Alexandrine Le Normant d'Étiolles

Alexandrine Le Normant d'Étiolles
Alexandrine Le Normant d'Étiolles
	Alexandrine Le Normant d'Étiolles
Narození	10. srpna 1744; Paříž
Úmrtí	25. června 1754 (ve věku 9 let); Paříž
Příčina úmrtí	peritonitida
Rodiče	Charles Guillaume Le Normant d'Étioles a Madame de Pompadour
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandrine-Jeanne Le Normant d'Étiolles (10. srpna 1744 – 15. června 1754) byla dcerou Madame de Pompadour.

Život

Alexandrine-Jeanne Le Normant d’Étiolles se narodila 10. srpna 1744 Charlesi-Guillaumeovi Le Normantovi d’Étiolles a jeho manželce Jeanne-Antoinette Poisson.^[2]

Alexandrinina matka usilovala o to, stát se oficiální milenkou (maîtresse-en-titre) krále Ludvíka XV., což se jí podařilo v březnu 1745. Král a Madame d’Étiolles se dohodli na jejím odloučení od manžela a o svěření devítiměsíční dcery do své péče.

To neznamenalo, že se o dítě bude denně starat, malá Alexandrine byla poslána k venkovské kojné. Matka ji tam ale často navštěvovala a s přibývajícím věkem ji stále častěji brávala do Versailles,^[3] kde byla známá jako „Madame Alexandrine“, ale rodina jí přezdívala „Fanfan“.

Alexandrine byla popisována jako „velmi hubená“, ale zdravá. Na její vzdělání dohlížel romanopisec Claud Prosper Jolyot de Crébillon.^[4] V šesti letech byla Alexandrine umístěna do kláštera Nanebevzetí Panny Marie v ulici Saint-Honoré v Paříži, kde se vzdělávalo mnoho dcer aristokracie, aby se připravily na život u dvora.^[5] Madame de Pompadour se obávala nechat své dítě v Paříži, ale klášterní výchovu považovala za zásadní pro její budoucí úspěch.^[3]

Plány na manželství

Madame de Pompadour se snažila pro dceru domluvit sňatek, který by jejich rodinu povýšil mezi aristokracii. Prvním návrhem byl králův nemanželský syn, Charles de Vintimille, hrabě z Lucu. Byl o tři roky starší než Alexandrine a občas si spolu hrávali. Král Ludvík XV. však s tímto plánem nesouhlasil.

Dalším potenciálním manželem byl Armand-Emmanuel, hrabě z Chinonu, syn Antoina de Vignerot , vévody z Richelieu. Vévoda ale návrh odmítl s odůvodněním, že jelikož je jeho žena příbuzná s rodem Lotrinských, sňatek by musel schválit císař a že císařský dvůr by nikdy nesouhlasil se sňatkem jednoho z císařových příbuzných s dívkou středostavovského původu.^[3]

V létě roku 1752 se Pompadour dohodla s Michelem-Ferdinandem d’Albertem , vévodou z Chaulnes, že si Alexandrine vezme jeho syna Louise-Joseph d’Albert d’Ailly, vévodu z Picquigny.^[3] Rozhodli se, že svatba se uskuteční, až bude Alexandrine třináct let.^[4]

Smrt

V červnu 1754 Alexandrine náhle onemocněla. Měla vysokou horečku^[6] a křeče^[7] a zpočátku se myslelo, že trpí zažívacími potížemi. Jeptišky ihned informovaly její rodiče. Pompadour v té době byla s králem na zámku Choisy a nemohla odjet, aby dceru navštívila.^[8] Ludvík XV. poslal do kláštera své osobní lékaře, Jeana-Baptistu Sénaca a Germaina Pichaulta de La Martinière, ale Alexandrine zemřela před jejich příjezdem. Stalo se tak 15. června 1754, necelé dva měsíce před jejími desátými narozeninami.

Pravděpodobnou příčinou smrti byla peritonitida^[6] nebo zánět slepého střeva.^[7]

Pompadour byla smrtí svého dítěte tak zdrcena zármutkem, že se přihlížející obávali, že se zhroutí a sama zemře. Odešla ze dvora, aby strávila týden na svém zámku Bellevue. O šest týdnů později, jak jeden současník poznamenal, se začala tvářit šťastně, protože truchlení by poškodilo její vzhled a ohrozilo její postavení vrchní metresy. V soukromí však zůstala hluboce otřesena. Takové chování bylo pro dvořany běžné.^[8]

Pohřeb

Alexandrina byla původně pohřbena v klášteře Nanebevzetí Panny Marie. O čtyři měsíce později bylo její tělo převezeno do kapucínského kláštera v Paříži, kde její matka zakoupila rodinnou hrobku. Později tam byly přeneseny i ostatky její babičky z matčiny strany, Madeleine de La Motte, a nakonec i samotná Pompadour.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexandrine Le Normant d'Étiolles na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
↑ Anthony Crosland. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-0-203-46545-5. S. 100–102.
↑ ^a ^b ^c ^d CROSLAND, Alan. The Jazz Singer. London: British Film Institute Dostupné online. ISBN 978-1-84457-378-3, ISBN 978-1-84457-568-8. S. 115–117.
↑ ^a ^b OSAKA. [s.l.]: Amsterdam University Press Dostupné online. ISBN 978-1-898823-53-7, ISBN 978-1-898823-48-3. S. 114–131.
↑ Pevitt Algrant, Christine (2002). Madame de Pompadour: Mistress of France. New York: Grove Press. pp. 101–102. ISBN 978-0-8021-4035-7.
↑ ^a ^b CROSLAND, Anthony. We Are Now Inextricably Involved. London: Palgrave Macmillan UK Dostupné online. ISBN 978-0-333-97721-7, ISBN 978-1-137-20034-1. S. 76–80.
↑ ^a ^b Mitford, Bertram Osbaldeston. [s.l.]: Oxford University Press (Benezit Dictionary of Artists). Dostupné online.
↑ ^a ^b Pevitt Algrant, Christine (2002). Madame de Pompadour: Mistress of France. New York: Grove Press. pp. 163–164. ISBN 978-0-8021-4035-7

[3913844e06e055e8cd81608f22bad0e604d89d2d-1] Darryl Roger Lundy: The Peerage.

[2] Anthony Crosland. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-0-203-46545-5. S. 100–102.

[:0-3] CROSLAND, Alan. The Jazz Singer. London: British Film Institute Dostupné online. ISBN 978-1-84457-378-3, ISBN 978-1-84457-568-8. S. 115–117.

[:1-4] OSAKA. [s.l.]: Amsterdam University Press Dostupné online. ISBN 978-1-898823-53-7, ISBN 978-1-898823-48-3. S. 114–131.

[5] Pevitt Algrant, Christine (2002). Madame de Pompadour: Mistress of France. New York: Grove Press. pp. 101–102. ISBN 978-0-8021-4035-7.

[:2-6] CROSLAND, Anthony. We Are Now Inextricably Involved. London: Palgrave Macmillan UK Dostupné online. ISBN 978-0-333-97721-7, ISBN 978-1-137-20034-1. S. 76–80.

[:3-7] Mitford, Bertram Osbaldeston. [s.l.]: Oxford University Press (Benezit Dictionary of Artists). Dostupné online.

[:4-8] Pevitt Algrant, Christine (2002). Madame de Pompadour: Mistress of France. New York: Grove Press. pp. 163–164. ISBN 978-0-8021-4035-7

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]