Žofie Hekelová
| Žofie Hekelová | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Žofie Strnadová |
| Narození | 11. listopadu 1920 Konice |
| Úmrtí | 20. července 1993 (ve věku 72 let) Lechovice |
| Povolání | spisovatelka |
| Choť | František Hekele |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žofie Hekelová rozená Strnadová (11. listopadu 1920 Konice[1] – 20. července 1993 Lechovice)[2] byla moravská spisovatelka. Svá díla začala vydávat v době protektorátu.[3] Český literární historik František Všetička se k jejímu životu ve své stati vyjádřil slovy: „Je to další literární talent, který komunistická moc nemilosrdně zdeptala.“[4]
Život
Narodila se v rodině Františka Strnada (* 1892), provozovatele sodovkárny, a Marie roz. Sommrové (* 1892) v dnešní Husově ulici čp. 347. Ráda vzpomínala na své dětství, které prožila v rodině s mladšími bratry Františkem a Janem. V roce 1935 rodiče museli prodat dům a odstěhovali se do Vlčic, kde si pronajali domek a otec vedl obchod s malým hostincem. Žofie v letech 1935–1937 studovala na německé obchodní škole v Olomouci.
Po absolvování školy pracovala jako účetní ve vlčické papírně. Dne 27. 11. 1939 se provdala v Lošticích[1] za literáta, publicistu a vlastivědného pracovníka a pozdějšího správce mohelnického muzea Františka Hekeleho (1909–1969).[5]
Byla v letech 1945–1948 členkou Moravského kola spisovatelů (MKS). V roce 1951 na protest proti uvěznění básníka Václava Renče vystoupila z komunistické strany, kvůli čemuž po označení za „politicky nespolehlivou“ musela opustit místo ekonomky v papírně a byla převedena na manuální práce do nádvorní čety.
Spolupracovala též s rozhlasem; v roce 1943 uvedl protektorátní rozhlas její hru Bloudění,[6] v roce 1960 vysílal Československý rozhlas pásmo cihlářských písniček (spoluautorství s manželem).[7]
Od roku 1968 až do své smrti bydlela v Lechovicích. Věnovala se ručním pracím a vnoučatům. Zemřela 20. července 1993 a byla pohřbena na pavlovském hřbitově.[4] Osobní fond Žofie Hekelové je uložen ve Vlastivědném muzeu v Šumperku.[2]
Dílo
Žofie Hekelová patří do generace prozaiků, kteří svá díla začali psát a vydávat v době protektorátu.
Román o tyrolském rodu Aigenů byl kritikou přijat příznivě:
| „ | V bezvýrazné šedi ženské nadprodukce se objevuje s Hekelovou jméno, k němuž může v budoucnosti snadno přibýt ještě několik závažnějších a dotvořenějších děl, než jaká vycházejí obvykle z ženské snadné a rychlé kuchyně. | “ |
| — Jan Machoň, Lidové noviny 13. 9. 1944 | ||
Knižní vydání
- Aigen (původní litografie a obálka František Doubrava; Brno, Družstvo MKS, 1944)
- Obyčejné děvče (román; Brno, Družstvo MKS, 1948)
Podle novinové zprávy měl být v roce 1946 vydán román proletářského děvčete Josefina.[8] V databázi NK ČR však uveden není.
Nevydaná díla
Nepublikovaná zůstala její poezie a tvorba pro děti, na kterou se zaměřila v šedesátých letech.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Matriky – ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2023-12-25]. Dostupné online.
- ↑ a b Vlastivědné muzeum v Šumperku: Název fondu Hekelová Žofie [online]. Muzeum Šumperk [cit. 2020-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-25.
- ↑ a b DATABAZEKNIH.CZ. Žofie Hekelová - životopis a ocenění. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-06-01]. Dostupné online.
- ↑ a b EXTERNÍ, autor. Před sto lety se narodila rodačka z Konice a spisovatelka Žofie Hekelová. Prostějovský deník. 2020-11-19. Dostupné online [cit. 2025-06-01].
- ↑ 100. výročí narození a 40. výročí úmrtí Františka Hekeleho. Mohelnický zpravodaj. 06/2009. Dostupné online.
- ↑ Posloucháme od neděle do neděle. Lidové noviny. 12. 9. 1943, s. 4.
- ↑ Panáček v říši mluveného slova: Pojďte s námi za cihláři [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online.
- ↑ Drobné zprávy literární. Volné slovo. 12. 9. 1946, s. 3.
Literatura
- Spisovatelka Žofie Hekelová: ke stému výročí narození moravské autorky (1920–1993) – editor František Všetička. Olomouc: Hana Dziková, 2020
