Albrecht III. Habsburský

Albrecht III. Habsburský
	vévoda rakouský, štýrský, kraňský a korutanský a hrabě tyrolský
	vévoda Albrecht III. Rakouský
Narození	1349; Vídeň
Úmrtí	29. srpna 1395 (ve věku 45–46 let); Laxenburg
Pohřben	Katedrála sv Štěpána ve Vídni
Manželky	Alžběta Lucemburská; Beatrix Norimberská
Potomci	Albrecht IV. Rakouský
Dynastie	Habsburkové
Otec	Albrecht II. Moudrý
Matka	Johana z Pfirtu
Příbuzní	Markéta Habsburská, Leopold III. Habsburský, Rudolf IV. Habsburský a Fridrich III. Habsburský (sourozenci); Karel IV. Lucemburský (tchán); Václav IV. Český (švagr nebo švagrová); Zikmund Lucemburský (švagr nebo švagrová); Fridrich I. Braniborský (švagr nebo švagrová); Alžběta Habsburská (pravnučka); Albrecht II. Habsburský a Markéta Rakouská (vnoučata)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albrecht III. Habsburský (německy Albrecht III. von Habsburg, též Albrecht III. von Österreich, 1349/50, Vídeň – 29. srpna 1395, Laxenburg), zvaný „Albrecht s copem“ (Albrecht mit dem Zopf), byl rakouský, korutanský, štýrský a kraňský vévoda a tyrolský hrabě.

Život

Albrecht III. pocházel z rodu Habsburků, byl třetím synem vévody Albrechta II. a Johany z Pfirtu. Vlády v habsburských zemích se ujal spolu se svým mladším bratrem Leopoldem po smrti staršího bratra Rudolfa roku 1365.

Pod tlakem císaře Karla IV., který hodlal oslabit anjouovsko-habsburské spojenectví, pojal Albrecht roku 1366 za manželku Karlovu osmiletou dceru Alžbětu a zároveň obnovil lucembursko-habsburské rodové smlouvy, uzavřené dva roky předtím.

Válku s bavorskými Wittelsbachy, znovu si činícími nároky na Tyrolsko, ukončil roku 1369 mír v Schärdingu, jímž Habsburkové za náhradu 116 000 dukátů toto území udrželi. Roku 1373 a znovu 1379 si Albrecht III. rozdělil vládu kvůli častým třenicím s Leopoldem tak, že posléze vládl v Horních i Dolních Rakousích a Leopold ve zbývajících zemích. Vznikla tak albrechtinská a leopoldinská linie. Druhý sňatek uzavřel 1375 s Beatrix, dcerou norimberského purkrabího Fridricha.

V roce 1377 se zúčastnil křížové výpravy Řádu německých rytířů proti Litvě.^[2] Roku 1384 se zasloužil, motivován i náboženskými zájmy, o založení teologické fakulty Vídeňské univerzity. Po Leopoldově smrti v bitvě u Sempachu se stal poručníkem jeho synů. Roku 1388 byl poražen Švýcary u Näfelsu a uzavřel s nimi mír, prodloužený roku 1394 o dalších dvacet let. Od roku 1389 byl v úzkém spojenectví s moravským markrabětem Joštem Lucemburským.

Albrecht III. byl mírné povahy, před válečnými akcemi dával přednost zbožným meditacím. Společně s první ženou je zobrazen v pokorné pozici donátorů na zadní straně otevíracího oltáře z hradu Tirol, jenž je v současnosti v mobiliáři zemského muzea v Innsbrucku.^[3]

Vévoda Albrecht III. zemřel v Laxenburgu v létě 1395 a byl pohřben v katedrále sv. Štěpána ve Vídni. Zanechal po sobě syna Albrechta IV. (1377–1404) .

Vývod z předků

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Georges Bischoff, Georges Foessel, Christian Baechler: Nouveau dictionnaire de biographie alsacienne. 1982.
↑ TURNBULL, Stephen. Hrady Řádu německých rytířů. Cihlové hrady v Prusku 1230–1466. Praha: Grada, 2008. 64 s. ISBN 978-80-247-2369-3. S. 41.
↑ www.landesmuseen.at. www.landesmuseen.at [online]. [cit. 21-06-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 09-03-2016.

Literatura

HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 35–36.
KRIEGER, Karl-Friedrich. Habsburkové ve středověku. Od Rudolfa I. (1218–1291) do Fridricha III. (1415–1493). Praha: Argo, 2003. 254 s. ISBN 80-7203-453-7.
ČORNEJ, Petr; KUČERA, Jan P.; VANÍČEK, Vratislav, a kol. Evropa králů a císařů : významní panovníci a vládnoucí dynastie od 5. století do současnosti. Praha: Ivo Železný, 1997. 410 s. ISBN 80-237-3511-X.