Anatol Bigot de Saint-Quentin

Anaton hrabě Bigot de St. Quentin
Generálmajor hrabě Anatol Bigot (1904)
Nejvyšší hofmistr arcivévody Bedřicha
Ve funkci: 1903 – 1913
Předchůdce	Václav Koc z Dobrše
Nástupce	Johann Herbert von Herberstein
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál jezdectva (1913), polní podmaršál (1908), generálmajor (1904)
Narození	7. března 1849 Vídeň
Úmrtí	11. září 1932 (ve věku 83 let) Nova Zhadova
Titul	hrabě
Choť	Helene von Flondor
Děti	Desireè Gräfin Bigot de Saint Quentin
Příbuzní	Heinrich Marenzi, Graf von Tagliuno und Talgate, Markgraf von Val Oliola, Freiherr von Marenzfeldt und Scheneck[1] a Franziska Marenzi von Tagliuno und Talgate[2] (vnoučata)
Profese	důstojník
Ocenění	Řád červené orlice 2. třídy Řád Albrechtův Řád Fridrichův
Commons	Anatol von Bigot de Saint-Quentin
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anatol hrabě Bigot de St. Quentin (německy Anatol Graf Bigot von Saint-Quentin) (7. března 1849 Vídeň – 11. září 1932 Jadova, Rumunsko) byl rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od roku 1869 a řadu let strávil u vojenské posádky v Brandýse nad Labem, kde byl nakonec velitelem pluku. V letech 1903–1913 zastával funkci nejvyššího hofmistra vrchního velitele armády arcivévody Bedřicha, v roce 1913 odešel na penzi v hodnosti generála jezdectva.

Pocházel ze starého francouzského šlechtického rodu, který se v 18. století usadil v habsburské monarchii. Narodil se jako syn c. k. majora Augusta Bigota de St Quentin (1804–1848), který padl během revoluce v Uhrách, matka Henrietta (1816–1903) pocházela z moravského rodu Podstatských-Thonsernů.^[3] Anatol studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a aktivní službu začal v roce 1869 jako poručík u 13. dragounského pluku. V roce 1883 získal titul c. k. komořího, v té době sloužil jako rytmistr u 13. pěšího pluku v Brandýse nad Labem.^[4] Později byl přeložen k hulánskému pluku č. 4 do Lvova a v hodnosti majora byl od roku 1892 křídelním pobočníkem císaře Františka Josefa. V roce 1895 byl jmenován podplukovníkem a stal se zástupcem velitele 11. dragounského pluku.^[5]

V roce 1897 byl povýšen na plukovníka a převzal velení 7. dragounského pluku v Brandýse nad Labem, kde strávil šest let.^[6] V letech 1903–1913 zastával funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Bedřicha, vrchního velitele armády. V této funkci pobýval na sídlech arcivévody Bedřicha v Bratislavě, Židlochovicích nebo Mosonmagyaróváru, absolvoval s ním také cesty do zahraničí.^[7] V armádě postoupil do hodností generálmajora (1904) a polního podmaršála (1908). Mezitím byl také jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence (1904).^[8] K datu 1. ledna 1913 byl penzionován a obdržel čestnou hodnost generála jezdectva.^[9][10] Po zániku monarchie žil v soukromí ve Vídni, často ale pobýval také na statcích v Rumunsku, které získal sňatkem. Zemřel ve věku 83 let v roce 1932 na zámku Jadova v Rumunsku (dnes Stara Zhadova, Ukrajina)

Oženil se až ve zralém věku, jeho manželkou se v roce 1898 stala Elena von Flondor (1866–1930).^[11] Sňatek se konal v Černovicích, kde Elenina rodina patřila ke společenské elitě s významným podílem na veřejném životě.^[12] Elena do manželství věnem přinesla statky v Bukovině, kde rodina také později sídlila.^[13] Z manželství se narodily tři děti. Nejstarší syn Douglas (1899–1982) vynikl jako entomolog a byl autorem řady odborných prací. Mladší syn Friedrich Georg (1906–1900) byl inženýrem. Dcera Desiderie (1900–1999) se provdala za hraběte Franze Emila Marenziho.

Anatolův strýc Karel Bigot de Saint-Quentin (1805–1884) dosáhl v armádě hodnosti generála jezdectva a svou kariéru zakončil jako velitel v Haliči.

Během vojenské služby v armádě získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku, jako dlouholetý nejvyšší hofmistr arcivévody Bedřicha s ním absolvoval cesty do zahraničí a díky tomu získal ocenění i od řady cizích panovníků.^[14]

• Řád železné koruny I. třídy (Rakousko-Uhersko)
• Vojenská záslužná medaile (Rakousko-Uhersko)
• Vojenský záslužný kříž (Rakousko) (Rakousko-Uhersko)
• velkokříž Viktoriina řádu (Spojené království)
• Řád svaté Anny I. třídy (Rusko)
• Řád červené orlice I. třídy (Prusko)
• Řád koruny I. třídy (Prusko)
• Železný kříž (Prusko)
• velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko)
• komandér Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
• Řád Takova (Srbsko)
• rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
• velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko)
• Řád zähringenského lva (Bádensko)
• velkokříž Řádu koruny (Belgie)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anatol von Bigot de Saint-Quentin na Wikimedia Commons