Antanas Baranauskas

Jeho biskupská Milost Antanas Baranauskas
Biskup sejnyjský
Církev	římskokatolická
Diecéze	sejnyjská
Jmenování	21. července 1897
Uveden do úřadu	28. prosince 1897
Emeritura	26. listopadu 1902
Předchůdce	Piotr Paweł Wierzbowski
Nástupce	Antanas Karosas
Svěcení
Jáhenské svěcení	22. dubna 1861
Kněžské svěcení	24. března 1862
Biskupské svěcení	24. června 1884, Petrohrad světitel Szymon Marcin Kozłowski 1. spolusvětitel Cyril Lubowidz 2. spolusvětitel Anton Zerr
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Pomocný biskup z Žmudě (1884–1897) Titulární biskup z Thespie (1884–1897)
Osobní údaje
Datum narození	17. ledna 1835
Místo narození	Anykščiai
Datum úmrtí	26. listopadu 1902 (ve věku 67 let)
Místo úmrtí	Sejny
Místo pohřbení	Church of the Visitation in Sejny
Povolání	matematik, jazykovědec, básník, katolický kněz, spisovatel, katolický jáhen a katolický biskup
Alma mater	Petrohradská římskokatolická teologická akademie (do 1862) Kaunas Priest Seminary (od 1856)
Významné dílo	The Forest of Anykščiai
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antanas Baranauskas (17. ledna 1835 Anykščiai – 26. listopadu 1902 Sejny) byl litevský básník, jazykovědec, matematik a katolický biskup v Sejnech. Je známý především jako autor litevské básně Anykščių šilelis.^[1] Báseň je klasikou litevské literatury, oslavuje litevský dávnověk a krásu litevských lesů.^[2] Používal různé pseudonymy (Bangputys, Jurksztas Smalaūsis, Jurkštas Smalaūsis, Baronas aj.). Psal také poezii v polštině (kterou se začal učit v šesti letech). Věnoval se odborně též litevštině, jeho spis Apie lietuvių ir žemaičių kalbą je prvním vědeckým pokusem rozlišit jednotlivé litevské dialekty. Napsal též učebnici litevské gramatiky Mokslas lietuviškosios kalbos. Jeho literární a vědecké úsilí bylo nicméně limitováno tím, že ruská moc, pod níž území, na němž žil, tehdy spadalo, nedovolovala jakýkoli tisk v litevštině (zákaz platil v letech 1864 až 1904). V mládí měl vztah s polsko-litevskou básnířkou Karolinou Proniewskou, jeho vstup do katolického semináře zasponzorovala právě její rodina s cílem pár rozdělit. Proniewska ho seznámila s Mickiewiczovou poezií a přiměla psát litevsky.^[3] V letech 1858 až 1862 studoval na Petrohradské římskokatolické teologické akademii, kde získal magisterský titul z teologie. V letech 1863 až 1864 studoval na katolických univerzitách v Mnichově, Římě, Innsbrucku a Lovani. Od roku 1871 vyučoval v kněžském semináři v Kaunasu. Závěr života strávil jako kazatel v Sejnech. Až do své smrti pracoval na překladu Bible do litevštiny, podařilo se mu přeložit tři pětiny Starého zákona. Jedním z jeho cílů rovněž bylo usmířit polské a litevské nacionalisty, díky čemuž se u obou skupin stal značně nepopulární. Litevští nacionálové ho dokonce označili za zrádce, a proto se jeho pohřbu zúčastnili jen Rusové a Poláci. Časem byl však uznán jako významná postava litevského národního obrození. Litevský básník Maironis o Baranauskasovi řekl: "Bez něj bychom možná neexistovali".

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antanas Baranauskas na anglické Wikipedii.