Úžín
| Úžín | |
|---|---|
 Úžín ve 20. letech 20. století | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Městský obvod | Ústí nad Labem-město |
| Obec | Ústí nad Labem |
| Okres | Ústí nad Labem |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°41′54″ s. š., 13°58′26″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Všebořice (7,33 km²) |
| Nadmořská výška | 240 m n. m. |
  Úžín | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 1009 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Úžín, dříve také Oužín[1] (německy Auschine nebo také Auschina[2]), je zaniklá vesnice, která ležela asi dva kilometry východně od Chlumce v okrese Ústí nad Labem na severu Čech. V těsném sousedství vesnice stávala osada Roudné (Raudney). Úžín a Roudné stály v katastrálním území Všebořice o výměře 733,18 hektarů.[3]
Historie
Území bylo osídleno zřejmě už v mladší době kamenné. Ves byla založena někdy ve 12. století. V roce 1401 byla zmíněna u osady Roudné, první písemná zmínka je z roku 1543.
Do roku 1580 byla součástí Krupského panství, později Chlumeckého. Při bitvě u Chlumce roku 1813 celá ves vyhořela. Od zavedení obecního zřízení v polovině 19. století byl Úžín samostatnou obcí, do které též patřilo Roudné.[1] V letech 1938 až 1945 byla obec v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněna k nacistickému Německu.[2]
Od roku 1961 byl součástí obce Úžín též Bělouš, Kamenice a Podhoří.[1]
Obec zanikla v roce 1965 v důsledku důlní činnosti (důl Pankrác a velkodůl Antonín Zápotocký) a pozdější výstavby tlakové plynárny, která převzala jméno Úžína.[4]
V roce 1968 byla Tlaková plynárna Úžín sloučena s Dolem Antonína Zápotockého do jednoho podniku, Palivového kombinátu Antonína Zápotockého. Od roku 1992 do současnosti probíhá likvidace tlakové plynárny.
Na území Úžína a Roudného je skládka toxického odpadu a v těsném sousedství leží malé letiště.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 175 obyvatel (z toho 51 mužů), z nichž bylo dvanáct Čechoslováků, 150 Němců, sedm příslušníků jiné národnosti a šest cizinců. Kromě sedmi evangelíků a čtyř členů nezjišťovaných církví byli římskými katolíky.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 220 obyvatel: osm Čechoslováků, 206 Němců a šest cizinců. S výjimkou patnácti evangelíků a devíti lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[6]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 167 | 155 | 148 | 157 | 182 | 175 | 220 | 115 | 106 |
| Domy | 26 | 27 | 26 | 25 | 28 | 28 | 28 | 28 | 53 |
Pamětihodnosti
Na návsi stávala barokní kaple svatého Floriána z roku 1789, na cestě do Chlumce byl dřevěný kříž.
Reference
- ↑ a b c Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ a b Seznam obcí a okresů republiky Česko–Slovenské, které byly připojeny k Německu, Maďarsku a Polsku (Stav ke dni 28. listopadu 1938). Praha: [s.n.], 1938. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 2012-10-17 [cit. 2013-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-09.
- ↑ SOUČEK, Jiří. Obrazová rukověť obcí a církevních staveb v okrese Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Okresní úřad Ústí nad Labem, 1999. 383 s. ISBN 80-86067-41-6.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 186.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 387.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-03-08]. Kapitola Ústí nad Labem. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Úžín na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Úžín v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Úžín na serveru Zaniklé obce
- informace o Úžíně a fotografie (německy)
