Atentát na Hitlera z 20. července 1944

Atentát z 20. července 1944
Historické obdobíDruhá světová válka
CílAdolf Hitler
Mrtví lidé4
Zranění lidé8
DůsledkyLehké zranění Hitlera, smrt několika důstojníků.
Datum6. 6. a 20. 7. 1944
MístoVlčí doupě
PachatelClaus Schenk von Stauffenberg
Použité zbraněbomba
Souřadnice54°4′50″ s. š., 21°29′47″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Atentát na Hitlera z 20. července 1944 byl pokus o zabití Adolfa Hitlera zorganizovaný odpůrci režimu, kteří se rekrutovali především z řad armády. Měl na něj navazovat státní převrat, přičemž spiklenci doufali, že se jim poté podaří vyjednat mír se západními spojenci. Akce představuje jeden z vrcholů německého protinacistického odboje.

Vlastní atentát provedl plukovník Claus Schenk von Stauffenberg. Neúspěch atentátu, z něhož Hitler vyšel jen lehce raněn, znamenal fakticky i neúspěch chystaného převratu. Za neúspěch mohla jednak slabá nálož, jednak fakt, že v průběhu porady někdo kufr s výbušninou odsunul tak, že Hitlera před výbuchem ochránil masivní dubový stůl.

Přípravy

Poté, co se 6. června 1944 vylodily spojenecké jednotky v Normandii, čímž se vytvořila západní fronta, a poté, co německé jednotky utrpěly sérii závažných porážek na východní frontě při Operaci Bagration v Bělorusku, se spiklenci rozhodli o konečný atentát na Adolfa Hitlera. Hrabě Stauffenberg pro účely převzetí moci tajně modifikoval plán s krycím názvem Valkýra, určený původně pro potlačení rozsáhlejších protestů armádních nebo policejních jednotek na území Říše či okupovaných zemí. Plán počítal s tím, že po atentátu bude obsazen spiklenci Berlín a další klíčová města Německa a pozatýkáni vůdčí členové SS a NSDAP.

Do příprav bylo zainteresovaných mnoho vysokých osobností, např. Arthur Nebe, Ludwig Beck, Erich Höpner, Hans Speidel a Hellmuth Stieff. Stauffenberg chtěl při atentátu spolu s Hitlerem také zlikvidovat Heinricha Himmlera a Hermanna Göringa. Tento důvod donutil ve dvou případech (11. a 15. července) ustoupit od plánu.

Avšak po následné poradě bylo dohodnuto, že další pokus o atentát bude proveden 20. července, i přesto, že zde nebudou přítomni ani Himmler, ani Göring.

Průběh atentátu

Místnost konání porady po atentátu
Táž místnost z jiného pohledu

Dne 20. července 1944 v 8 hodin odstartovalo na letišti v Rangsdorfu kurýrní letadlo se Stauffenbergem a nadporučíkem Wernerem von Haeften. Aktovka, kterou převáželi, obsahovala 2 balíčky po 1 kg výbušniny. Po příjezdu do Vlčího doupěte v Rastenburgu se Stauffenberg nejdříve zeptal majora Freyenda, kde by si mohl vyměnit košili. Freyend mu poskytl vlastní ubikaci. Zde Stauffenberg a von Haeften aktivovali bombu. Tehdy došlo k jejich prvnímu pochybení. Během sestavování bomby byli vyrušeni a rozhodli se ji kvůli nebezpečí prozrazení nedokončit. Bombu tedy sestavili jen z jednoho plátu o jednom kilogramu plastické trhaviny, i přesto, že v plánu byly započítány dva.[1] Poté Stauffenberg vešel do poradní místnosti, kde položil aktovku asi metr od Hitlera.[1]

Za fingované záminky (nutného telefonátu) se Stauffenberg dostal z budovy a nasedl do automobilu k Haeftenovi.[2] Krátce poté, co ukrytá bomba vybuchla (cca 12.42), dojeli k první bráně, kde byli bez problémů puštěni. S menšími problémy projeli i druhou branou a poté směřovali k letišti. Zde nasedli do letadla a odletěli do Rangsdorfu.

Stauffenberg, aniž by se ujistil, že je Hitler mrtev, vydal rozkazy k provedení plánu Valkýra. I přes snahu Fellgiebela se nepodařilo odříznout Vlčí doupě od světa a nakonec se ukázalo, že Hitler atentát přežil. Po této zprávě docházelo opět k předání moci do rukou nacistů. Dne 21. července spáchal na frontě sebevraždu generál Henning von Tresckow. Po potlačení převratu bylo popraveno více než 200 osob a celkový počet obětí následných represí se uvádí[3] kolem 5000 osob. 10. srpna byl popraven Stauffenbergův bratr Berthold. Po výsleších se zjistilo, že o přípravě převratu byl částečně informován i polní maršál Erwin Rommel, ten dostal na vybranou – buď popravu, anebo sebevraždu s tím, že bude uveřejněno, že zemřel na následky zranění ze dne 17. července 1944 a jeho rodina nebude nijak pronásledována. Aby uchránil svou rodinu, zvolil si sebevraždu kyanidovou kapslí.

