Afekt

Afekt (z latiny affectus) je základní jednotkou a zároveň stavebním kamenem všech afektivních jevů (afektivních procesů) – emocí, nálad a afektů. Afekt je považován především za jeden bod v rámci kontinua afektivního prožívání jedince,[1] jenž je přístupný vědomí jako pocit nebo sled pocitů. Afekt může být prožíván libě nebo nelibě. „Afektivní jevy prostupují psychologickými, fyziologickými, behaviorálními, sociálními i kulturními systémy a jsou tak významným tématem nejenom v psychologických oborech, ale i v dalších vědách.“[2]

Afekt tak souvisí s emocemi i náladami, je proto možné konstatovat že „vztah jednotlivých afektivních procesů (afektů, emocí a nálad) je vzájemně interagující, přičemž lze u každého jedince usuzovat na tendenci k synchronizaci jednotlivých afektivních jevů v rámci afektivního proudu.“[3]

Jádrový afekt

Russell s Barretovou [4] zavedli pojem jádrového afektu (core affect), který definují jako neurofyziologický stav, který je kdykoli přístupný vědomí jako jednoduchý (ne nutně reflektovaný, ale reflektovatelný) pocit, jenž se nejsilněji projevuje v náladách a emocích: afekt považují za základní ingredienci a komponentu emocí a nálad a dalších afektivních jevů. Jádrový afekt není sám o sobě zakoušen ve vztahu k něčemu: není reakcí na nějakou konkrétní událost, je jedním bodem v kontinuu prožívání. Jádrový afekt se projevuje nejen ve všech afektivních jevech, v náladách, v emocích a emočních epizodách, ale i v postojích či afektivních osobnostních rysech či v temperamentu.[3]

Historie

Platón rozlišuje čtyři kategorie afektů, „hnutí mysli“ či „vášní“: rozkoš, bolest, žádost a strach. Podle Aristotela je jich sedm: žádost, hněv, strach, odvaha, radost, láska, nenávist, stesk, žárlivost a soucit.[5] Podle Descarta (Les passions de l’ame, 1649) lze rozlišovat radost, nenávist, lásku, smutek, touhu a obdiv.

Historie pojmu

V roce 1992 Batson, Shawová a Olesonová poznamenali, že v psychologii jsou pojmy afekt, emoce a nálada používány proměnlivě a bez úspěchu konsensuálně konceptualizovat rozdíly mezi nimi. [6]

„Afekt patří k pojmům, jejichž definiční rámec se v různých přístupech diametrálně liší. Zajímavé definiční vychýlení pojmu afekt nalézáme v českém (československém) pojetí. Afekt má v našem prostředí často úzký význam prudkého výboje emočního procesu.“[7]

V kontextu české odborné literatury bývá afekt pojmem podřazeným k emocím, kdy všechny afektivní jevy nazýváme emoce a afekt je (spolu s náladou a vášněmi) jen jedním z typů emocí, které jsou takto klasifikovány s ohledem na délku trvání (krátká a prudká emoce je považována za afekt a dlouhá emoce za náladu).[7] Na tento zavádějící překlad v české literatuře upozorňuje například Stuchlíková [8], Czekóová s Urbánkem[9], Slaměník[10] či Poláčková Šolcová s Lukavským a Slaměníkem[11], kteří prohlašují, že afekt, zvláště v anglosaské literatuře, bývá považován za synonymum k emocím a dokonce za kategorii obecnější, než jsou emoce.

Poláčková Šolcová uvádí, že Nakonečný definuje afekt jako „výbuch silných emocí, které mohou mít dezorganizující vliv na jednání, myšlení a další kognitivní funkce“ [12], přičemž takováto definice je zcela zavádějící. Afekt chápeme šířeji, jako nutnou součást všech afektivních jevů a považujeme jej za pojem stejného významu, jako je (subjektivní) prožitek či pocit, a afektivní prožívání za významově totožné s cítěním. Afekt je synonymem k pocitu, subjektivnímu prožitku, který tvoří jednu z komponent emocí.[7]

Odvozená slova

  • Afektivní znamená citový, týkající se citů, například afektivní poruchy.
  • Afektivita znamená citovost, emotivní stránku člověka.
  • Afektovaný označuje jednání nebo člověka, který vědomě zdůrazňuje afektivitu, přehnanou a nevěrohodnou citovost.
  • Afikovat znamená citově oslovit, pohnout.

