Anton Waldhauser

Antonín Waldhauser
Antonín Waldhauser
Narození	17. března 1835 Vodňany Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	30. října 1913 (ve věku 78 let) Německý Brod Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	malíř a krajinář
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton (Antonín) Waldhauser (17. března 1835, Vodňany^[1] – 30. října 1913, Německý Brod^[2] byl český malíř a ilustrátor. Někdy je uváděno jeho jméno v českém překladu jako Antonín Lesodomský.

Antonín Waldauser se narodil v rodině krejčovského mistra a výrobce tureckých fezů Františka Waldhausera na nynějším Kalinově náměstí v domě č.p. 39/I ve Vodňanech. Již od mládí se toužil stát umělcem. V roce 1849 na doporučení budějovického biskupa nastoupil studia na pražské malířské akademii. Studia začal v elementárce u profesora Christiana Rubena, dále pokračoval ve studiu u prof. Antonína Lhoty a Maxmiliana Haushofera. V roce 1854 ukončil úspěšně studia a odešel studovat na vídeňskou malířskou akademii, kde v letech 1855–1857 byli jeho profesory Karl von Blaas, Johann Nepomuk Geiger a později ještě prof. Carl Wurzinger a prof. Anton von Perger, který vyučoval anatomii. Vídeňskou akademii absolvoval roku 1857 s výtečným vysvědčením.

Následně odmítl středoškolskou profesuru ve Vídni a raději se vydal na cesty po Evropě. Navštívil Německo a Švýcarsko. V roce 1862 se zúčastnil v pražském Sokole návrhů na kroje a v roce 1863 podporoval činně i polské povstání. V roce 1863 se vypravil pěšky do Kostnice, kde pořídil mnoho kreseb pro obrazy z Husova života. Waldhauser byl nadšený vlastenec a překládal své jméno na Lesodomský. Patřil do generace zakladatelů Umělecké besedy.

V letech 1863–1868 vyučoval kreslení v pražských vlasteneckých rodinách. V roce 1864 začal přispívat ilustracemi do Zlaté Prahy a Květů. V roce 1870 odmítl místo profesora kreslení na gymnáziu v Kutné Hoře. Od roku 1871 pravidelně vystavoval v Praze na Žofíně na výstavách Společnosti vlasteneckých přátel umění.

V letech 1877–1878 navštívil Mnichov a Francii. Pobývá v Paříži, Bretani a v lázních Trouville, kde vznikají první maríny a miniatury pro lázeňské hosty. Zde se také utvrzuje ve své umělecké cestě odpovídající tvůrcům tzv. barbizonské krajinomalby. Rovněž cestoval i do Ruska.

V roce 1880 se usadil na Smíchově a soukromě vyučoval malbu. V roce 1887 vystavuje 60 obrazů v rámci výročný výstavy Krasoumné jednoty v Rudolfínu. Vilém Weitenweber ve Zlaté Praze (22. 4. 1887) píše, že "Antonín Waldauser je snad nejpopulárnější umělec v Praze". Kladného hodnocení se dočká jeho Dráteník a české krajiny z Hlubočep, Bráníka, Chuchel, Modřan, Radotína, Orlíka a Dobřichovic.

Po roce 1901, kdy naposledy vystavoval v Praze, trávil zbytek života většinou na venkově. Pobýval v Poličce a především ve společnosti své sestry v Havlíčkově Brodě (zřejmě od r. 1905). Zároveň si však držel svůj ateliér v Praze, ve Švédské ulici na Smíchově. O tomto období života, tulácké, tvrdohlavé a samotářské povaze Antonína Waldhausera píše Mařákův žák František Pečinka v Lidových novinách (6. 11. 1913).

V německobrodské nemocnici skonal na rakovinu žaludku 30. října roku 1913. Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze.

Aukce obrazů z pozůstalosti Antonína Waldhausera proběhla v Rudolfínu v březnu 1914. Vydraženo bylo 245 obrazů v úhrné ceně 7 861 K (Čas, 19. 3. 1914).

Ve svém raném díle se zabýval historickou malbou (např. obrazy Jan Žižka a Prokop Holý na válečném voze a Jan Hus po rozsudku na kostnickém sněmu). Jako ilustrátor přispíval do časopisu Zlatá Praha. Do prvního období tvorby patří i obrazy "tenkého barevného nánosu a studených harmonií" s oblíbeným tématem alpských scenérií (B. S. Urban, 1935).

Následně maluje obrazy náladového romantismu měsíčních nocí s chladným svitem a přelétajícími mračny. Později se zaměřuje téměř výhradně na krajiny v Povltaví, v jižních a východních Čechách, které jsou dle B. S. Urbana (1935) vrcholem jeho tvorby, "mají blízko k tvorbě barbizónské, zejména Theodora Rousseaua". B. S. Urban dále pokračuje: "Opravdová závažnost malířské tvorby Waldhauserovy tkví v jeho skvělých realistických studiích, kde umělec způsobem, tak blízkým k Chittussimu, líčí své přírodní zážitky..."

