Čchin-cung
| Čchin-cung | |
|---|---|
| císař říše Sung | |
 Vyobrazený Chuej-cung | |
| Doba vlády | 18. ledna 1126 – 9. ledna 1127 |
| Éra vlády | Ťing-kchang (靖康, 1125–1127) |
| Úplné jméno | Čao Chuan (趙桓) |
| Chrámové jméno | Čchin-cung (欽宗) |
| Posmrtné jméno | Kung-wen šun-te žen-siao chuang-ti (恭文順德仁孝皇帝) |
| Tituly | korunní princ (do 1126), markýz Čung-chun (重昏侯, od 1128) |
| Narození | 23. května 1100 Kchaj-feng |
| Úmrtí | 14. června 1156 |
| Předchůdce | Chuej-cung |
| Nástupce | Kao-cung |
| Manželky | císařovna Ču a další manželky |
| Potomci | Čao Čchen, Čao Ťin, Čao Sün a jedna dcera |
| Rod | Čao |
| Dynastie | Sung |
| Otec | Chuej-cung |
| Příbuzní | Princess Yanguo, Zhao Shi, Renfu Diji, Yifu Diji, Baoshu Diji, Xishu Diji, Baofu Diji, Princess Fujin, Hefu Diji, Xianfu Diji, Shoushu Diji, Princess Shunde, Ande Diji, Anshu Diji, Chongde Diji, Lingfu Diji, Kangshu Diji, Jiade-diji, Ningfu Diji, Rongde Diji, Huifu Diji, Princess Cheng, Princess Xianfu, Zhao Huanhuan, Yongfu Diji, Kao-cung, Zhao Zhen, Zhao Kai, Zhao Shu, Zhao Cheng, Zhao Pu, Zhao Di, Zhao E, Zhao Wo, Zhao Bing, Zhao Xu, Zhao Cong, Zhao Cai, Zhao Gong, Zhao Xiang, Zhao Ji, Zhao Chan, Zhao Mu, Zhao Yue, Zhao Yang, Zhao Tan, Zhao Yu, Zhao Chun, Zhao Zhi, Zhao Si, Zhao Tong, Zhao Zhu, Zhao Qi, Zhao Jian, Zhao Yi a Zhao Dong (sourozenci) |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čchin-cung (čínsky pchin-jinem Qīnzōng, znaky 欽宗; 23. května 1100 – 14. června 1156), vlastním jménem Čao Chuan (čínsky pchin-jinem Zhào Huán, znaky zjednodušené 赵桓, tradiční 趙桓), z dynastie Sung v letech 1126–1127 vládl čínské říši Sung. Nastoupil po abdikaci jeho otce, císaře Chuej-cunga, během džürčenského vpádu do Číny. Po roce vlády při dalším útoku vojska džürčenské říše Ťin dobyla sungské hlavní město Kchaj-feng a zajala císaře i s celým dvorem. Čchin-cung byl zbaven císařské hodnosti a odvlečen do severního Mandžuska, kde dožil jako markýz Čung-chun.
Život
Čchin-cung byl nejstarší syn sungského císaře Chuej-cunga a jedné z jeho vedlejších manželek příjmením Wang (王), posmrtně poctěné titulem císařovna Sien-kung (顯恭皇后, 1084–1108).
Na trůn nastoupil za dramatických okolností. Roku 1126 armády džürčenské říše Ťin zaútočily na říši Sung, přičemž postoupily až k sungskému hlavnímu městu Kchaj-fengu. Císař Chuej-cung pověřil Li kanga (李綱) řešením problémů s Džürčeny a odstoupil ve prospěch svého syna a následníka trůnu. Čchin-cungse však neukázal být schopným vůdcem, chybně se rozhodoval a nakonec odvolal Li Kanga v naději na mírová jednání. Džürčeni se o mír nezajímali a znova zaútočili, oblehli Kchaj-feng a 9. ledna 1127 metropoli dobyli. Císař padl do zajetí, stejně tak i jeho otec a desítky dvořanů a úředníků.
Čching-cung a jeho otec byli 20. března 1127 zbaveni hodností a titulů a poníženi do stavu prostých poddaných. Po několika týdnech, 13. května 1127, byl odeslán do severního Mandžuska. Ťinský císař udělil roku 1128 Čchin-cungovi a jeho otci nízké tituly, Čchin-cung se stal markýzem Čung-chun (重昏侯, doslova „těžce zmatený markýz“), Chuej-cung markýzem Chun-te (昏德侯, doslova „markýz zmatené ctnosti“).[1]
Roku 1141, kdy probíhala mírová jednání mezi říšemi Ťin a Sung, ťinská vláda udělila Čchin-cungovi neutrálně znějící vyšší titul vévoda komandérie Tchien-šun (天水郡公), podle komandérie na horním toku řeky Wej, dnes v Kan-su). Chuej-cung současně (posmrtně) obdržel titul kníže komandérie Tchien-šun (天水郡王).[1] Čchin-cung žil v mandžuském vyhnanství do roku 1156, kdy zemřel,[2] přičemž Ťinům sloužil jako nástroj k tlaku na sungskou vládu.[1]
Rodina
Hodnost císařovny držela Čchin-cungova první manželka příjmením Ču (朱, 1102–1127), posmrtným jménem císařovna Žen-chuaj (仁懷皇后), která spáchala sebevraždu při dobytí Kchaj-fengu Džürčeny.
Synové a dcera Čchin-cunga:
- Čao Čchen (赵谌, 1117–?), od dubna 1126 korunní princ (皇太子, chuang-tchaj-c’)
- Čao Ťin (赵谨, 1127–?),
- Čao Sün (赵训, 1129–?),
- princezna Žou-ťia (柔嘉公主, 1121–?).
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Emperor Qinzong of Song na anglické Wikipedii a 宋钦宗 na čínské Wikipedii.
- ↑ a b c FRANKE, Herbert. The Chin dynasty. In: TWITCHETT, Denis; FAIRBANK, John K. The Cambridge History of China, Vol. 6 Alien regimes and border states, 907—1368. 1. vyd. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo: Cambridge University Press, 1994. [Dále jen Franke]. ISBN 978-0-521-24331-5, ISBN 0-521-24331-9. S. 215–320, na s. 232–233. (anglicky)
- ↑ Franke, s. 234.
Literatura
- TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Five Dynasties and Sung China And Its Precursors, 907-1279 AD. 1. vyd. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi: Cambridge University Press, 2009. 1128 s. ISBN 0521812488, ISBN 978-0521812481. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Čchin-cung na Wikimedia Commons - THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. [cit. 2012-09-23]. Kapitola Chinese History - Song Dynasty 明朝 (1368-1644) event history. Dostupné online. (anglicky)