Odkazy

Reference

  1. ↑ RUSSELL, James A. Core affect and the psychological construction of emotion.. Psychological Review. 2003, roč. 110, čís. 1, s. 145–172. Dostupné online [cit. 2021-12-13]. ISSN 1939-1471. doi:10.1037/0033-295x.110.1.145. 
  2. ↑ POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a TRNKA, Radek. Příspěvek k teorii afektivních procesů. Československá psychologie. 2015, roč. 59, č. 4, s. 298.
  3. ↑ a b POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a TRNKA, Radek. Příspěvek k teorii afektivních procesů. Československá psychologie. 2015, roč. 59, č. 4, s. 309.
  4. ↑ RUSSELL, J. A. & BARRETT, L. F. Core affect, prototypical emotional episodes, and other things called emotion: dissecting the elephant. Journal of Personality and Social Psychology. 1999, vol. 76, issue 5, s. 805–819. doi: 10.1037//0022-3514.76.5.805. PMID: 10353204.
  5. ↑ KIRCHNER, Friedrich. Wörterbuch der philosophischen Grundbegriffe. Leipzig: Dürr, 1907. Heslo Pathos.
  6. ↑ BATSON, Daniel C.; SHAW, Laura L. & OLESON, Kathryn C. Differentiating affect, mood, and emotion: Toward functionally based conceptual distinctions. In: CLARK, Margaret Sydnor, ed. Emotion. Newbury Park (CA): Sage, 1992, s. 294–326.
  7. ↑ a b c POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a TRNKA, Radek. Příspěvek k teorii afektivních procesů. Československá psychologie. 2015, roč. 59, č. 4, s. 299.
  8. ↑ STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 227 s. ISBN 80-7178-553-9.
  9. ↑ CZEKÓOVÁ, Kristína a URBÁNEK, Tomáš. Mezinárodní systém fotografií pro výzkum emocí: jeden ze současných přístupů ke zkoumání emočních stavů. Československá psychologie. 2010, roč. 54, č. 3, s. 277–289. ISSN 0009-062X. Dostupné také z: https://kramerius.lib.cas.cz/view/uuid:0ae18d8f-6a5d-44a7-a950-cb666f38b038?article=uuid:57b3de66-3258-458b-ae2c-068076aeee15
  10. ↑ SLAMĚNÍK, Ivan. Emoce a interpersonální vztahy. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 208 s. Psyché. ISBN 978-80-247-3311-1.
  11. ↑ POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva, LUKAVSKÝ, Jiří a SLAMĚNÍK, Ivan. Emoční frekvence, regulace a celková hédonická bilance u dospívajících a dospělých. Československá psychologie. 2008, roč. 52, č. 6, s. 537–554. ISSN 0009-062X. Dostupné také z: https://kramerius.lib.cas.cz/client/handle/uuid:edb1af4f-39c1-43ce-a094-daae72fd2872
  12. ↑ NAKONEČNÝ, M. Lidské emoce. Praha: Academia, 2000, s. 112.

Literatura

  • ANGER, Jiří: Afekt, výraz, performance. Proměny melodramatického excesu v kinematografii těla. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2018. 175 s. ISBN 978-80-7308-768-5.
  • BOROSSA, Julia et al. Témata psychoanalýzy I: nevědomí, afekty a emoce, úzkost, fantazie, hysterie. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 184 s. (Spektrum). ISBN 80-7178-609-8. 
  • FULKA, Josef. Afekt a exteriorita: Robbe-Grilletova sartrovská inspirace. Svět literatury [online]. 2019, roč. 29, č. 59, s. [135]–146 [cit. 2025-07-13]. ISSN 0862-8440. Dostupné z: https://svetliteratury.ff.cuni.cz/wp-content/uploads/sites/14/2019/04/Josef_Fulka_135-146.pdf
  • JIRSA, Tomáš. Tváří v tvář beztvarosti: afektivní a vizuální figury v moderní literatuře. 1. vyd. Brno: Host, 2016. 364 s. (Teoretická knihovna, 34). ISBN 978-80-7491-793-6. 
  • KIRCHNER, Friedrich a MICHAËLIS, Carl Theodor, ed. Kirchner’s Wörterbuch der Philosophischen Grundbegriffe. 5 Aufl. Leipzig: Dürr’sche Buchhandlung, 1907. 708 s. Philosophische Bibliothek, Bd. 67.
  • NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. 335 s. ISBN 80-200-0763-6.
  • POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a TRNKA, Radek. Příspěvek k teorii afektivních procesů. Československá psychologie. 2015, roč. 59, č. 4, s. 298–314. Po přihlášení dostupné také z: https://web.p.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=1&sid=1453f049-79c0-4fe3-b92c-e65636843b2a%40redis
  • POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva a WIENEROVÁ, Sára. Iva Poláčková Šolcová: Emoce jsou do značné míry konstruktem. In: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy [online]. 2018-10-30 [cit. 2025-07-13]. Dostupné z: https://fhs.cuni.cz/FHS-2035.html

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.