August Lanjus von Wellenburg

August hrabě Lanjus von Wellenburg
Prezident Námořního kontrolního úřadu
Ve funkci: 1911 – 1912
Předchůdce	Ferdinand Bublay
Nástupce	Erwin Raisp von Caliga
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	kontradmirál (1911), kapitán řadové lodi (1907), fregatní kapitán (1903), korvetní kapitán (1899)
Narození	20. května 1858 San Martino al Tagliamento
Úmrtí	1. července 1916 (ve věku 58 let)
Děti	Vilma Lanjus z Wellenburgu
Příbuzní	Karl Lanjus von Wellenburg (bratr) Hermann Kaster-Lanjus-Wellenburg and Elfriede Tausch (vnuk)
Profese	námořní důstojník
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

August hrabě Lanjus von Wellenburg (německy August Hermann Reichsgraf Lanjus von Wellenburg) (20. května 1858 San Martino al Tagliamento – 1. července 1916 Bichlhof) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1876, zúčastnil se několika válečných konfliktů, vystřídal službu na různých lodích a působil i v námořní administraci. V roce 1911 dosáhl hodnosti kontradmirála, ze zdravotních důvodů byl odeslán do penze těsně před začátkem první světové války (1914).

Pocházel ze staré německé šlechtické rodiny připomínané od 12. století.^[1] Narodil se jako mladší syn c. k. majora hraběte Karla Lanjuse (1797–1876) a jeho manželky Johanny, rozené Finardi (1819–1887).^[2] První vzdělání získal na reálce v Gorici a v letech 1872–1876 studoval na C. k. námořní akademii v Rijece. K námořnictvu nastoupil v roce 1876 jako kadet a poté ještě absolvoval dělostřelecký výcvik na školní lodi SMS Adria. Službu na lodích různého typu střídal s výkonem povinností ve válečných přístavech, působil mimo jiné u arzenálu v Pule nebo u Hydrografického úřadu. V roce 1879 získal hodnost praporčíka, v roce 1882 se podílel na potlačení povstání v Dalmácii a v letech 1884–1885 byl v Terstu pobočníkem admirála Wiplingera.^[3] Prošel důstojnickým kurzem pro obsluhu torpéd a postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1888,^[4] poručík I. třídy 1890).^[5] Jako odborník na dělostřelectvo byl vyšším důstojníkem na několika bitevních lodích a velitelem menších plavidel.

K datu 1. ledna 1899 byl povýšen na korvetního kapitána^[6] a podílel se na rakousko-uherské účasti při potlačení boxerského povstání v Číně, poté ještě absolvoval cestu do Japonska.^[7] V letech 1902–1903 byl velitelem torpédových člunů SMS Satellit a SMS Meteor, poté znovu působil u arzenálu v Pule. V roce 1903 dosáhl hodnosti fregatního kapitána^[8] a byl velitelem admirálské jachty Lacroma. Dne 1. května 1907 byl povýšen na kapitána řadové lodě, provizorně velel oblastnímu námořnímu velitelství v Terstu a v letech 1907–1909 byl velitelem bitevní lodě SMS Erzherzog Friedrich.^[9] Jako velitel vlajkové lodi SMS Tegetthoff byl v letech 1910–1911 zástupcem velitele válečného přístavu v Pule.^[10]

Dne 1. listopadu 1911 byl povýšen do hodnosti kontradmirála^[11][12] a svou kariéru završil jako prezident Námořního kontrolního úřadu ve Vídni (1911–1912).^[13][14] V září 1912 odešel k oblastnímu námořnímu velitelství do Terstu,^[15] ale již v únoru 1913 odešel na zdravotní dovolenou. K datu 1. srpna 1914 byl penzionován.^[16]

V roce 1886 se ve Vídni oženil s Karolínou Nastovou (1864–1927). Měli spolu dcery Wilmu a Radianu provdané za důstojníky.^[17][18][19]

Jeho starší bratr Karl (1856–1913) sloužil také u námořnictva a dosáhl hodnosti viceadmirála.

Byl uživatelem šlehtického titulu říšský hrabě, který rodina získala v roce 1757. Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[20]

• Válečná medaile (1883)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1904)
• Vojenský záslužný kříž (1907)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1914)

• Řád pruské koruny III. třídy (1894, Německo
• rytířský kříž Řádu Pia IX. (1894, Papežský stát)
• komandérský kříž Řádu Spasitele (1905, Řecko)
• Řád Medžidie II. třídy (1905, Osmanská říše)
• Řád červené orlice II. třídy (1910, Německo)
• Námořní záslužný kříž III. třídy (1910, Španělsko)
• Řád vycházejícího slunce III. třídy (1910, Japonsko)
• komandérský Řádu Albrechtova (1910, Sasko)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 361–365 (heslo August Hermann Graf Lanjus von Wellenburg) ISBN 3-7648-2519-7

• Biografie kontradmirála Augusta Lanjuse