Anna Maruščáková

Anna Maruščáková
Narození31. července 1923
Zalužany,[p. 1] ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí24. října 1942 (ve věku 19 let)
koncentrační tábor Mauthausen, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopravena zastřelením ranou do týla
BydlištěHolousice u Brandýsku č.p. 1
Povolánízámečnická dělnice
Zaměstnavatelfirma Palaba ve Slaném
RodičeAlexius Maruszczak a Helena Maruszczáková roz. Luźniak
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Anna Maruščáková na dobové fotografii
Václav Říha – ženatý milenec „Milan“ Anny Maruščákové

Anna Maruščáková (31. července 1923 Zalužany – 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen)[1][2][p. 1] byla adresátkou milostného dopisu, při jehož vyšetřování se kladenské gestapo za protektorátu dostalo na údajnou stopu strůjců atentátu na R. Heydricha, která směřovala do Lidic.

Život

Anna Maruščáková (Maruszczáková) se narodila 31. července v Zálužanech. Její otec, Alexius Maruszczak,[5] pocházel z Podkarpatské Rusi, a její matka Helena Maruščáková (rozená Luźniak)[5] ze Slovenska.[4] Anna Maruščáková bydlela v době protektorátu v Holousích u Brandýsku čp. 1, v okrese Slaný.[5] U firmy Palaba ve Slaném pracovala jako zámečnická dělnice.[3]

Anna Maruščáková se seznámila s Václavem Říhou a navázala s ním milostný poměr. Říha byl ženatý (a s manželkou měl dítě), o čemž nevěděla, a vystupoval pod smyšleným jménem jako Milan.[6][7] Maruščákovou zaujal Říha svým nenuceným chováním světáka, byl veselý, hovorný a zábavný, což ji imponovalo. Snažil se v ní navodit zdání odbojového pracovníka či partyzána.[8] Požádal ji, aby Horákovým v Lidicích vyřídila, že jejich syn je v Anglii zdráv a nemusí se o něj obávat (v té době byl Josef Horák z Lidic a také Josef Stříbrný z Lidic příslušníkem 311. čs. bombardovací perutě ve Velké Británii). Maruščáková pověřila vzkazem svou příbuznou.[9]

Dne 30. května (údaje se doposud o jeden den rozcházejí)[10] nebo 31. května 1942[11] se Václav Říha rozhodl svůj milostný poměr s Maruščákovou ukončit.[10] Adresa dopisu zněla: „P. T. firma Pala, akc. společnost ve Slaném, Andulka, závodní číslo 210“) a odesilatel se podepsal jako „Milan“.[6] Text dopisu byl následující: „Drahá Aničko, promiň, že Ti píši tak pozdě, a snad mě pochopíš, neb víš, že mám mnoho práce a starostí. Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dnes jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden a pak již se neuvidíme. Milan“.

Když dopis přišel do firmy ve Slaném, nebyla Maruščáková na svém pracovišti, protože si před několika dny v dílně poranila prst, lékař ji vystavil pracovní neschopenku, a tak byla ve stavu nemocných.[4] Dne 3. června 1942 se dopis dostal na stůl ředitele Jaroslava Pály (podle některých tvrzení dopis otevřel některý z pracovníků kanceláře a odbavil ho pro ředitelství jako běžnou úřední poštu).[12]

Soukromý dopis začínající oslovením „Drahá Aničko“ si Jaroslav Pála přečetl až do konce[4] a zatelefonoval na četnickou stanici ve Slaném.[4] Strážmistr Vybíral, který se dostavil, se domníval, že jde o obyčejný nezávazný milostný dopis.[4] Naopak Pála měl považovat odesilatele za jednoho z útočníků na Heydricha.[p. 2] Poté, co četníci předali informace kladenskému gestapu dostal celý případ k vyšetření tlumočník a kriminální asistent kladenského gestapa Oskar Felkl. To bylo 3. června 1942, tedy po atentátu na Reinharda Heydricha (27. května 1942) a den před jeho smrtí (4. června 1942) v Praze.

