Bălgarski dăržavni železnici

Bălgarski dăržavni železnici
Logo
Logo
Základní údaje
Právní formaEdnolichno aktsionerno druzhestvo
Datum založení1. srpna 1888
Adresa sídlaSofie, Bulharsko
Charakteristika firmy
Oblast činnostiželezniční doprava
Dceřiné společnostiBDŽ - Pătničeski prevozi
BDŽ Tovarni prevozi
Identifikátory
Oficiální webholding.bdz.bg/bg/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bălgarski dăržavni železnici (bulharsky Български държавни железници, česky Bulharské státní dráhy[1] nebo Bulharské státní železnice[2]) je státní holdingová společnost také známá pod zkratkou BDŽ (БДЖ) nebo též podle mezinárodního značení železničních vozidel pod kódem VKM: BDZ.[3]

Obecná data

Společnost byla největším železničním dopravcem v Bulharsku. Zdrojem příjmů BDŽ jsou významné státní dotace. V roce 2008 společnost kromě dotací na přepravu určených kategorií cestujících získala také přímou státní podporu ve výši 135,5 milionů leva, ale i tak uzavřela rok se ztrátou přes 9 milionů leva.[4]

Až do roku 2002 společnost udržovala převážnou část železniční infrastruktury v zemi. V tomto roce z ní byla vyčleněna správa tratí a byla svěřena nově utvořené Národní společnosti železniční infrastruktury. Od 90. let 20. století působí BDŽ v silné konkurenci silniční dopravy. Mezi roky 1990 a 2005 zaznamenala významný pokles v následujících ukazatelích:

  • o 67 % přepravených cestujících méně,
  • o 70 % méně osobokilometrů,
  • o 68 % méně přepraveného nákladu
  • o 63 % méně tunokilometrů.[5]

Dějiny

První železniční tratí na území Bulharska byla trať Ruse–Varna. Rozhodnutí o její stavbě padlo v září 1861. Postavila ji britská společnost s bratry Berkeleyovými jako hlavními akcionáři, která získala v roce 1863 od osmanské vlády koncesi na výstavbu a provoz.[6] Zprovozněna byla 7. listopadu 1866 v délce 223 km. V témže roce byla v Ruse otevřena lokomotivka a vagónka.[p 1]

V roce 1874 převedla britská společnost provoz na trati Ruse–Varna společnosti barona Maurice Hirsche a v roce 1888 trať odkoupil bulharský stát. Baron Hirsch vybudoval v letech 1870–1874 železniční trať Ljubimec–Belovo s odbočkami Tırnova Seimen–Nova Zagora–Jambol. Jím vlastněné železniční tratě v jižním Bulharsku měly délku celkem 309,6 km a v roce 1909 byly zestátněny. Zákon o projektování a výstavbě železniční sítě z roku 1895 definoval primární (rozchod 1435 mm) a sekundární (úzkorozchodné o rozchodu 750–800 mm) železniční tratě.

Od roku 1913 byla postupně zprovozňována trať Mezdra–Vidin: 10. října 1918 byl otevřen úsek Brusarci–Alexandrovo[7] a 1. července 1923 úsek Alexandrovo–Vidin (poslední dva úseky v celkové délce 87 km).[8] V roce 1936 BDŽ zaměstnávalo 17 751 lidí, z toho 5 200 v Sofii. Zabalkánská linka (Burgas–Karlovo–Sofie) byla otevřena v roce 1952. Elektrizace bulharských železnic začala v roce 1963 a první elektrizovaný úsek mezi Varnou a Sindelem byl otevřen v roce 1964.

V souladu s praxí v Evropské unii byla v roce 2002 správa železniční sítě vyčleněna do samostatné Národní společnosti železniční infrastruktury. A následně, v roce 2004, byly učiněny první kroky k demonopolizaci a byla udělena licence druhému provozovateli drážní dopravy. BDŽ nadále provozuje kolejová vozidla na síti spolu s podpůrnými zařízeními.

V roce 2007 došlo ke vzniku holdingové struktury, ve které BDŽ zůstala jako mateřská společnost a většina činností byla vyčleněna do tří dceřiných firem: BDŽ - Pătničeski prevozi (provozování osobní dopravy - BDŽPP), BDŽ - Tovarni prevozi (provozování nákladní dopravy - BDŽTP) a BDŽ - Tjagov podvižen săstav (Lokomotivi).[9]

Vozidlový park

Parní vozový park tvořilo 1 159 vozidel, z toho 1 154 parních lokomotiv a 5 parních vozů. Parní trakce byla později nahrazena dieselovou a elektrickou trakcí. Elektrický vozový park má 575 vozidel, z toho 405 lokomotiv a 170 jednotek. Bulharské státní dráhy disponovaly 749 dieselovými lokomotivami, z nichž 642 mělo normální rozchod, 45 rozchod 760 mm, a 32 dieselových jednotek, z toho 25 normálního rozchodu a 7 úzkorozchodných.

