Andělská Hora (okres Karlovy Vary)

Andělská Hora
Pohled na jižní část vesnice
Pohled na jižní část vesnice
Znak obce Andělská HoraVlajka obce Andělská Hora
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecKarlovy Vary
Obec s rozšířenou působnostíKarlovy Vary
(správní obvod)
OkresKarlovy Vary
KrajKarlovarský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°12′16″ s. š., 12°57′46″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel402 (2025)[1]
Rozloha8,08 km²[2]
Katastrální územíAndělská Hora
Nadmořská výška665 m n. m.
PSČ364 71
Počet domů114 (2021)[3][4]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduObecní úřad Andělská Hora
Andělská Hora 18
364 71 Bochov
podatelna@andelskahora.com
StarostkaMiloslava Křimská
Oficiální web: www.andelskahora.cz
Andělská Hora na mapě
Andělská Hora
Andělská Hora
Další údaje
Kód obce538001
Kód části obce361
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andělská Hora (německy Engelhaus) je obec v okrese Karlovy Vary v Karlovarském kraji. Leží deset kilometrů východně od Karlových Varů při silnici I/6 (E48) v nadmořské výšce 665 metrů. Žije v ní 402[1] obyvatel. Část správního území obce leží v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les.

Název

Vesnice svůj název přejala od staršího hradu. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Engelstadt (1497), Andiělska hora (1518, nejstarší doklad českého názvu na Klaudiánově mapě), Engelšpurk (1522), na Andielske horze (1546), k Andielsky horze (1567), Engelhaus a Angelska Hora (1785) a Engelhaus, Engelsburg nebo Engelstadt (1847).[5] V latinských textech byl používán také tvar Angelodomus.[6]

Historie

Městečko Andělská Hora vzniklo za Jindřicha III. z Plavna v roce 1488 při úpatí kuželovitého kopce s hradem téhož jména (připomínaným již v roce 1402). V roce 1490 již mělo vlastní kostel Zjevení svatého Michaela archanděla. Dne 17. června 1497 bylo městečko povýšeno na město a získalo městský znak. Podle farnosti spadalo pod Olšová Vrata a také pod Sedlečko. Kvetl zde obchod i řemesla a dařilo se zemědělství. Důkazem prosperující činnosti bylo zavedení trhů, od roku 1500 výročních a od 1571 čtvrtletních. Na konci středověku mělo město 134 domů a téměř osm set obyvatel.[6]

Městu se nevyhnuly rány osudu. V roce 1608 bylo postiženo morem a zemřelo 73 obyvatel. Později jej potkaly tři ničivé požáry: jeden v roce 1641, kdy vyhořel kostel; druhý v roce 1718, který postihl obec a zcela zničil hrad; třetí pak v roce 1887, kdy město zcela lehlo popelem. Největší ničení však přišlo v době třicetileté války, kdy Švédové roku 1635 město i hrad vyplenili.[7]

Časem bylo mnoho domů postaveno z kamene hradu a město znovu prosperovalo. V roce 1806 mělo podle kroniky na třicet řemesel, o dvacet let později jich už bylo osmdesát.[6] Další zaměstnanost ovlivnil rozvoj a potřeby blízkého lázeňského města Karlových Varů. V letech 1720–1790 zaznamenává městečko maximální rozkvět. V tomto období zde žilo kolem 2000 obyvatel. V roce 1848 bylo město součástí panství Kysibl, a tím spadalo pod Loketský kraj.

