Élisabeth de Miribel

Élisabeth de Miribel
Rodné jméno	Élisabeth Marguerite Marie de Miribel
Narození	19. srpna 1915 Commercy
Úmrtí	29. března 2005 (ve věku 89 let) 7. pařížský obvod
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise Grave of Mac Mahon
Alma mater	Fakulta umění Pařížské univerzity Ženevská univerzita
Povolání	diplomatka, životopiskyně, spisovatelka, řeholnice, odbojářka a překladatelka
Ocenění	důstojník Řádu čestné legie medaile Za odboj důstojník Národního řádu za zásluhy rytíř Řádu umění a literatury
Nábož. vyznání	katolicismus
Rodiče	Guy de Miribel a Marthe Amélie de Mac Mahon
Rod	Copin de Miribel
Příbuzní	Patrice de Mac-Mahon (pravnučka)
Funkce	consul general of France (1972–1980)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Élisabeth de Miribel (19. srpna 1915 v Commercy – 29. března 2005 v Paříži) byla francouzská spisovatelka a diplomatka.

Élisabeth de Miribel byla pravnučka francouzského prezidenta Patrice de Mac-Mahona.

Když byla v září 1939 vyhlášena válka, dobrovolně se dostavila na ministerstvo zahraničních věcí a byla přidělena do Londýna v rámci mise vedené spisovatelem a diplomatem Paulem Morandem. V červnu 1940, v době bitvy o Francii, se rozhodla, že se po podepsání příměří do Francie nevrátí.

Dne 17. června ji Geoffroy Chodron de Courcel, tehdejší důstojník generála de Gaulla, požádal, aby vykonávala sekretářské práce. Jejím prvním úkolem bylo napsat text výzvy z 18. června. Poté zůstala ve službách Svobodných francouzských sil jako tajemnice generála de Gaulla.

V roce 1942 byla vyslána na misi do Québecu s úkolem shromáždit Kanaďany pro věc Svobodné Francie a shromáždit finanční prostředky. Poté se stala válečnou zpravodajkou v Itálii u generála Josepha de Goislarda de Monsaberta a v Africe.

V květnu 1944 se setkala s generálem Leclercem a řekla mu o svém přání být přidělena jako válečná zpravodajka k 2. armádnímu pluku. K pluku byla přidělena dne 13. srpna 1944 v Alençonu. Poté pro tisk informovala o osvobození Paříže.

Měla blízko k tomistickým kruhům, zejména k Jacquesu Maritainovi, vstoupila v roce 1949 do karmelitánského řádu. Po pěti letech ho však ze zdravotních důvodů opustila.

Na konci roku 1954 nastoupila Élisabeth de Miribel na ministerstvo zahraničí jako atašé v kanceláři ministra Mendèse-France.

Byla jmenována do Maroka (v letech 1957-1961 byla druhou tajemnicí). Poté v letech 1961 a 1962 nastoupila do ústřední správy pro kulturní a technické záležitosti, poté v letech 1962 až 1964 zastávala pozici archiváře a dokumentátora a v době, kdy de Gaulle připravoval sblížení s Québecem, nastoupila do amerického oddělení. V letech 1964-1965 pracovala v americkém oddělení ministerstva pod vedením Jeana-Daniela Jurgensena a poté byla jmenována druhou tajemnicí v Santiagu de Chile. Poté byla přidělena do rakouského Innsbrucku a svou kariéru ukončila jako generální konzulka Francie ve Florencii.

Vydala autobiografii La Liberté souffre violence, která v roce 1982 získala cenu Prix Saint-Simon, a také biografie několika historických postav.

Zemřela v roce 2005 a je pohřbena na hřbitově Père-Lachaise (13. oddělení). Odpočívá se svým třetím pradědečkem Armandem Charlesem Augustinem, vévodou z Croix de Castries (1756-1842), generálporučíkem, a se svou babičkou Élisabeth Charlotte Sophie de Mac Mahon, rozenou de la Croix de Castries, vévodkyní z Magenty (1834-1900), manželkou maršála de Mac Mahon.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Élisabeth de Miribel na francouzské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Élisabeth de Miribel na Wikimedia Commons