Celý park hnacích vozidel se od vzniku BDŽ dělil na cca 80 řad se zhruba 97 konstrukčními variantami. Nejvýkonnějšími elektrickými lokomotivami BDŽ byla řada 46. Byly dodány v letech 1986–1987 lokomotivkou Electroputere Craiova a měly výkon 5 100 kW. Lokomotivy této řady se používaly především pro tažení těžkých nákladních vlaků a také pro obsluhu rychlíků. Nejvýkonnějšími dieselelektrickými lokomotivami byly stroje řady 07, které obsluhovaly vlaky na dosud neelektrizovaných tratích. Jejich výkon byl 2 205 kW.

Nejnovější elektrické lokomotivy jsou dodávány od prosince 2020 dceřiné společnosti společnosti BDŽPP. Jedná se o 15 elektrických lokomotiv řady 80 (Siemens Smartron) s maximálním výkonem 5 600 kW a rychlostí 160 km/h.

Vlaky

Po rozdělení společností provozuje osobní vlaky společnost BDŽPP. Expresní vlaky s povinnou rezervací jsou přímými nástupci dřívější kategorie rychlík. Jízdní řád rychlíků s povinnou rezervací je zpracován na základě hloubkových analýz toku cestujících na hlavních železničních tepnách. Základním a neporušitelným pravidlem při přípravě jízdního řádu pro rychlíky s povinnou rezervací je, že zastavují v minimálním počtu stanic, což zajišťuje co nejrychlejší přesun z bodu A do bodu B po jejich trase. Pro expresní jízdu této kategorie vlaků je důležitý i dobrý technický stav lokomotiv a vozového parku, kterými provozovatel drážní dopravy disponuje. Bulharské státní železnice provozují následující rychlé vlaky s povinnou rezervací:

  • Zlatni pjasăci, spoje č. 2601/2602 Sofie–Varna–Sofie přes Gornou Orjachovicu;
  • Čajka, spoje č. 3601/3602 Sofie–Burgas–Sofie přes Karlovo;
  • Slănčev brjag, spoje č. 8601/8602 Sofie–Burgas–Sofia přes Plovdiv;
  • Sin Dunav, spoje č. 4611/4612 Ruse–Sofie–Ruse.

Od 1. července 2017 jezdí na železniční trati č. 1 a železniční trati č. 8, které byly kompletně zrekonstruovány z evropských fondů, pravidelné expresní vlaky s povinnou rezervací a maximální rychlostí 150 km/h. Jedná se o spoj Slănčev brjag, který jsou taženy elektrickými lokomotivami řady 46 200 modernizované v Končar Ellok – Zagreb a s vozy řady 21–50 (druhá třída), 10–50 (první třída) a 84–97 (jídelní vůz)“ (obrázky viz níže).

Fotogalerie

  • 46 219 na spoji 8611 Slănčev brjag na nádraží Čirpan první den zavedení grafikonu s rychlostí 150 km/h 1. července 2017
    46 219 na spoji 8611 Slănčev brjag na nádraží Čirpan první den zavedení grafikonu s rychlostí 150 km/h 1. července 2017
  • 46 221 na spoji 8612 Slănčev brjag na nádraží Čirpan 5. srpna 2017
    46 221 na spoji 8612 Slănčev brjag na nádraží Čirpan 5. srpna 2017
  • 75 006 a 77 009 v čele spoje 16106 Jundola Septemvri–Dobrinište před odjezdem ze stanice Dobrinište 4. září 2016 při oslavách 100 let od záměru postavit Rodopskou úzkokolejku a 90 let od jejího úplného zprovoznění
    75 006 a 77 009 v čele spoje 16106 Jundola Septemvri–Dobrinište před odjezdem ze stanice Dobrinište 4. září 2016 při oslavách 100 let od záměru postavit Rodopskou úzkokolejku a 90 let od jejího úplného zprovoznění
  • 44 105 s osobním vlakem 40102 Stara Zagora – Gorna Orjachovica a Siemens Taurus 1116 073 se zvláštním zkušebním vlakem na zcela zrekonstruované trati č. 8 v úseku Stara Zagora – Burgas s maximální rychlostí 160 km/h; na nádraží Stara Zagora 31. března 2017
    44 105 s osobním vlakem 40102 Stara Zagora – Gorna Orjachovica a Siemens Taurus 1116 073 se zvláštním zkušebním vlakem na zcela zrekonstruované trati č. 8 v úseku Stara Zagora – Burgas s maximální rychlostí 160 km/h; na nádraží Stara Zagora 31. března 2017
  • 46 211 se spěšným vlakem 1621 Sofie–Svilengrad před odjezdem z Centrálního nádraží Plovdiv 11. dubna 2017
    46 211 se spěšným vlakem 1621 Sofie–Svilengrad před odjezdem z Centrálního nádraží Plovdiv 11. dubna 2017
  • 3 x Siemens Desiro DMU; zleva doprava: 10 007/10 008 na spoji 82208 Plovdiv–Karlovo; 10 016/10 015 na spoji 81204 Plovdiv–Panagjurište; 10 028/10 027 na spoji 18206 Plovdiv–Peštera; na Centrálním nádraží Plovdiv 16. května 2017
    3 x Siemens Desiro DMU; zleva doprava: 10 007/10 008 na spoji 82208 Plovdiv–Karlovo; 10 016/10 015 na spoji 81204 Plovdiv–Panagjurište; 10 028/10 027 na spoji 18206 Plovdiv–Peštera; na Centrálním nádraží Plovdiv 16. května 2017
  • Vlak BDŽTP na spoji 80602 s lokomotivou 46 026 na nádraží Čirpan 13. srpna 2017
    Vlak BDŽTP na spoji 80602 s lokomotivou 46 026 na nádraží Čirpan 13. srpna 2017

