7. československý střelecký pluk „Tatranský“

7. československý střelecký pluk „Tatranský“
Zástava 7. střeleckého pluku (asi roku 1918)
Země	Československo Československo
Vznik	25. června 1917
Zánik	1. října 1920
Typ	pěší pluk
Čestný název	„Tatranský“
Nadřazené jednotky	1. československá střelecká divize Československé legie v Rusku
Účast
Války	První světová válka Ruská občanská válka
Bitvy	Bitva u Bachmače Bitva o Murino Sibiřská anabáze

7. československý střelecký pluk „Tatranský“ byl pěší pluk vojska československých legií v Rusku, existující v letech 1917 až 1920. Pojmenován byl po slovenském pohoří Tatry, neboť soustřeďoval především legionáře pocházející ze Slovenska. V roce 1920 byl přeměněn v Pěší pluk 7 Československé armády se sídlem v Nitře.

Jednotka byla původně vytvořena v Berezani na Ukrajině 25. června 1917 jako III. záložní prapor^[1] 1. československé střelecké brigády. Po reorganizaci čs. jednotek, do se kterých stále hlásili další čeští a slovenští zajatci z rakousko-uherské armády v Rusku, byl 27. července 1917 přeměněn na pěší pluk s označením 7. a přídomkem Tatranský. Pluk měl soustřeďovat slovenské příslušníky vzniklých legií, rovněž na jeho standartě byla umístěn slovenský dvojramenný kříž, jeden ze slovenských národních symbolů.

Jednotka byla následně nasazena na více místech východní fronty, kde plnila především výzvědné úkoly. Spolu s několika dalšími československými pluky se pak v březnu 1918 sehrála významnou roli během bitvy u Bachmače, významného bojového úspěchu československých legií v Rusku při zajištění železničního uzlu na východní Ukrajině.

Po uzavření separátního míru mezi Ruskem a Centrálními mocnostmi v březnu 1918 zahájil pluk spolu s ostatními jednotkami postup směrem na východ. Od konce května se pak legie dostaly do otevřených střetů s Rudou armádou. V rámci tzv. Sibiřské anabáze se pluk účastnil bojů na Transsibiřské magistrále, mj. u Marjinsku, Novonikolajevsku (Novosibirsk), Irkutsku, Kaule, Čeljabinsku, Tomsku a Krasnojarsku. Významnou úlohu členové pluku sehráli též v rámci bitvy o Murino v okolí jezera Bajkal v srpnu 1918, kde několik stovek legionářů dokázalo porazit asi pětitisícový oddíl rudoarmějců. Po ukončení bojů byl nasazen Novonikolajevsk – Tomsk, kde střežil úsek magistrály. Na jaře 1919 byl stažen do Vladivostoku a v dubnu 1920 odplul podél Asie do Evropy, v červnu 1920 se pak dostal do Československa.

Dne 1. října 1920 byl pluk sloučen se 4. pěším plukem vojska domácího,^[1] čímž byl vytvořen Pěší pluk 7 Československé armády.^[2] Nadále pak užíval čestné jméno „Tatranský“. Jeho posádkou byla zpočátku kasárna v Levicích, již roku 1921 byl pak pluk přesunut do Nitry. Zanikl roku 1938.^[2]

V roce 1947 byla vydána československá Pamětní medaile 7. střeleckého tatranského pluku.^[3]

• Dremin^[3]
• Stěpanov
• Smuglov
• Radola Gajda
• Eduard Kadlec
• Ludvík Jančík^[4]
• Josef Váňa

• Bachmač: k 10. výročí bitvy u Bachmače vydal pěší pluk 6 "Hanácký generála Janina". Olomouc: Pěší pluk 6 Hanácký generála Janina, 1928, s. 1. Online
• IVIČIČ, Václav a V. IVIČIČ. Tatranci: dějiny 7. střeleckého Tatranského pluku od jeho založení do návratu do vlasti. Praha]: Památník odboje, 1924, s. 117. Online
• SLÁDEK, Cyril. Co máme věděti o naší armádě. V Praze: Státní nakladatelství, 1938, s. 25. Online
• VANĚK, Otakar, Vojta HOLEČEK, Rudolf MEDEK a Památník odboje (instituce). Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. Praha: vl. n., 1926. sv. Kniha druhá. Díl III., s. 888. Online

• Obrázky, zvuky či videa k tématu 7. československý střelecký pluk „Tatranský“ na Wikimedia Commons