Oskar Felkl zatkl Annu Maruščákovou ještě toho dne (3. června 1942) večer na statku v Holousích.[4] Zatčení bylo spojeno s domovní prohlídkou, při níž český strážmistr z Brandýska nalezl, k velkému uspokojení zasahujících úředníků z kladenského gestapa, svazek dopisů od „Milana“.[4] Anna byla odvezena na úřadovnu gestapa na Kladně.[4] Tam při brutálním výslechu spojeném s mučením zmínila Maruščáková obec Lidice, neboť tam vyřizovala pozdrav od Josefa Horáka.[p. 3] Tak se do hledáčku gestapa dostala obec Lidice.

O den později (4. června 1942) byl zatčen i pisatel milostného dopisu Václav Říha.[6] Ten už při prvním výslechu prokázal psychickou labilitu, hovořil o svých obavách z manželky a tchyně i strachu z prozrazení svojí skutečné identity, kterou před Maruščákovou pečlivě tajil. Jinotaji opředený dopis Maruščákové napsal proto, aby jej dále nehledala.[4]

Kladenské gestapo využilo konstrukce, že syn Horákových Josef Horák by mohl být strůjcem atentátu na R. Heydricha a milostný dopis na rozloučenou vyhodnotili jako možnou indicii vedoucí k „pachateli atentátu“. Vyšetřovatelé gestapa sice brzy zjistili, že oba zatčení neměli žádné spojení s odbojem a že se jedná o falešnou stopu, ale protože již předtím bylo v Berlíně rozhodnuto o tom, že jedna česká vesnice musí odvetou za smrt R. Heydricha zmizet z mapy,[4] byl osud Lidic předurčen.[14][p. 4] V noci z 9. na 10. června 1942 byly Lidice obklíčeny.[6][p. 5]

Dovětek

Anna Maruščáková i Václav Říha se stali v případu vyhlazení Lidic nepohodlnými svědky.[3]

Anna Maruščáková byla vězněna nejprve na Kladně, pak v Praze a nakonec skončila ve věznici gestapa v Malé pevnosti Terezín.[2] Z Terezína byla 22. října 1942 deportována do KT Mauthausenu, kde byla 23. října 1942 registrována.[2]

Václav Říha byl vězněn nejprve v Praze, pak ve věznici gestapa v Malé pevnosti v Terezíně.[19] Z Terezína byl 22. října 1942 deportován do KT Mauthausenu, kde byl 23. října 1942 registrován.[20]

V koncentračním táboře Mauthausen byli oba dva zavražděni střelou do týla v sobotu 24. října 1942 ve skupině 262 československých vlastenců, kteří byli ten den (v čase od 8.30 do 17.42 hodin) zbaveni života stejným způsobem. Exekuce se konala v odstřelovacím koutě (německy: Genickschussecke) přikrytém černou látkou a maskovaném jako „osobní výškoměr“, který se nacházel v mauthusenském bunkru.

