Alois von Pokorny

Alois von Pokorny
Velitel námořní základny v Pule
Ve funkci: 1879 – 1886
Předchůdce	Anton Bourguignon von Baumberg
Nástupce	Maximilian von Pitner
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1879), kontradmirál (1869), kapitán řadové lodi (1861), fregatní kapitán (1860), korvetní kapitán (1857)
Narození	14. února 1826 Jindřichův Hradec
Úmrtí	23. února 1898 (ve věku 72 let) Vídeň
Profese	voják
Ocenění	Leopoldův řád, Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois von Pokorny (14. února 1826 Jindřichův Hradec – 23. února 1898 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál českého původu. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1846, zúčastnil se několika válek a absolvoval řadu obchodních cest po Středomoří. V roce 1866 byl povýšen do šlechtického stavu, zastával funkce v námořní sekci na ministerstvu války a mimo jiné se uplatnil jako pedagog. V letech 1868–1871 byl velitelem C. k. námořní akademie v Rijece. V roce 1879 dosáhl hodnosti viceadmirála a v letech 1879–1886 zastával post velitele válečného přístavu a pevnosti v Pule.

Pocházel z rodiny důstojníka, v letech 1841–1846 studoval na námořní akademii v Benátkách a k námořnictvu vstoupil v roce 1846 jako kadet. V roce 1848 získal hodnost praporčíka a v letech 1848–1849 cestoval do Egypta a Turecka. Během revolučních bojů v Itálii v roce 1849 byl účastníkem blokády Benátek. V roce 1852 byl povýšen na poručíka a kromě služby na různých lodích působil jako pedagog na nově zřízené C. k. námořní akademii v Terstu. V roce 1855 byl přidělen k vrchnímu velení námořnictva a v roce 1857 byl povýšen na korvetního kapitána. Zúčastnil se války se Sardinií (1859) a poté byl šéfem námořní sekce u velení I. armády v Itálii.^[1]

V roce 1860 získal hodnost fregatního kapitána, působil u velení válečných přístavů v Benátkách a Terstu a již 3. listopadu 1861 byl povýšen do hodnosti kapitána řadové lodě.^[2] Jako velitel fregaty Don Juan d'Austria se v roce 1864 zúčastnil dánsko-německé války a v lednu 1865 byl povolán do Vídně ve funkci přednosty centrální kanceláře ministerstva námořnictva.^[3] Po zrušení ministerstva námořnictva téhož roku přešel ve stejné funkci do námořní sekce ministerstva války.^[4] V letech 1866–1868 byl na vlajkové lodi SMS Schwarzenberg velitelem eskadry^[5] a v letech 1868–1871 zastával post velitele C. k. námořní akademie v Rijece.^[6][7]

Ke dni 24. října 1869 byl povýšen do hodnosti kontradmirála^[8] a po odchodu z vedení námořní akademie se stal velitelem eskadry na ostrově Vis (1871–1873).^[9] V letech 1873–1878 byl přidělen k vojenské sekci námořní základny v Pule,^[10][11][12] mezitím velel několika výcvikovým lodím. Na obrněné lodi SMS Habsburg byl v letech 1878–1879 znovu velitelem eskadry.^[13] Ke dni 1. listopadu 1879 získal hodnost viceadmirála^[14] a svou kariéru završil jako velitel válečného přístavu a pevnosti v Pule (1879–1886).^[15][16] K datu 1. dubna 1886 byl penzionován.^[17]

Zemřel ve Vídni 23. února 1898 ve věku 72 let a byl pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově.

V roce 1859 se v Zadaru oženil s Henriettou Fröhlichovou (1838–1910), dcerou statkáře z Českých Budějovic. Z manželství se narodilo sedm dětí, synové Alois (1861–1903) a Adolf (1874–1955) sloužili u námořnictva, Alfred (1868–1899) byl nadporučíkem v c. k. armádě a Hermann (1862–1877) zemřel v dětství. Z dcer se dospělého věku dožila Isabella (1877–1957), jejím manželem byl Richard von Stępski-Doliwa (1879–1973), který zastával významné funkce v rakouském hospodářství, byl prezidentem Svazu rakouského papírenského průmyslu, členem prezídia Svazu rakouských průmyslníků, členem představenstva a dozorčích rad řady průmyslových podniků a bank.^[18]

V roce 1866 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř (Ritter von Pokorny).^[19] Během služby u námořnictva získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[20]

• Válečná pamětní medaile (1864)
• Řád železné koruny III. třídy (1866)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1867)
• Válečná medaile (1873)
• komandérský kříž Leopoldova řádu (1886)

• důstojnický kříž Řádu Spasitele (1856, Řecko)
• Řád Medžidie IV. třídy (1858, Osmanská říše)
• Řádu slávy I. třídy (1871, Tunisko)
• komandérský kříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (1873, Itálie)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 223–228 (heslo Alois von Pokorny) ISBN 3-7648-2511-1
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2010; Praha, 2009; 480 s. ISBN 978-80-904241-1-1

• Alois von Pokorny in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich