Arja Saijonmaa

Arja Saijonmaa
Arja Saijonmaa (21. ledna 2013)
Rodné jméno	Arja Enni Helena Saijonmaa
Narození	1. prosince 1944 (80 let) Mikkeli
Bydliště	Stockholm Paříž Helsinky
Alma mater	Sibeliova hudební akademie Helsinská univerzita
Povolání	herečka a zpěvačka
Ocenění	Pro Finlandia (1986) Melodifestivalen Hall of Fame (2022)
Příbuzní	Leena Saijonmaa-Koulumies (sestra)
Web	arjasaijonmaa.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arja Enni Helena Saijonmaa (* 1. prosince 1944 Mikkeli, Finsko) je švédská zpěvačka finského původu, politická aktivistka a příležitostná herečka a spisovatelka.

Arja Saijonmaa studovala na Sibeliově akademii múzického umění v Helsinkách, vzdělání však dokončila na Helsinské univerzitě, kde získala titul bakalář umění v oboru dramatu, literatury a hudby.

Svou kariéru začínala politickými písněmi, jak dokazuje první finské album Laula kanssani toveri („Zpívej se mnou, soudruhu“). Objevila se i na několika kompilačních albech Love Records. V roce 1970 se seznámila s řeckým skladatelem Mikisem Theodorakisem a na mezinárodní scéně prorazila jako vokální sólistka jeho souboru na rozsáhlém světovém turné v letech 1970-1972. Její úspěch s Theodorakisem pokračoval v roce 1977, kdy nazpívala vybrané řecké písně ve švédštině, o dva roky později uspěla i s finskojazyčným albem. V roce 1975 vystoupila na festivalu Alternativ ve Stockholmu. V roce 1979 rozšířila repertoár o písně chilské zpěvačky Violety Parry a to jak ve švédštině, tak finštině. Ve Švédsku měla mimořádný úspěch píseň „Jag vill tacka livet“ (cover originálu „Gracias a la vida“).

Arja Saijonmaa má široký hudební záběr, přezpívala například písně Zarah Leander. Celkem nazpívala 35 alb. Nahrála písně v mnoha různých jazycích, včetně finštiny, švédštiny, norštiny, španělštiny, italštiny, řečtiny, němčiny, francouzštiny a angličtiny. Později si také vyzkoušela filmové role, například ve filmech Charlotte Löwensköld nebo Herr Puntila och hans dräng Matti z roku 1979. V době diktatury v Řecku se v zemi velmi angažovala, což popisuje ve své knize En ung naken kvinna.

„Min ensamhet“ byla první píseň, kde které si text napsala sama. Píseň vyšla jako singl v roce 2014 a byla také zařazena na album Dig har jag kär... min svenska sångbok.

V roce 1971 se Arja Saijonmaa zúčastnila finále finského národního kola kandidátů do Velké ceny Eurovize s písní „Talvilintu“. V roce 1987 soutěžila ve švédském Melodifestivalenu s písní „Högt över havet“,^[1] se kterou se umístila na druhém místě a to jen o jeden bod za Lottou Engbergovou s písní „Fyra Bugg & en Coca Cola“. V roce 1990 se opět zúčastnila finského národního kola s písní „Gabriela“.

V Melodifestivalenu 2000 konaném v Göteborgu byla Saijonmaa jedna z deseti porotců. Do soutěže se vrátila v roce 2005 s písní „Vad du än trodde så trodde du fel“, ale nedosáhla takového úspěchu, jako s „Högt över havet“. V roce 2019 se opět zúčastnila Melodifestivalenu, tentokrát s písní „Mina Fyra Årstider“,^[2][3] se kterou skončila na sedmém místě.

Saijonmaa byla blízká přítelkyně politika Olofa Palmeho, jehož pohřbu v roce 1986 se Saijonmaa na přání vdovy zúčastnila a kde zazpívala švédský překlad řecké písně Enag Megalos O Kaimos a pak svou píseň „Jag vill tacka livet“.^[4] Arja Saijonmaa je od roku 1987 velvyslankyní OSN při Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. V roce 2000 napsala svou první knihu, Sauna, o finské saunové tradici. Později kandidovala za Švédskou lidovou stranu ve finských parlamentních a později evropských volbách. V souvislosti s knihou o saunách je zajímavé, že Saijonmaa byla zmíněna v jednom z veršů písně „Bara bada bastu“,^[5] se kterou účinkovala skupina KAJ na Eurovision Song Contest 2025.

Na podzim roku 2024 byla Saijonmaa jedním z účastníků patnácté řady hudebně-zábavného pořadu švédské TV4 „Så mycket bättre“. Saijonmaa byla také opakovaně v podobném pořadu švédské veřejnoprávní televize s názvem „Allsång på Skansen“ a to v letech 1991, 2008 a 2013.

V roce 1986 obdržela Saijonmaa cenu Pro Finlandia, v roce 2025 jí švédský král propůjčil ocenění Litteris et Artibus.^[6][7]

• 1976: Bonjour mon coeur
• 1983: Es ist Zeit

• Sauna, rok 2000, nakladatelství Richters förlag, ISBN 91-7709-514-6
• En ung naken kvinna: mötet med Mikis, rok 2011, nakladatelství Piratförlaget, ISBN 978-91-642-0345-8
• En sång om frihet, rok 2024, nakladatelství Ekerlids förlag, ISBN 9789189868120

• Litteris et Artibus (2025)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arja Saijonmaa na švédské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arja Saijonmaa na Wikimedia Commons
• Internetová stránka Arjy Saijonmy
• Arja Saijonmaa v Internet Movie Database (anglicky)
• Arja Saijonmaa v soutěži Melodifestivalen 2019 (švédsky)