Šumavské muzeum
| Šumavské muzeum (Böhmerwaldmuseum) | |
|---|---|
| Údaje o muzeu | |
| Stát |  Československo |
| Město | Horní Planá |
| Zakladatel | Šumavský muzejní spolek |
| Založeno | 8. července 1923 |
| Uzavřeno | 1945 |
| Zaměření | německé vlastivědné muzeum |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šumavské muzeum (Böhmerwaldmuseum) v Horní Plané, okres Český Krumlov bylo založeno v roce 1923 a zaniklo v letech 1945–1950. Zájmovou oblastí Šumavského německého muzea byla část Československé republiky od Tachova po Novou Bystřici.
Historie
Schůzka zakladatelů Šumavského muzea (Böhmerwaldmuseum) se uskutečnila v Horní Plané 5. června 1921, kde byla veřejnost seznámena s úmyslem založit muzejní spolek a zřídit šumavské muzeum. Tato událost se týkala německého obyvatelstva z celé oblasti Šumavy.[1] Zakladatelé měli představu, že muzeum bude regionální základnou německého obyvatelstva a budou zde probíhat výstavy a akce směřující k národnímu sebevědomí německých občanů. Zájmová oblast muzea byla vymezena od Tachovska po Novou Bystřici. Spolek koupil v Horní Plané dům č. 115 s pozemkem a 8. července 1923 bylo muzeum slavnostně otevřeno.[2]
Ve čtrnácti, později v šestnácti místnostech byly vystaveny předměty patřící Šumavskému spolku, geologické a národopisné exponáty, německé kroje, modely vodních pil a lesních drah, selský nábytek, předměty z ozvučeného dřeva, sbírka hub, archeologické vykopávky, staré zbraně.[3] Pozornost byla věnována dokumentaci lesa a lesní výrobě.[2] Čestná místnost byla věnována památkám na spisovatele Adalberta Stiftera, rodáka z Horní Plané. V muzeu byly instalovány modely divadla pašijových her z Hořic na Šumavě a zámku v Hluboké nad Vltavou. V muzejní knihovně byly uchovávány rukopisy děl šumavských autorů. Muzeum vydávalo a prodávalo spisy vlastivědného obsahu od historiků Gustava Jungbauera, A. Schmidta, R. Kubitschka, Wagnera. Na provoz muzea finančně přispívali všichni členové. Vedoucím muzea se stal Gustav Jungbauer a na jeho návrh byl v roce 1942 jmenován ředitelem muzea dr. Alois Grosschopf. Ten se zabýval především národopisem.[1] Muzeum též zřídilo muzejní park, který navazoval na pietní místo s pomníkem Adalberta Stiftera na Dobré Vodě.[2]
V roce 1945 si prohlédli muzeum pověřenci z Národního muzea pro dozor nad muzei v pohraničí a navrhli některé předměty odstranit a upravit výstavní instalaci. Z korespondence v dalších letech mezi pověřenci a Místním národním výborem v Horní Plané vyplývá, že část sbírek byla vykradena a správa muzea byla převedena pod Místní národní výbor v Horní Plané. Ten měl zajistit bezpečnost a ochranu muzejních sbírek, neboť v přízemí budovy byl zřízen sklad obilí hospodářského družstva.[4] V roce 1947 se o dočasnou správu muzea přihlásil Klub českých turistů s cílem oživit prostřednictvím muzea turistický ruch v této části Šumavy. Národní kulturní komise svým rozhodnutím čj. 1905/47 učinila ze Šumavského muzea v Horní Plané státní kulturní majetek. O správu muzea v Horní Plané se po únoru 1948 vedly spory mezi Místním národním výborem v Horní Plané, muzeem v Českých Budějovicích a muzeem v Českém Krumlově. Konečná delimitace Šumavského muzea proběhla v roce 1949, kdy byly pravěké sbírky převezeny do muzea v Českém Krumlově. Ostatní sbírky byly postupně v letech 1949 až 1950 přebírány muzei v Českých Budějovicích a v Českém Krumlově a velký prelátský vůz byl předán do Národního technického muzea v Praze. Muzejní budova v Horní Plané slouží škole.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b ZÁLOHA, Jiří. Šumavské muzeum v Horní Plané. Výběr: časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. 1994-11-10, roč. 31, čís. 4, s. 254-256. ISSN 1212-0596.
- ↑ a b c (pj). Bývalé Šumavské muzeum. Český Krumlov [online]. [cit. 2025-06-04]. Dostupné online.
- ↑ WOLDRICHOVÁ, Traudl. Kohoutí kříž [online]. České Budějovice: Jihočeská vědecká knihovna [cit. 2025-06-04]. Dostupné online.
- ↑ a b JELÍNEK, Petr. K historii Šumavského muzea v Horní Plané 1945 - 1950. Výběr:. 1996-06-18, roč. 33, čís. 3, s. 207 - 2013. ISSN 0862-5417.
Literatura
- JAGR, Stanislav. Historie městysu Horní Planá a přifařených vesnic: Bližší Lhota s Prámskými Dvory, Další Lhota, Hůrka, Jelm, Jenišov, Karlovy Dvory, Maňava, Pihlov, Skelná Huť, Zadní Hamr a družebních obcí Ulrichberg v Rakousku, Neureichenau v SRN. Horní Planá: Město Horní Planá, 1995. 321 s.