Arabští křesťané

Mapa oblastí obývaných arabskými křesťany

Arabští křesťané (العرب المسيحيين Al-'Arab Al-Masihiyin) je etnoreligiózní skupina obyvatel Levanty, kteří se hlásí k arabské národnosti a jsou příslušníky některé z křesťanských církví. Jejich počet se odhaduje na minimálně dvacet až dvacet pět milionů,[1] z toho velká část však žije v diaspoře.

Arabští křesťané užívají pro Boha jméno al-iláh.[2]

Historie

Nejstarší dochovaná zpráva o Arabech pochází z 9. stol. př. n. l. z asyrských zdrojů.[1] Historie arabského křesťanství koření v apoštolské době, kdy první Arabové, tehdy vyznávající různé formy polyteismu, přijali víru ve vzkříšeného Krista. Společným znakem arabských křesťanů je užívání arabštiny jako primárního jazyka.[1] Většinou se mezi ně řadí rovněž egyptští koptští křesťané, kteří stále používají starobylou koptštinu jako liturgický jazyk, ale homilie jsou u nich běžně v arabštině.[1] Arabové mají v Bibli hlubokou tradici, praotec Arabů – Izmael – byl podle knihy Genesis prvorozeným synem Abraháma (Gn 16,15). Biblických zmínek o Arabech je ve Starém i Novém zákoně více a etnikum Arabů je tak skutečným biblickýcm národem (např. 2 Kro 17,11; Neh 4,1; Ez 27,21, Sk 2,11).[1]

Příslušníci arabských kmenů přijímali křesťanství už v době Římské říše, jako například Ghassanidé. V letech 246 a 247 se v Bosře konaly dva koncily. Prvním politicky významným Arabem, který přijal a začal šířit učení vzkříšeného Krista, byl arabský král Abgar V. z Edessy.[1] Biskupové se mezi Araby dělili na sídelní, tedy ty, kteří sídlili na jednom místě, a tzv. „stanové“, tedy ty, kteří putovali s kočovnými skupinami.[1] Od 2. století se křesťanství mezi Araby rozšiřovalo zejména v oblasti Levanty, ovšem později i hlouběji do Arabského poloostrova. Arabského původu byl také teolog svatý Jan z Damašku. Islámská expanze zahájila postupný přechod většiny Arabů na islám, ale křesťanské menšiny byly jako lidé knihy nadále tolerovány, musely pouze platit daň džizja. Křesťané žili převážně ve městech a patřili ke vzdělanější a majetnější části obyvatelstva. Řada z nich odcházela do Afriky nebo latinské Ameriky, kde se uchytili převážně jako obchodníci. Mnozí z nich byli součástí palestinského exodu. Vzestup radikálního islamismu vede k útokům na křesťanské komunity, mnoho jejich příslušníků hledá azyl v Evropě nebo USA.

Současnost

Boční oltář křesťanského kostela v Tunisku v čele s Biblí v arabském jazyce

Nejvyšší procento křesťanů na Blízkém Východě žije v Libanonu, kde Maronité tvořili ještě v první polovině 20. století většinu obyvatel: proto je v ústavě zakotveno rozdělení vládních funkcí podle náboženského klíče, které jim automaticky zaručuje post prezidenta. Emigrace a nižší porodnost však vedly k tomu, že muslimové početně převážili: důsledkem jejich požadavků na vyšší zastoupení byla první libanonská válka. V Sýrii tvoří křesťané zhruba šestinu populace, jejich postavení výrazně zhoršila syrská občanská válka. Arabští křesťané v Izraeli byli roku 2014 uznáni jako samostatná etnická skupina, odlišná od arabských muslimů, což jim umožnilo sloužit v armádě.[3] Objevil se také návrh, aby se tato národnost napříště oficiálně označovala jako Aramejci.[4]

K arabským křesťanům bývají počítáni také Koptové v Egyptě, potomci arabizovaných starověkých Egypťanů, kteří však místo arabštiny používají jako liturgický jazyk koptštinu.[5][6]

Církve

Nejvýznamnějšími denominacemi arabských křesťanů jsou Maronitská katolická církev, Koptská katolická církev, Koptská pravoslavná církev, Melchitská řeckokatolická církev, Řecká pravoslavná církev, Syrská pravoslavná církev a Římskokatolická církev.

Osobnosti

Významnými arabskými křesťany byli svatá Mariam Baouardy, zakladatel strany Baas Michel Aflaq, syrský premiér Faris al-Churi nebo generální tajemník Organizace spojených národů Butrus Butrus-Ghálí. Ze světových osobností mají kořeny v arabskokřesťanské diaspoře například politolog Edward Said, herečka Salma Hayeková, spisovatel Chalíl Džibrán, politik Ralph Nader nebo multimilionář Carlos Slim Helú.

Reference

  1. ↑ a b c d e f g HAVELKA, Ondřej. Arabský svět nese ve svých dějinách stopy prvních křesťanů. Proboha! [online]. 2025-05-02 [cit. 2025-05-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ http://global21.cz/vyhybka.php?str=krop%C3%A1cek_pojeti&obor=info[nedostupný zdroj]
  3. ↑ http://e-republika.cz/article2658-Dilema-izraelskych-k%C5%99es%C5%A5an%C5%AF
  4. ↑ Archivovaná kopie. eretz.cz [online]. [cit. 2015-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-25. 
  5. ↑ Archivovaná kopie. www.opusarabicum.org [online]. [cit. 2015-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  6. ↑ http://www.katyd.cz/clanky/krestane-v-zemi-kolem-nilu.html

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.