Hygiena

V roce 2013 Výkonná agentura „Správa drah“ přijala 41 stížností na špatné hygienické podmínky v osobních vozech a sociálních zařízeních. V důsledku toho v roce 2014 ministerstvo dopravy změnilo předpis stanovující minimální standardy čistoty kolejových vozidel.[10] Z výroční finanční zprávy BDŽ za rok 2021 vyplývá, že důkladné čištění vozů se provádí jednou za 4 týdny a mytí sedadel ve vlacích jednou ročně.[11] V prosinci 2016 přiznalo vedení BDŽ masivní zamoření vlaků štěnicemi.[12]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Společnost ukončila svoji činnost v letech 2011 až 2020.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Български държавни железници na bulharské Wikipedii.

  1. ↑ ANTONICKÝ, Stanislav; BEDNÁREK, Lubomír; JELEN, Jiří; ŠTĚTINA, Hynek. Evropské železnice. 1.. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1977. 
  2. ↑ JELEN, Jiří. Světové železnice 1 - Evropa. 1.. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1988. 
  3. ↑ Vehicle Keeper Marking Register - Issue 180/2024 [online]. Valenciennes: European Union Agency for Railways, 2025-03-05 [cit. 2025-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ ЙОРДАНОВ, Мариян. БДЖ с 9 млн. лв. загуба за 2008 г. въпреки държавната помощ за 135 млн. лв.. Investor.bg [online]. 2009-07-08 [cit. 2025-03-06]. Dostupné online. (bulharsky) 
  5. ↑ ДИМИТРОВ, Велико. Социална функция и успех. Противоречат ли си понятията или тяхното съжителство е възможно? [online]. Институт за пазарна икономика, 2006 [cit. 2025-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-27. (bulharsky) 
  6. ↑ ЛЕО (LÉO), Мишел (Michel). България и нейният народ под османска власт: през погледа на англосаксонските пътешественици (1586 – 1878). Překlad Мариета Глухарова. 1. vyd. София: ТАНГРА ТанНакРа, 2013. 400 s. Dostupné online. ISBN 9789543781065. OCLC 894636829 S. 75–76. (bulharsky) 
  7. ↑ VĂLKOV, Serjoža. История на град Брусарци: От 1878 г. до 9 септември 1944 г.. Том 2. Veliko Trnovo: Фабер ISBN 978-619-00-0471-4. S. 423–425. (bulharsky) 
  8. ↑ ДАНЧОВ, Jurdan. Архив на държавните железници и пристанища в България 1930. Кн. І. София: [s.n.], 1928. S. 45–46. (bulharsky) 
  9. ↑ КИРОВ, Николай. БДЖ се раздели на 3 дружества. Pariteni [online]. 2007-11-27 [cit. 2025-03-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ БОЧЕВА, Надежда. Наредба задължава БДЖ да осигури хигиена във влаковете. Investor.bg [online]. 2014-12-08 [cit. 2025-03-06]. Dostupné online. (bulharsky) 
  11. ↑ МАРТИНОВА, Вероника. Ето на колко време перат седалките във влака. Blitz.bg [online]. 2021-07-21 [cit. 2025-03-06]. Dostupné online. (bulharsky) 
  12. ↑ БДЖ призна: Нашествието на дървеници във влаковете е масово. OFFNews [online]. 2016-12-05 [cit. 2025-03-06]. Dostupné online. (bulharsky) 

Literatura

  • АНГЕЛОВ, Красимир. Списание на/за българските железници. Списание Геополитика [online]. 2012-02-27 [cit. 2025-03-06]. Dostupné online. (bulharsky) 
  • КОНДАКОВ, Тодор. Сто и десет години списание на българските железниците. Железнопътен транспорт [online]. Agence Groupe Actis [cit. 2025-03-06]. Dostupné online. ISSN 1310-683X. (bulharsky) 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.