Anton von Petz

Anton von Petz
Velitel námořní základny v Terstu
Ve funkci: 1871 – 1878
Předchůdce	Alfred von Barry
Nástupce	Alexander Eberan von Eberhorst
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1878), kontradmirál (1866), kapitán řadové lodi (1861), fregatní kapitán (1856), korvetní kapitán (1853)
Narození	21. ledna 1819 Veneția de Jos
Úmrtí	7. května 1885 (ve věku 66 let) Terst
Titul	svobodný pán (1867)
Profese	aristokrat a důstojník
Ocenění	Vojenský řád Marie Terezie
Commons	Anton von Petz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton svobodný pán von Petz (německy Anton Joseph Emmerich Maria Freiherr von Petz) (24. ledna 1819 Veneția de Sus, dnes Rumunsko – 7. května 1885 Terst) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1837 a zúčastnil se několika válek. Vyznamenal se ve válce s Itálií a za aktivitu v bitvě u Visu získal prestižní Vojenský řád Marie Terezie (1866) a šlechtický titul barona (1867). V letech 1868–1871 vedl důležitou expedici na Dálný východ a do Ameriky. V závěru kariéry byl velitelem námořní základny v Terstu a v roce 1878 odešel do výslužby v hodnosti viceadmirála.

Narodil se v Sedmihradsku jako syn c. k. majora Josefa von Petze (1773–1833). Studoval na Skotském gymnáziu ve Vídni a v letech 1833–1837 na námořní akademii v Benátkách. V roce 1837 vstoupil jako kadet k rakouskému námořnictvu a sloužil v obchodní i civilní dopravě. V roce 1840 se na fregatě SMS Guerriera zúčastnil mezinárodní operace v Sýrii proti egyptskému místokráli Muhammadovi Alímu. V letech 1842–1843 absolvoval cestu do Anglie a na fregatě SMS Bellona byl pobočníkem vrchního velitele námořnictva arcivévody Fridricha Ferdinanda. Mezitím v roce 1842 získal hodnost praporčíka a v letech 1845–1848 vyučoval matematiku na námořní škole v Benátkách. V roce 1848 byl povýšen na poručíka II. třídy a v revolučním roce 1849 se zúčastnil blokády Benátek. V letech 1852–1853 cestoval po Středomoří na korvetě SMS Titania s kadety námořní akademie. Podobné plavby absolvoval i v dalších letech na korvetě SMS Minerva a v roce 1853 získal hodnost korvetního kapitána. Poté byl velitelem dalších lodí, v roce 1856 byl povýšen na fregatního kapitána^[1] a v letech 1858–1859 byl ředitelem námořní školy v Terstu.

Během války se Sardinií v roce 1859 byl přidělen k areználu v Benátkách a zároveň byl pobočníkem vrchního velitele námořnictva arcivévody Maxmiliána. V roce 1861 byl povýšen na kapitána řadové lodi^[2] a následně působil u oblastního námořního velitelství v Terstu, kde byl v letech 1865–1866 ředitelem Hydrografického úřadu.^[3] Vynikl především ve válce s Itálií v roce 1866, která probíhala souběžně s prusko-rakouskou válkou v Čechách. Na vlajkové lodi SMS Kaiser byl komodorem, respektive velitelem divize. V bitvě u Visu v červenci 1866 se na své lodi ocitl v obklíčení italského loďstva, přesto zavelel k odvážnému a úspěšnému útoku proti mnohem větší italské bitevní lodi Re di Portogallo.^[4] Za zásluhy získal prestižní Vojenský řád Marie Terezie (1866) a o rok později šlechtický titul barona.

Dva dny po bitvě u Visu byl k datu 22. července 1866 povýšen do hodnosti kontradmirála.^[5] V letech 1866–1867 byl velitelem C. k. námořní akademie v Rijece^[6] a následně přidělen jako zástupce velitele sborového námořního velitelství v Pule (1867–1868). Na fregatě SMS Donau absolvoval v letech 1868–1871 tříletou cestu na Dálný východ a do Ameriky. Cesta sledovala především obchodní zájmy v Siamu, Číně a Japonsku a Petz byl proto dočasně vybaven diplomatickou funkcí mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra. Expedice začala 16. října 1868 v Terstu, přes Gibraltar, Tenerife a Kapské Město pokračovala do Singapuru a Bangkoku, kde se v květnu 1869 podařilo uzavřít obchodní smlouvu. Dále pokračovala do Šanghaje, Pekingu a Jokohamy, kde se expedice musela zdržet kvůli tajfunu. Z Japonska cesta rakouské mise vedla přes Honolulu do San Francisca a poté podél břehů jižní Ameriky. V květnu a červnu 1870 se Petz zasloužil o zřízení konzulárního zastoupení v Peru a Chile. Přes Atlantský oceán zakončila výprava cestu s cílem v Pule 1. března 1871.

Po návratu z cesty kolem světa zastával v letech 1871–1878 funkci velitele námořní základny v Terstu.^[7][8][9] K datu 9. května 1878 byl penzionován v hodnosti viceadmirála^[10] a dožil v soukromí v Terstu.^[11] Tam také zemřel 7. května 1885 ve věku 66 let a byl pohřben na vojenském hřbitově Sant'Anna.

Za zásluhy svého otce byl v roce 1841 povýšen do šlechtického stavu platného v Uhrách. Za účast v bitvě u Visu byl v roce 1866 vyznamenán rytířským křížem Vojenského řádu Marie Terezie^[12][13] a na základě řádových stanov získal o rok později titul svobodného pána (1867).^[14] Byl také nositelem několika dalších vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[15] Jako velitel v Terstu obdržel v roce 1872 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[16]

• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1862)
• rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1866)
• Řád železné koruny I. třídy (1871)
• Válečná medaile (1873)

• Řád svaté Anny III. třídy (1846, Rusko)
• komandér Řádu Spasitele (1851, Řecko)
• komandér Řádu svatého Řehoře Velikého (1855, Papežský stát)
• velkodůstojník Řádu Guadalupe (1868, Mexiko)
• Řád bílého slona I. třídy (1869 Siam)
• komandér Řádu Kamehamehy I. (1871, Havajské království)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 216–222 (heslo Anton Freiherr von Petz) ISBN 3-7648-2511-1

• Anton von Petz in: Österreichisches Biographisches Lexikon