Alexandr Chanžonkov

Alexandr Chanžonkov
Narození8. srpna 1877
Nyžňa Krynka
Úmrtí26. září 1945 (ve věku 68 let) nebo 25. září 1945 (ve věku 68 let)
Jalta
Místo pohřbeníPolikurovský memoriál
Alma materCossack school Novotcherkassk
Povolánífilmový režisér, filmový producent, scenárista a organizer of film production
Významná dílaDefence of Sevastopol
OceněníŘád sv. Stanislava
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Alexejevič Chanžonkov (Алекса́ндр Алексе́евич Ханжо́нков, 8. srpna 1877 Chanžonkovka – 26. září 1945 Jalta) byl ruský filmový režisér, scenárista a producent, jeden z průkopníků kinematografie v carském Rusku.

Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny žijící v oblasti Donských kozáků. Absolvoval vojenskou školu v Novočerkassku a bojoval v rusko-japonské válce. V roce 1905 byl demobilizován v hodnosti podesaula a společně s bankéřem Ivanem Ozerovem začal podnikat v oblasti kinematografie. Původně distribuoval v Moskvě filmy francouzské společnosti Gaumont, od roku 1907 financoval také tvorbu originálních ruských snímků.

Společně s Vasilijem Gončarovem natočil v roce 1911 historický velkofilm z krymské války Obrana Sevastopolu, který byl prvním ruským celovečerním filmem.[1] Financoval experimentální filmy Vladislava Stareviče včetně prvního loutkového filmu na světě Krásná Lukanida. V Chanžonkovově produkci vznikaly literární adaptace, dokumenty o ruském folklóru i naučné filmy, značný ohlas vzbudil hraný dokument Opilost a její důsledky s Ivanem Mozžuchinem v hlavní roli.[2] Spolupracoval také s režiséry Jevgenijem Bauerem a Pjotrem Čardyninem a kameramanem Vladimirem Siversenem. Chanžonkovova společnost vydávala první ruský filmový časopis Pegas. V roce 1917 založil jaltské filmové studio.

Po říjnové revoluci odešel do exilu – žil ve Vídni, kde experimentoval se zvukovým filmem. Na pozvání sovětské vlády se v roce 1923 vrátil do vlasti a pracoval ve společnosti Proletkino. Po třech letech byl obviněn ze zpronevěry, pro nedostatek důkazů nakonec unikl vězení, ale byl poslán do předčasného důchodu.[3] Závěr života strávil v Jaltě, upoután na invalidní vozík. V roce 1937 vydal knihu vzpomínek.

Chanžonkovův přínos ruské kultuře připomínají pomníky v Jaltě a Rostově na Donu.[4]

Reference

  1. ↑ A. Khanzhonkov and Co. [online]. Audiovisual Identity Database [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Александр Ханжонков — забытый патриарх Русского синематографа [online]. Cabinet de l’Art [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. (rusky) 
  3. ↑ Who was Aleksandr Khanzhonkov? [online]. Biographies [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ В Ростове-на-Дону открыли памятник Ханжонкову [online]. kino-teatr.ru, 2016-08-26 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.