Arthur von Chiari

Arthur von Chiari
Zástupce velitele námořní základny v Pule
Ve funkci: 1915 – 1917
Prezident Námořního kotrolního úřadu
Ve funkci: 1904 – 1906
Velitel námořní pěchoty
Ve funkci: 1900 – 1902
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1910), kontradmirál (1905), kapitán řadové lodi (1900), fregatní kapitán (1897), korvetní kapitán (1893)
Narození	22. října 1851 Galați
Úmrtí	18. ledna 1919 (ve věku 67 let) Vídeň
Titul	svobodný pán (1917)
Profese	voják a admirál
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arthur svobodný pán von Chiari (22. října 1851 Galați – 18. ledna 1919 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1869, kromě služby na různých lodích působil v námořní administraci a absolvoval několik cest kolem světa. V letech 1904–1906 byl prezidentem Námořního kontrolního úřadu ve Vídni a v roce 1906 odešel do penze. Za první světové války byl povolán do aktivní služby a v hodnosti viceadmirála byl v letech 1915–1917 zástupcem velitele námořní základny v Pule. V roce 1917 byl znovu penzionován a získal šlechtický titul barona.

Pocházel z italské rodiny původem z Bergama, během 19. století se členové rodu uplatnili v různých odvětvích, mimo jiné podnikali na severní Moravě. Byl synem Alberta Chiariho (1813–1860), c. k. generálního konzula v Istanbulu. Studoval na gymnáziu a v roce 1866 nastoupil na výcvikovou loď SMS Venus, v letech 1866–1869 studoval na C. k. námořní akademii v Rijece. V roce 1869 nastoupil jako kadet k námořnictvu a hned v prvním roce služby absolvoval zaoceánskou plavbu na korvetě SMS Dandolo (1869–1870, jižní Afrika, jižní Amerika, Karibik). Další cesty podnikl do Řecka a Rumunska, poté prošel výcvikem pro důstojníky na školní lodi SMS Adria. Kromě služby na lodích působil u Hydrografického úřadu v Pule, kde také sloužil u jednotek námořní pěchoty. V roce 1873 získal hodnost praporčíka a několik let střídal službu na moři a u námořního arzenálu v Pule. V letech 1880–1882 znovu sloužil u jednotek námořní pěchoty v Pule a mezitím postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1881,^[1] poručík I. třídy 1884).^[2] V letech 1887–1888 byl prvním důstojníkem na torpédovém křižníku SMS Leopard,^[3] poté působil u Námořního techníckého výboru, krátce byl přidělen také k oblastnímu námořnímu velitelství v Terstu a Zadaru.^[4]

V hodnosti korvetního kapitána (1. května 1893)^[5] byl prvním důstojníkem na obrněných lodích SMS Prinz Eugen a SMS Habsburg,^[6] poté byl přidělen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule a znovu absolvoval cesty do zahraničí. Ke dni 1. května 1897 byl povýšen na fregatního kapitána^[7] a dvakrát byl pověřen velením lodi SMS Lussin (1897–1898 a 1899),^[8] mezitím znovu působil u námořní základny v Pule. V letech 1899–1900 vystřídal velení bitevních lodí SMS Kaiser Max a SMS Pelikan. Dne 1. května 1900 obdržel hodnost kapitána řadové lodi^[9] a v letech 1900–1902 byl velitelem námořní pěchoty (Matrosen-Korps),^[10][11] v roce 1902 byl zároveň velitelem strážní lodi pulského přístavu SMS Tegetthoff.^[12] Od prosince 1902 do listopadu 1903 byl velitelem zcela nové bitevní lodi SMS Habsburg^[13] a poté znovu přeložen ke sborovému velitelství v Pule.

V letech 1904–1906 zastával funkci prezidenta Námořního kontrolního úřadu (Marinekontrollamt)^[14] ve Vídni a ke dni 1. května 1905 byl povýšen do hodnosti kontradmirála.^[15] Na začátku listopadu 1906 byl penzionován, ale ve veřejném životě se angažoval u Rakouské společnosti pro podporu lodní dopravy (Österreichischer Flottenverein), kde od roku 1907 zastával funkci viceprezidenta. Uplatnil se mimo jiné jako autor odborných textů a k datu 3. ledna 1910 obdržel hodnost titulárního viceadmirála.^[16] Za první světové války byl znovu povolán do aktivní služby a od června 1915 byl zástupcem velitele námořní základny v Pule. O rok později obdržel hodnost skutečného viceadmirála (1. května 1916)^[17] a v září 1917 byl znovu odeslán do výslužby.^[18] Usadil se ve Vídni, kde zemřel krátce po rozpadu monarchie 19. ledna 1919 ve věku 67 let a byl pohřben na hřbitově ve vídeňské čtvrti Neustift am Walde.

Oženil se v roce 1890 v Terstu, jeho manželkou byla Marie, rozená Verona (1868–1955). Manželství zůstalo bezdětné, Arthur v roce 1918 adoptoval svého synovce Hermanna Chiariho (1897–1969), později významného lékaře a profesora Vídeňské univerzity. Arthurova manželka Marie jako vdova střídala pobyty v Terstu a ve Vídni, kde žila ve vile na adrese Hameaustraße 48.^[19]

Z rodu Chiari ve stejné generaci vyniklo i několik Arthurových bratranců. Karl Chiari (1849–1912) byl vlivným podnikatelem na Šumpersku^[20] dlouholetým poslancem Říšské rady a nakonec členem Panské sněmovny.^[21] Další bratranec Ottokar Chiari (1853–1918) byl významným lékařem v oboru otorinolaryngologie.^[22] Karl i Ottokar získali také šlechtický titul svobodných pánů.

Během služby u námořnictva získal několik vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[23] Při odchodu do výslužby byl povýšen do stavu svobodných pánů (diplom vystaven k datu 18. října 1917).^[24][25]

• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1894)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny III. třídy (1902)
• Vojenský záslužný kříž (1906)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1915)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1917)

• Řád osvoboditele IV. třídy (1892, Venezuela)
• Řád sv. Stanislava III. třídy (1898, Rusko)
• komandérský kříž Řádu Spasitele (1903, Řecko)
• Železný kříž II. třídy (1917, Německo)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 178–184 (heslo Arthur von Chiari) ISBN 3-7648-2519-7

• Rodina Chiari na webu rodinny-erb.cz
• Arthur von Chiari in: Österreichisches Biographisches Lexikon