Porada se za normálních okolností konala vždy v bunkru, vzhledem ke krásnému letnímu počasí bylo na poslední chvíli rozhodnuto, že se bude konat v lehkém dřevěném domku venku. Je velmi pravděpodobné, že tlaková vlna by v betonovém bunkru spolehlivě zabila všechny lidi přítomné v místnosti, v lehkém dřevěném domku však měla mnohem menší ničivý účinek, což nakonec vedlo k tomu, že Adolf Hitler i tento atentát přežil.

Podle některých spekulací pak byla aktovka ještě o kousek posunuta na druhou stranu jedné ze dvou masivních noh, na nichž stála deska stolu. Stůl samotný byl celý z masivního dubu, což mezi Hitlerem a explozí vytvořilo zábranu, která ho uchránila od nejničivějších účinků exploze. Zranění, která při atentátu utržil, byla jen minimální.

Účastníci schůzky ve Wolfsschanze

Adolf Hitler na návštěvě zraněného Puttkamera v nemocnici
  • Německý vůdce Adolf Hitler
  • Polní maršál Wilhelm Keitel – vrchní velitel OKW
  • Generálplukovník Alfred Jodl – šéf operačního štábu wehrmachtu na OKW
  • General der Artillerie Walter Warlimont – šéf velících štábů wehrmachtu na OKW
  • SS-Gruppenführer Hermann Fegelein – zástupce Waffen-SS
  • Plukovník Nikolaus von Below – pobočník Adolfa Hiltlera pro Luftwaffe
  • Viceadmirál Hans-Erich Voss – vrchní velitel OKM (námořnictva) na vůdcově velitelství
  • SS-Sturmbannführer Otto Günsche – osobní pobočník Adolfa Hitlera
  • Generálmajor Walter Scherff – šéf válečného historického oddělení Wehrmachtu (zraněn)
  • Podplukovník Ernst John von Freyend – pobočník polního maršála Keitela
  • Kontradmirál Karl-Jesko von Puttkamer – námořní pobočník Adolfa Hitlera (zraněn)
  • General der Infanterie Walther Buhle – šéf vojenského personálu na OKW
  • Podplukovník Heinrich Borgmann – Hitlerův pobočník (zraněn)
  • General der Infanterie Rudolf Schmundt – šéf personálního úřadu Wehrmachtu (zabit)
  • Podplukovník Heinz Waizenegger – druhý pobočník polního maršála Keitela
  • General der Flieger Karl Bodenschatz – šéf ministerské kanceláře říšského ministra letectví, zastupoval říšského maršála Hermanna Göringa (zraněn)
  • Plukovník Heinz Brandt – zástupce a pobočník generála Heusingera (zabit)
  • Generálplukovník Günther Korten – náčelník generálního štábu Luftwaffe (zabit)
  • Plukovník Claus von Stauffenberg – velící důstojník vojáků spojeneckých sborů na OKW
  • Nadporučík Werner von Haeften – pobočník plukovníka Stauffenberga
  • Generálporučík Adolf Heusinger – úřadující šéf generálního štábu armády (zraněn)
  • Námořní kapitán Heinz Assman – štábní důstojník velícího štábu námořnictva (zraněn)
  • Franz von Sonnleithner – ministerský kancléř
  • Major Herbert Büchs – pobočník generála Jodla
  • Stenograf Heinrich Berger – zapisovatel (zabit)
  • Stenograf Heinz Buchholz – zapisovatel

Filmové zpracování

Podrobnější informace naleznete v článku Valkýra (film).

V roce 2008 byl natočen film podle této události v koprodukci USA a Německa. Film natočil režisér Bryan Singer, do hlavní role plukovníka Stauffenberga byl obsazen americký herec Tom Cruise. V dalších rolích se objevili Bill Nighy, Kenneth Branagh nebo David Bamber v roli Hitlera. Premiéra v českých kinech proběhla 12. února 2009.

Reference

  1. ↑ a b MOORHOUSE, Roger. Atentáty na Hitlera. Překlad Císař, Gerik. 1. vyd. Brno: BB/art, 2008. 447 s. ISBN 978-80-7381-304-8. S. 318. 
  2. ↑ MOORHOUSE, Roger. Atentáty na Hitlera. Překlad Císař, Gerik. 1. vyd. Brno: BB/art, 2008. 447 s. ISBN 978-80-7381-304-8. S. 319. 
  3. ↑ LN 20.7.2024 str. 17, LN 24.7.2024 str. 9.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.