Švagr

Výraz švagr[pozn. 1] označuje muže v následujících rodinných vztazích:

Dle některých zdrojů se tak označuje i manžel sestry druhého z manželů.[1]

Ženským protějškem švagra je švagrová.

Švagr z pohledu práva

Z hlediska práva, formálně švagrem nemůže být například muž v registrovaném partnerství, protože institut švagrovství vzniká jen na základě uzavření manželství.[2][3]

Původ

Čeština převzala současný tvar švagr z německého der Schwager, které se vyslovuje stejně.

Slovo však pochází ze slovanského základu svak, který se zachoval ve slovenském svák, sváko; ten měl původně širší význam – příbuzný, svojský.[4]

Manželův bratr se ve staré češtině[pozn. 2] označoval deveř.[5]

Odkazy

Poznámky

  1. Hovorově a familiérně též „švára
  2. Míní se čeština od počátků písemnictví do 15. století

Reference

  1. KROUPOVÁ, Libuše; FILIPEC, Josef. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 4. vyd. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1347-7. S. 440. 
  2. HRUŠÁKOVÁ, Milana; KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka; WESTPHALOVÁ, Lenka, a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655–975). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-503-9. S. 504. 
  3. § 3020 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  4. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. Dostupné online. ISBN 80-7106-242-1. Kapitola Svak, s. 593. Dostupné online po registraci. 
  5. Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K. Malý staročeský slovník [on-line]. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1978. Verze 0.4.2. [citováno ze dne 31. 10. 2011]. Dostupný na <http://vokabular.ujc.cas.cz Archivováno 23. 1. 2021 na Wayback Machine.>.

Související články

Externí odkazy