  • Josef Horák z Lidic
    Josef Horák z Lidic
  • Josef Stříbrný z Lidic
    Josef Stříbrný z Lidic
  • Jaroslav Pála – ředitel slánské továrny Palaba a starosta Slaného
    Jaroslav Pála – ředitel slánské továrny Palaba a starosta Slaného
  • Oskar Felkl – příslušník kladenského gestapa
    Oskar Felkl – příslušník kladenského gestapa
  • Fiktivní „výškoměr“ v KT Mauthausen (pohled ze strany popravovaného)
    Fiktivní „výškoměr“ v KT Mauthausen (pohled ze strany popravovaného)
  • „Zákulisí“ výškoměru. Dole ruka kata s nabitou pistolí a hlavní prostrčenou štěrbinou (pohled ze strany popravčího)
    „Zákulisí“ výškoměru. Dole ruka kata s nabitou pistolí a hlavní prostrčenou štěrbinou (pohled ze strany popravčího)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b Prameny[3][4] uvádějí, že se Anna Maruščáková narodila 31. července 1923 v Kosmonosech.[3][4]
  2. ↑ Jaroslav Pála byl (po vypuknutí Pražského povstání) 6. května 1945 zatčen a v následném soudním procesu popřel, že při předávání dopisu od Říhy pronesl směrem k četníkovi na adresu domnělého osnovatele atentátu větu: „Mýlíte se, já myslím, že to bude jeden z útočníků na Heydricha. Už abyste ho měli, abychom měli jednou klid.“ Soud konstatoval, že dopis se netýkal zájmů jeho firmy Palaba a měl být adresátce Anně Maruščákové předán; i kdyby se mu v době heydrichiády zdál podezřelý, mohl ho podle názoru poválečného soudu zničit, protože se nejednalo o dopis doporučený.[13] Pála byl nakonec odsouzen 2. května 1947 nejprve na doživotí a v roce 1955 mu byl trest při amnestii snížen na 25 let žaláře. Zemřel ve věznici v Ilavě.
  3. ↑ Josef Horák a Josef Stříbrný z Lidic odešli již na konci roku 1939 za hranice protektorátu posílit řady členů zahraničního odboje.[14][15] Nejprve se dostali do Francie a po jejím obsazení Německem do Anglie k RAF.[15] Josef Horák byl letcem u 311. československé bombardovací perutě Royal Air Force. Josef Stříbrný byl navigátorem u 311. československé bombardovací perutě Royal Air Force.
  4. ↑ Obec Lidice nebyla ani příliš velká, ani moc malá.[15] Nacházela se v údolí, takže na ni nebylo vidět z hlavní komunikace a byla poměrně bohatá a vyspělá.[15] Na druhou stranu ale při razii v Lidicích u rodin Horákových a Stříbrných (4. června 1942) nebyly nalezeny žádné důkazy, že by Josef Horák a Josef Stříbrný, kteří byli v protektorátu nezvěstní od prosince 1939, byli nějakým způsobem napojeni na osnovatele a vykonavatele atentátu na R. Heydricha.[15]
  5. ↑ V Lidicích byl inkriminovaného dne 10. června 1942 i Oskar Felkl, který se sice nepodílel přímo na vraždění, ale během domovních prohlídek a následném vyhánění lidických občanů z jejich domovů se dopustil řady krádeží (tato skutečnost byla prokázána při přelíčení u poválečného soudu).[6] A byl to právě Oskar Felkl, kdo podle jmenného seznamu vyvolával na popravu muže shromážděné v Horákově statku.[16] Oskar Felkl byl pak ještě během německé okupace Čech a Moravy za svoje „úsilí o vypátrání osnovatelů atentátu“ na R. Heydricha vyznamenán válečným záslužným křížem II. třídy.[17] Po skončení druhé světové války byl ale odsouzen (v soudním procesu se členy kladenského gestapa) k trestu smrti a popraven oběšením 24. dubna 1947 v Praze v Pankrácké věznici.[18]

