Antonín Kurš

Antonín Kurš
Antonín Kurš
Antonín Kurš
Narození6. dubna 1901
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. září 1960 (ve věku 59 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípedagog, režisér, překladatel, učitel, herec, teatrolog, divadelní režisér, dramaturg, divadelní herec a literární publicista
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Kurš (6. dubna 1901 Praha[1] – 23. září 1960 Praha) byl český divadelní režisér, herec, překladatel a pedagog.

Život a divadlo

Narodil se v rodině pražského zlatnického pomocníka Jana Kurše (původem z Vodňan).[2] Na Dramatickém oddělení Pražské konzervatoře byl posluchačem v letech 1930–1933.[3] V letech 1934–1935 byl režisérem Komorního divadla v Moskvě. Poté se vrátil do Prahy a mezi lety 1935–1937 působil v Pražském dětském divadle Míly Mellanové. V letech 1937–1938 byl šéfem činohry divadla v Ostravě. Po krátkém působení v Košicích (1938) založil v Praze v roce 1939 „Lidovou scénu“ v pražské Unitárii v Karlově ulici, kam se uchýlili někteří z herců Osvobozeného divadla. V letech 1939–1943 pak působil v Pardubicích, Kladně a Třebíči.

V letech 1943–1944 byl šéfem divadla v Plzni,[4] od roku 1944 do konce války byl režisérem Městských divadel pražských.[5]

Již v roce 1944 připravil založení nového divadla v Praze (založeno následně v květnu 1945), pojmenovaného pak jako Divadlo 5. května (D5K). Soubor divadla vznikl spojením dvou skupin herců – členů Svazu DDOČ (Dělničtí divadelní ochotníci Československa) a Českého lidového divadla. Jednalo se převážně o herce z holešovického divadla Uranie – v souboru působili např.: Rudolf Deyl ml., Vítězslav Vejražka, Otýlie Beníšková, Blanka Waleská, Felix le Breux. K souboru se dále připojili František Kovářík, Vladimír Hlavatý, Jindřich Plachta, Vojtěch Plachý-Tůma, Světla Amortová, Rudolf Hrušínský st.

Divadlo 5. května působilo na dvou scénách:

  • Malá scéna: Komorní divadlo v Hybernské ulici
  • Velká scéna: bývalé Nové německé divadlo (pozdější Státní opera)

V Divadle 5. května vykonával funkci uměleckého ředitele činohry a režiséra. Pod jeho režijním vedením nastudoval soubor 8 premiér.[6] V polovině roku 1946 však z Divadla 5. května po vyslovení nedůvěry souborem odešel.[7]

Následně spoluzaložil v září 1947 v žižkovské Akropoli Divadlo města Žižkova (pozdější Divadlo pod Palmovkou, též známé jako Divadlo S. K. Neumanna), odkud však odešel v roce 1948.

Přešel do Ostravy a v letech 1948–1952 byl ředitelem Státního divadla Ostrava, kde pak v letech 1952–1954 působil již jen jako režisér. Od roku 1957 do roku 1960 byl režisérem v Městském divadle (Divadlo bratří Mrštíků) v Brně.

Celý svůj život byl levicově orientován, byl členem KSČ. V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění.[8] Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[9] Od léta 1946 byl členem divadelní komise při Kulturním a propagačním oddělení ÚV KSČ.[10] Později podepsal (jako režisér) prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[11] Jeho inscenaci Tylových Kutnohorských havířů ocenil v roce 1949 tehdejší president Klement Gottwald osobním dopisem, který byl zveřejněn v tisku.[12]

Vybrané divadelní režie

Poslední Kuršovou režijní prací v Divadle 5. května bylo v roce 1946 spolunastudování několika her s režisérem Fr.Salzerem pro Vesnické divadlo (konkrétně pro zájezdovou skupinu Jindřicha Plachty – Divadlo pod Plachtou):

  • P. A. Karatygin: Cizí uniforma; A. P. Čechov: Bezděčný tragik; I. Ščeglov: Před obchodem; P. P. Gnědič: Hořící listy (uvedeno jako večer slovanských aktovek pod názvem Bože, to je člověk)[6]

Pro Vesnické divadlo později spolupracoval také na nastudování dalších her:

  • A. P. Čechov: Bankovní jubileum
  • I. A. Krylov: Medvěd námluvčím
  • A. P. Čechov: Labutí píseň (uvedeno na scéně Velké operety)
  • V. Petrovičová: Růžové dopisy (uvedeno na scéně Velké operety)
  • G. Gradov: Směšná práce (uvedeno na scéně Velké operety)

Vybrané divadelní role

Filmografie

Překladatelská činnost

Literární činnost

  • 1932 A. Kurš, M. Disman: Teorie a prakse sborového přednesu s ukázkami nácviků, Praha, Spisy „Dědictví Komenského, č. 315“

Pedagogická činnost

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze
  2. ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Jana Kurše
  3. ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 510
  4. ↑ Národní politika, 14.8.1943, s.3 (dostupné online v NK ČR)
  5. ↑ V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  6. ↑ a b Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 54, ISBN 80-7038-140-X
  7. ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, 1984, Praha, Melantrich, str. 177
  8. ↑ Rudé právo, 15. 5. 1946 (ročník 26, č. 113), str. 1
  9. ↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu, 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175. 
  10. ↑ KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů--. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 278 s. ISBN 978-80-7277-093-9. OCLC ocm50289035 S. 151. OCLC: ocm50289035. 
  11. ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-11-28]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online. 
  12. ↑ Rudé právo, 23.9.1949, s.1 (dostupné online v NK ČR)
  13. ↑ Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 48, ISBN 80-7038-140-X

Literatura

  • František Černý: Hraje František Smolík, 1983, Praha, Melantrich, str. 320
  • František Černý: Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 84, 98, 102, ISBN 80-85096-02-1
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 319, 322, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 242, 253, 274
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 17–20, 27, 124, 126, 146–7, 168, 178, 192, 194, 198, 344, 349, 358, 360, 383
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Praha, Academia, 2007, str. 21, 27, 29–31, 43, 86, 88, 131–2, 134, 178, 185, 189, 208, 231–2, 273, 290, 318, 352–3, 355, 357, 410, 465, 470, 466, 492, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Divadelní zápisník, roč.I, 1945–1946, Praha, Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, str. 425
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 168
  • Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, 1984, Praha, Melantrich, str. 174–5, 177
  • Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 49, 104
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 106, 189, 272, 327–9, 332–4, 296–9, 402, 410, 414–5, 417, 422, 424, 436, 452, 479, 493–5, 514–5, 521, 523–4, 538, 553, 588, 597, 620–3, 627, 630, 635, 656–7, 661
  • Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 10, 19, 32, 35–7, 39, 41–3, 46–56, 61, 70, 71, 76–9, 81, 83, 481, ISBN 80-7038-140-X
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, 1982, Praha, Odeon, str. 265, 273, 308
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 130
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
  • Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=26&tisk=04
  • Alena Urbanová: Vítězslav Vejražka, 1963, Praha, Orbis, str. 32–3, 98–9
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, 1994, Praha, Odeon, str. 76, 84–5
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 28, 44, 158, 163–4, 190, 208–210, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.