Anton Sanchez de la Cerda
Anton Sanchez de la Cerda | |
---|---|
![]() | |
Šéf zpravodajské námořní služby na ministerstvu války | |
Ve funkci: 1908 – 1910 | |
Předchůdce | Gustav Kosarek |
Nástupce | Theodor von Winterhalder |
Vojenská služba | |
Služba | ![]() |
Hodnost | kontradmirál (1912), kapitán řadové lodi (1908), fregatní kapitán (1905), korvetní kapitán (1901) |
Ocenění | Řád Františka Josefa |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anton Markus Eduard Sanchez de la Cerda (23. srpna 1860 Knin – 27. března 1914 Tulln an der Donau) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1878, na pozici navigačního důstojníka doprovázel arcivévodu Františka Ferdinanda na cestě kolem světa (1892–1893). Kromě služby na moři působil dlouhodobě v námořní administraci a nakonec byl v letech 1908–1910 šéfem námořní zpravodajské služby na ministerstvu války. V roce 1910 byl penzionován ze zdravotních důvodů a v roce 1912 dosáhl hodnosti kontradmirála.
Biografie
.jpg)
Pocházel ze staré španělské rodiny usazené od 18. století v habsburské monarchii, byl mladším synem c. k. hejtmana Eugena Sancheze de la Cerda. Absolvoval reálku ve Splitu a v letech 1874–1878 studoval na C. k. námořní akademii v Rijece. K námořnictvu vstoupil v roce 1878 jako kadet a kromě služby na různých lodích působil u Hydrografického úřadu v Pule nebo u jednotek námořní pěchoty. V roce 1882 získal hodnost praporčíka[1] a podílel se na potlačení povstání v Dalmácii. V letech 1885–1886 pobýval na studijní cestě v Anglii, poté sloužil mimo jiné na výcvikových lodích. V roce 1889 byl povýšen na poručíka II. třídy s přidělením ke sborovému námořnímu velitelství v Pule.[2]
V letech 1889–1890 byl pobočníkem admirála Spauna a zúčastnil se s ním mezinárodní námořní konference ve Washingtonu. V letech 1891–1892 byl úředníkem v námořní sekci na ministerstvu války ve Vídni a v letech 1892–1893 jako navigační důstojník na křižníku SMS Kaiserin Elisabeth doprovázel arcivévodu Františka Ferdinanda na cestě do Japonska a Ameriky.[3]Mezitím byl povýšen na poručíka I. třídy (1892)[4] a v letech 1893–1899 působil v prezidiální kanceláři námořní sekce na ministerstvu války.[5] Mezitím byl navigačním důstojníkem na bitevní lodi SMS Wien[6] a během řecko-turecké války se zúčastnil mezinárodní blokády Kréty (1897–1898).[7]

Po odchodu z ministerstva války byl přeložen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule, kde byl mimo jiné velitelem jednotek námořní pěchoty,[8] a poté prvním důstojníkem na bitevní lodi SMS Budapest (1902). Mezitím byl k datu 1. května 1901 byl povýšen na korvetního kapitána.[9] V roce 1903 byl šéfem štábu divize na vlajkové lodi SMS Szigetvár, poté velel torpédovým člunům u arzenálu v Pule a v letech 1904–1907 absolvoval několik cest s kadety námořní akademie na výcvikových lodích SMS Meteor a SMS Alpha.[10] Mezitím obdržel hodnost fregatního kapitána (1. května 1905)[11] a v roce 1907 byl v rámci záložní eskadry velitelem bitevní lodi SMS Budapest. V letech 1908–1910 byl šéfem zpravodajských služeb námořní sekce na ministerstvu války[12][13] a 1. května 1908 byl povýšen na kapitána řadové lodi.[14] V lednu 1910 byl přeložen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule a v červnu 1910 ze zdravotních důvodů penzionován.[15]
Mimo aktivní službu byl k datu 27. června 1912 povýšen do hodnosti kontradmirála[16][17] a usadil se ve Vídni. Zemřel v Tullnu v Dolním Rakousku 27. března 1914 a byl pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově.
Rodina
V roce 1894 se oženil s Mathildou, rozenou Eltzovou (1869–1955), dcerou důstojníka c. k. armády. Z manželství se narodili dva synové. Starší Philipp José (1895–1983) sloužil za první světové války u námořnictva, později se uplatnil jako hudební skladatel a umělecký ředitel Vídeňské národní opery. Mladší Marcel Anton (1899–1973) začal svou službu také za první světové války u c. k. námořnictva, později byl kapitánem u německého válečného námořnictva.
Antonův starší bratr Ludwig Sanchez de la Cerda (1850–1923) sloužil v c. k. armádě a v roce 1906 byl penzionován v hodnosti generálmajora.
Tituly a ocenění
Během služby u námořnictva získal několik vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[18] Vdova Mathilda a synové získali těsně před rozpadem monarchie potvrzení šlechtického stavu v Rakousku (20. září 1918).[19][20]
Rakousko-Uhersko
Válečná medaile (1883)
Vojenský záslužný kříž (1893)
Medaile za námořní plavbu 1892/1893 (1893)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1903)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
důstojnický kříž Řádu Františka Josefa (1910)
Zahraničí
Řád vycházejícího slunce IV. třídy (1894, Japonsko)
komturský kříž Řádu Karla III. (1899, Španělsko)
komandérský kříž Řádu lva a slunce (1899, Persie)
Odkazy
Reference
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1883; Vídeň, 1883; s. 14, 59 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1892; Vídeň, 1891; s. 1079, 1092 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1893; Vídeň, 1893; s. 141 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1894; Vídeň, 1894; s. 1147, 1160 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1896; Vídeň, 1895; s. 1061 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1897; Vídeň, 1897; s. 143 dostupné online
- ↑ Velení c. k. námořnictva během blokády Kréty 1897–1898 na webu austro-hungarian army.com dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1902; Vídeň, 1902; s. 122 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1904; Vídeň, 1903; s. 1211 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1906; s. 174 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1905; s. 1239 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1909; Vídeň, 1909; s. 144 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1910; Vídeň, 1910; s. 338 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1909; Vídeň, 1909; s. 1309, 1314 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungs.iste der k. u. k. Kriegsmarine 1911; Vídeň, 1911; s. 115 dostupné online
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 158 dostupné online
- ↑ Schmeatismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1913; Vídeň, 1912; s. 1457 dostupné online
- ↑ Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1913; Vídeň, 1913; s. 125 dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 91 ISSN 0036-5246
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 172, 392 ISBN 80-86781-08-9
Literatura
- SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 432–436 (heslo Anton Sanchez de la Cerda) ISBN 3-7648-2519-7