Ernst de Suys
| Ernst de Suys | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1600 |
| Úmrtí | 1645 (ve věku 44–45 let) |
| Povolání | voják |
| Děti | Arnošt Ferdinand Leopold Oktavius de Suys |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ernst de Suys, celým jménem Arnošt (Ernst) Roland hrabě ze Suys a Tourabelu (kolem roku 1600 Lutych – 14. září 1645 Ybbs an der Donau) byl jednou z osobností třicetileté války, kde bojoval na císařské straně.
Vojenská kariéra
Poprvé je Ernst de Suys zmiňován v roce 1628 jako jeden z Valdštejnových plukovníků a poté v souvislosti s bitvou u Lützenu v roce 1632.[1] V nepřehledné situaci kolem údajné Valdštejnovy zrady zůstal věrný císaři a prokázal mu cenné služby jako velitel Prahy.[2] Dosáhl vysokých vojenských hodností.
V bitvě u Breitenfeldu 2. listopadu 1642, kde císařská armáda utrpěla porážku, vedl dělostřelecký pluk. V této bitvě byl Švédy zajat a po dva roky držen v zajetí v Erfurtu. Svobodu získal až po zaplacení výkupného 28. listopadu 1644. Zúčastnil se ještě bitvy u Jankova a 9. února 1645 byl povýšen na říšského hraběte. Zemřel na úplavici v rakouském Ybbsu a je pohřben v kostele St-Remacle v Lutychu.
Rodina a majetek
Rodina de Suys pocházela z dnešní Belgie. Ernstovou manželkou byla Ernestina de Suys, rozená d’Aspremont-Lynden. Vlastnili zámek Harzé, který Ernst ve druhé čtvrtině 17. století výrazně přestavěl. Nad průčelím se nachází společný erb rodů de Suys a Lynden.[3]
V roce 1635 získal Ernst de Suys zámek Tupadly, který byl zkonfiskován předchozím majitelům Trčkům z Lípy, neboť Adam Erdman Trčka byl blízký Valdštejnovi a byl spolu s ním roku 1634 zavražděn. De Suys přestavěl tvrz v letech 1636–1642 na barokní zámek.[4]
Jeho syn Arnošt (Ernst) Ferdinand Leopold se v roce 1666 oženil s Klárou Františkou Thunovou a žili na zámku v Kounicích. Zastával po nějaký čas úřad komorníka u císaře Leopolda I. V roce 1676 tupadelské panství po požáru prodal Marii Barboře z Pöttingů, rozené ze Šternberka.[4] Na svém panství působili manželé ve prospěch svých poddaných. Jejich zásluhou byl postaven na východním konci Kounic při cestě do Bříství špitál pro sedm chudých starců.[5] Arnoštovi se podařilo pro Nehvizdy vyprosit obnovu ztracené výsady na dva výroční trhy rozšířené i na prodej dobytka.[6] Zemřel v roce 1677.
Odkazy
Reference
- ↑ WARLICH, Bernd. Der Dreißigjährige Krieg in Selbstzeugnissen, Chroniken und Berichten. Suys [Soise, Soisse, Sois, Suis, Suise, Suisi, Soy, Suse, Suy, Suyss, Duys] und Tourabel, Ernst Roland, Baron de Grysort [Grisart, Chrisom], Graf von [online]. [cit. 2025-06-29]. Dostupné online. (německy)
- ↑ JANÁČEK, Josef. Valdštejn a jeho doba. Praha: Svoboda, 1978. S. 498-499.
- ↑ Chateau de Harzé : bienvenue dans l’antre de la puissante famille ardennaise des Montaigu. Paris Match [online]. Hachette Filipacchi Médias, 2021-01-15 [cit. 2022-12-17]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b Hrady.cz: Tupadly [online]. 2006-10-08 [cit. 2022-12-17]. Dostupné online.
- ↑ TRNKA, Václav. Kounice a Přerov v Čechách. Historicko-statistický přehled. [s.l.]: Kolar, 1873. Dostupné online. S. 112.
- ↑ STŘECHA, A. Městys Nehvizdy: Informace: Historie [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online.
Literatura
- KOŠŤÁL, Vratislav; KOŠŤÁLOVÁ, Renata. Francouzská šlechta v českých zemích. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2021. ISBN 978-80-7364-118-4. S. 264–269.
- WARLICH, Bernd. Der Dreißigjährige Krieg in Selbstzeugnissen, Chroniken und Berichten [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online. (německy)