K. B Mádl (Zlatá Praha, 1898) se omlouvá a opravuje svůj názor na Waldhauserovo dílo: "Chci nyní opravit svůj soud o něm, ve chvíli, když jsem došel k poznání, že barvou, silnými, intenzivními a zpravidla přepjatými tóny usiluje určitou náladu vyjádřiti. Hluboké, vyjádřené barvy, někde planoucí, jinde násilně ztemnělé, jsou jeho řečí, kterou nad krajem mluví."

Antonín Waldhauser maloval také zimní motivy a nevyhýbal se ani průmyslové periferii (Červánky na periferii, 1880).^[3] Byl také portrétistou^[4] a vytvořil i některá zátiší (např. Zátiší s růžencem a květinami).^[5]

František Pečinka, který byl jeho dřívějším žákem, výstižně hodnotí jeho tvorbu počínaje 80. léty 19. století: "Pracoval s neúmornou mravenčí pílí, sníval nad malým obrázkem, že by ona doba stačila k namalování velkého obrazu. Jeho krajinky žily, dýchaly. Byl naturalistou v ryzím smyslu toho slova a vždy dovedl vložit do svého díla kus srdce, svého já. Lnul k mírnému romantickému rázu krajiny, ale měl též smysl pro jednoduchý plochý kraj nebo věci čistě náladové". Karel Domorázek (Čas, 17. 3. 1914), stejně jako František Pečínka, zmiňují jeho odmítavý postoj k moderním směrům: "V několika břitkých větách popravil celou modernu krajinářskou: trpce zaklel na svůj osud..."

• Národní galerie v Praze, např. Zámek Hluboká od jihu, Bezdrevský rybník v noci a Chalupy v Hlinsku
• Muzeum hlavního města Prahy, např. Kluziště na Vltavě u Žofína a Jezero v Alpách
• Galerie Hlavního města Prahy, např. Na zamrzlém rybníku a Večerní krajina (motiv od Kutné Hory)
• Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, např. Autoportrét
• Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, např. Krajina s řekou a západem slunce a Krajina podle Piepenhagena
• Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, např. Hrad
• Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, např. Zimní krajina u Horšovského Týna
• Galerie moderního umění v Hradci Králové, např. Partie na Vltavě u Orlíka (noc) a Měsíc nad rybníkem
• Východočeská galerie v Pardubicích, např. Jezero v horách
• Západočeská galerie v Plzni, např. V rákosí u Hluboké v Čechách a Svatojánské proudy na Vltavě

• 
  Anton Waldhauser Smrt Levandovského (1864)
• 
  Anton Waldhauser Stará radní síň v radnici Staroměstské v Praze (1864)
• 
  Anton Waldhauser Portrét statkáře (1859)
• 
  Anton Waldhauser Obří důl v Krkonoších
• 
  Anton Waldhauser Štrampouch s kamenným větrníkem
• 
  Anton Waldhauser Nálada za soumraku
• 
  Anton Waldhauser Na zamrzlém rybníce
• 
  Anton Waldhauser Příchod muzikantů
• 
  Anton Waldhauser Nokturno na Hluboké
• 
  Anton Waldhauser Cesta za úplňku
• 
  Anton Waldhauser Podvečerní krajina
• 
  Anton Waldhauser Západ slunce
• 
  Anton Waldhauser Večer v Radotínském údolí
• 
  Anton Waldhauser Cesta domů
• 
  Anton Waldhauser Zimní červánky (1871)
• 
  Anton Waldhauser Červánky
• 
  Anton Waldhauser Vltava (Svatojánské proudy)
• 
  Anton Waldhauser Kostelík
• 
  Anton Waldhauser Podzim ve skalnatém údolí
• 
  Anton Waldhauser Podzimní krajina
• 
  Anton Waldhauser Před bouří
• 
  Anton Waldhauser Podzim (studie)
• 
  Anton Waldhauser Červánky (studie)
• 
  Anton Waldhauser Vrány

• M. (Mádl, K. B.): Výtvarné umění. Zlatá Praha, roč. 15, č. 29, 27. 5. 1898, s. 346.
• Pečinka, František: Za Antonínem Waldhauserem. Lidové noviny, roč. 21, č. 304, 6. 11. 1913, s. 1-2.
• Domorázek, Karel: Za Antonínem Waldhauserem. Čas, roč. 28, č. 75, 17. 3. 1914, s. 2-3.
• Urban, B. S.: Výstava Antonína Waldhausera. Národní listy, roč. 75, č. 99, 9. 4. 1935, s. 1-2.
• Prahl, Roman: Antonín Waldhauser 1835–1913. Městské muzeum a galerie Vodňany, 1980, kat. 28 s.
• Nováková, Hana: Antonín Waldhauser 1835–1913: malíř krajin, historických motivů, žánrů a skupinových portrétů. Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, 2008, , kat. 16 s.
• Velková, Jitka: Antonín Waldhauser ze soukromých sbírek. Výběrový katalog výstavy k 180. výročí malířova narození. Městské muzeum a galerie Vodňany, 2015, katalog.
• Horová, Anděla (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění: N-Ž, Academia Praha 1995, ISBN 80-200-0522-6

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anton Waldhauser na Wikimedia Commons
• Anton Waldhauser v informačním systému abART
• Artnet: Anton Waldhauser, ukázky díla
• Náhrobek Antonína Waldhausera na Olšanských hřbitovech v Praze Archivováno 10. 10. 2016 na Wayback Machine.