Železniční trať Veles–Kremenica

Nádraží v Bitole.
Nádraží v Prilepu.
Nádraží v Bogomile.
Nádraží v Žabeni

Železniční trať Veles–Kremenica (makedonsky Железничка пруга Велес–Кременица) se nachází v centrální a jižní části Severní Makedonie. Zajišťuje spojení měst Prilep a Bitola se zbytkem severomakedonské železniční sítě. Ve své jižní části navazuje na trať Soluň–Florina, přeshraniční úsek je však bez provozu.

Délka trati je 146 km, trať je jednokolejná a neelektrizovaná.[1]

Historie

Trať začala být budována ještě v 19. století, ještě během období existence Osmanské říše. První její úsek ze Soluně do města Bitola (dříve Monastir) byl dokončen v roce 1894. Po roce 1912, kdy získalo území dnešní Severní Makedonie se však trať našla odtržená od zbytku dříve turecké a později řecké železniční sítě. Během 30. let 20. století, kdy jugoslávské království zrealizovalo rozsáhlý projekt modernizace a rozšíření železniční sítě, byl dobudován chybějící úsek do města Veles. Výstavba tohoto úseku se uskutečnila do roku 1936. Jednalo se o nepříliš prioritní stavbu pro jugoslávské železnice, financována byla z půjčky, která byla zemi poskytnuta v meziválečném období.[2] V roce 1931 byl otevřen úsek do Prilepu, který vedl v rovné krajině a nebylo technicky příliš náročné jej zrealizovat. O pět let později byla trať prodloužena do Velesu.[2]

Od první poloviny 90. let byla zastavena přeshraniční doprava z důvodu makedonsko-řeckých sporů a všechny vlaky končily v Bitole. V roce 2014 bylo rozhodnuto o modernizaci této trati a obnově poškozeného spojení s Řeckem.[3] Obnova tratě stála 17.2 mil. EUR, z čehož 6 mil. EUR přispěla Evropská unie. Trať byla zprovozněna v roce 2019, nicméně žádné pravidelné vlaky po trati nejezdily, jelikož po vypuknutí pandemie covidu-19 řecké státní železnice pozastavily všechny mezinárodní spoje.[4] Přes opakované urgence ze strany Makedonie, nezájem řeckých železnic o přeshraniční spojení Bitola–Florina přetrvává.[5] V roce 2025 je vedený jediný pár vlaků do Žabeni, poslední stanice na makedonském území, v průmyslové zóně nedaleko Bitoly.[6]

Stanice

  • Topolka
  • Čaška
  • Stari Grad
  • Martolci
  • Vasil Antevski
  • Teovo
  • Sogle
  • Bogomila
  • Oreše
  • Gostiražni
  • Slepče
  • Brailovo
  • Senokos
  • Prilep
  • Galičani
  • Bakarno Gumno
  • Trojkrsti
  • Novoselani
  • Loznani
  • Vašarejca
  • Nikola Karev
  • Bitola
  • Kravari
  • Žabeni
  • Kremenica

Reference

  1. ↑ Објава на мрежа за 2025 година [online]. ЖПСМ Инфраструктура [cit. 2025-04-03]. Dostupné online. (makedonsky) 
  2. ↑ a b BOŠKOVSKA, Nada. Yugoslavia and Macedonia Before Tito. [s.l.]: I. B. Tauris, 2009. ISBN 978-1-78453-338-0. S. 254. (angličtina) 
  3. ↑ Článek na portálu netpress.com.mk (makedonsky)
  4. ↑ Во ноември патнички воз ќе ја отвори новата пруга од Битола за Лерин. Независен Весник [online]. 2022-10-07 [cit. 2025-04-03]. Dostupné online. (makedonsky) 
  5. ↑ ЗА ЖЕЛЕЗНИЦАТА ОД БИТОЛА ЗА ЛЕРИН, ПРОБЛЕМ Е ШТО ГРЧКАТА СТРАНА НЕ ЈА СТАВА ВО ФУНКЦИЈА, РЕЧЕ МИНИСТЕРОТ ЗА ТРАНСПОРТ И ВРСКИ АЛЕКСАНДАР НИКОЛОСКИ [online]. 2024-11-02 [cit. 2025-04-03]. Dostupné online. (makedonsky) 
  6. ↑ Возен ред од 15.12.2024 до 13.12.2025 [online]. [cit. 2025-04-03]. Dostupné online. (makedonsky) 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.