Koncem 18. století se město stalo oblíbeným výletním místem karlovarských rodin i hostů lázní. Tuto tradicí započal básník Johann Wolfgang Goethe. Roku 1786 zde se skupinou přátel oslavil své 37. narozeniny.[6][7]

V roce 1938 v rámci násilného připojení pohraničí k Německu byl statut města zrušen. Po druhé světové válce bylo původní obyvatelstvo vysídleno, což se časem projevilo i úbytkem domů, který již nebyl nahrazen. Po roce 1989 nastala v obci stavební aktivita. Území obce bylo rozšířeno pro výstavbu rodinných domků a v některých případech byla povolena přestavba chat na domy k trvalému bydlení. V roce 1991 se obec stala samostatným subjektem.[7]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 777 obyvatel (z toho 353 mužů), z nichž byl jeden Čechoslovák, 768 Němců a osm cizinců. Kromě jedenácti evangelíků a jednoho žida se hlásili k římskokatolické církvi.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 792 obyvatel: pět Čechoslováků, 783 Němců a čtyři cizince. Až na sedm evangelíků, jednoho žida a deset lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů Andělské Hory [10][11]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 002 935 974 953 901 777 792 221 287 229 215 165 191 294 390
Počet domů 152 153 134 134 134 133 136 80 70 61 55 56 66 97 114

Obecní správa

Mezi lety 1850–1975 byla Andělská Hora obcí v okrese Karlovy Vary (1850–1930), posléze v okrese Karlovy Vary-okolí (1950) a později opět v okrese Karlovy Vary. Od 1. července 1975 do 23. listopadu 1990 patřila jako část statutárního města ke Karlovým Varům a od 24. listopadu 1990 je opět samostatnou obcí.[12]

Obecní symboly

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 4. března 2014.[13]

Znak

Obec má dva znaky, což není častý jev. Původní znak, při příležitosti povýšení na město, udělil 17. června 1497 Jindřich IV. z Plavna[zdroj?]. Druhý získala obec 4. března 2014. Na obou znacích je vyobrazen svatý Archanděl Michael se zvednutou pravicí, ve které drží plamenný meč. Levou rukou se opírá o zlatý štít se třemi menšími štítky, které připomínají zakladatele města pány z Plavna.[6]

Pamětihodnosti

Osobnosti

Fotogalerie

  • Pohled ze vsi na hrad
    Pohled ze vsi na hrad
  • Kostel Zjevení svatého Michaela archanděla
    Kostel Zjevení svatého Michaela archanděla
  • Východní část návsi
    Východní část návsi
  • Západní část návsi
    Západní část návsi
  • Lidová tvořivost, bůh Veles v zahrádce
    Lidová tvořivost, bůh Veles v zahrádce
  • Pamětní deska Johanna Wolfganga Goetheho
    Pamětní deska Johanna Wolfganga Goetheho
  • Socha svatého Jana Nepomuckého
    Socha svatého Jana Nepomuckého
  • Socha svatého Jana Nepomuckého
    Socha svatého Jana Nepomuckého
  • Schillerův dub
    Schillerův dub
  • Smírčí kříž v zahrádce
    Smírčí kříž v zahrádce

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2023-05-27].
  5. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Andělská Hora, Engelhaus, s. 678–679. 
  6. ↑ a b c d e FIKAR, Jaroslav. Karlovarská předměstí 2. 1. vyd. Karlovy Vary: Vlastním nákladem, 2016. 198 s. S. 28–42. 
  7. ↑ a b c Historie - Oficiální stránky Obce Andělská Hora. www.andelskahora.cz [online]. [cit. 2019-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-06. 
  8. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 256. 
  9. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 392. 
  10. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Karlovy Vary. Praha: Český statistický úřad, 2015. 24 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-30. S. 1. 
  11. ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP, území SO ORP Karlovy Vary, SLDB 2021 : Veřejná databáze ČSÚ [online]. Český statistický úřad, 2023-04-05 [cit. 2023-04-05]. Dostupné online. 
  12. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 3. 
  13. ↑ Udělené symboly – Andělská Hora [online]. 2014-03-04 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ TOUŠLOVÁ, Iveta. Toulavá kamera 1. Praha: Freytag & Berndt : Česká televize, 2005. ISBN 80-7316-228-8. S. 45. 

Literatura

  • FIKAR, Jaroslav. Karlovarská předměstí 2. 1. vyd. Karlovy Vary: Vlastním nákladem, 2016. 198 s. S. 28–42. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.