Reference

  1. ↑ Anna Maruščáková (1923 - 1942); Narozena 31.7.1923 in Zalužany; Zamřela 24.10.1942 v Mauthausenu [online]. web: Room of Names / Raum der Namen / Die Tototen Des KZ Mauthausen [cit. 2023-03-01]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ a b c Anna Maruščáková(* 31. 7. 1923 Zalužany – 24. 10. 1942 KT Mauthausen) [online]. web: Tarezín memorial; Database of the Czech Inmates in the Concentration Camp Mauthausen 1938-1945 [cit. 2023-03-01]. Adresa: Holousy; povolání: dělnice;. Dostupné online. (Místa věznění před deportací do KT Mauthausenu: AD-Klando; Stapo Prag; Pol. Gef. Theresienstadt; Deportována do KT Mauthausenu: 22. 10. 1942; příjezd do KT Mauthausenu: 23. 10. 1942; popravena v KT Mauthausenu: 24. 10. 1942) 
  3. ↑ a b c d JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Maruščáková Anna, s. 76. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l Pravda o vyhlazení Lidic [online]. REFLEX (Česká a slovenský svět) [cit. 2023-03-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c JANÍK, Vlastislav; ČVANČARA, Jaroslav; LEDVINKA, Václav. Pamětní kniha: 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. 2. opravené a doplněné vydání. vyd. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav: Oblastní muzeum Praha-východ 381 s. ISBN 978-80-7649-038-3, ISBN 978-80-904878-5-7. 
  6. ↑ a b c d e Kriminální asistent Oskar Felkl 13. 4. 1913 – 24. 4. 1947 [online]. web: Druhá světová válka cz [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ 73 let od masakru v Lidicích: Skutečný příběh záletného vraha (†74), který přežil! Co má společného s Rodenem? [online]. [cit. 2023-03-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ Pravda o vyhlazení Lidic [online]. REFLEX (Česká a slovenský svět) [cit. 2025-06-04]. Dostupné online. 
  9. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc 1942. 1. vyd. Praha: Centrum české historie a Oblastní muzeum Praha-východ, 2025. ISBN 978-80-88162-24-7. 
  10. ↑ a b ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc 1942. 1. vyd. Praha: Centrum české historie a Oblastní muzeum Praha-východ, 2025. ISBN 978-80-88162-24-7. 
  11. ↑ LIDICE Čin krvavého teroru. www.lidice.cz [online]. [cit. 2025-06-03]. Dostupné online. 
  12. ↑ „A přece, má drahá, milovaná dceruško, trpěl jsem nevinně.“ Byl Jaroslav Pála kolaborant a zrádce, nebo oběť poválečné vendety?. Plus [online]. 2022-10-30 [cit. 2025-06-03]. Dostupné online. 
  13. ↑ Továrník Pala a Lepší Slaný. In: Jan Čečrdle a kol. Slaný: Vlastivědné muzeum ve Slaném, 2017. ISBN 978-80-906066-2-3.
  14. ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Anna Maruščáková; Václav Říha, s. 397, 398. 
  15. ↑ a b c d e NEŠPOR, Antonín. Horák a Stříbrný - jak je vidí historie a někteří pamětníci. [online]. web: Lidice cz [cit. 2023-03-02]. Dostupné online. 
  16. ↑ Felkl Oskar (1913-1947) (* 13.04.1913 Nová Bělá – 24.04.1947 Praha); Člen kladenského gestapa [online]. web: Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2023-02-24]. Místa působení: Červené Janovice, Kladno, Kolín, Tuchlovice. Dostupné online. 
  17. ↑ Recenze na knihu „Šla s ním až k šibenici“ [online]. web: Slánské listy cz (Zpravodajský server slánského regionu) [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  18. ↑ BÁRTA, Milan. Všichni čekají tvrdý a spravedlivý trest – konec kladenského gestapa [online]. web: Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) [cit. 2023-02-20]. Časopis Paměť a dějiny (ročník 2016, číslo 2, strany 57-67); ke stažení ve formátu *.pdf (5,5 Mbytes). Dostupné online. 
  19. ↑ JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Václav Říha, s. 80. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  20. ↑ VÁCLAV ŘÍHA (* 1. 2. 1919 Budapešť) [online]. web: Tarezín memorial; Database of the Czech Inmates in the Concentration Camp Mauthausen 1938-1945 [cit. 2023-03-01]. Adresa: Vrapice; povolání: dělník;. Dostupné online. (Místa věznění před deportací do KT Mauthausenu: Stapo Prag; Pol. Gef. Theresienstadt; Deportována do KT Mauthausenu: 22. 10. 1942; příjezd do KT Mauthausenu: 23. 10. 1942; popravena v KT Mauthausenu: 24. 10. 1942) 

Literatura

  • ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc 1942. Praha: Centrum české historie a Oblastní muzeum Praha-východ, 2025. ISBN 978-80-88162-24-7.
  • JANÍK, Vlastislav; ČVANČARA, Jaroslav; LEDVINKA, Václav. Pamětní kniha: 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. 2. opravené a doplněné vydání. vyd. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav: Oblastní muzeum Praha-východ 381 s. ISBN 978-80-904878-5-7, ISBN 978-80-7649-038-3.
  • STEHLÍK, Eduard. Lidice. Příběh české vsi. Žďár nad Sázavou: Nakladatelství Tváře, 2023. ISBN 978-80-88495-08-6.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.