Břehyňská průrva

Břehyňská průrva
Břehyňská průrva, kanál pro přívod vody do náhonu Břehyňského mlýna
Břehyňská průrva, kanál pro přívod vody do náhonu Břehyňského mlýna
Nadřazená jednotkaHradčanská pahorkatina
SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Horninypískovec, vulkanické horniny
Souřadnice50°34′34″ s. š., 14°41′34″ v. d.
Identifikátory
Kód památky23655/5-2884 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Břehyňská průrva (německy Heidemühler Schlucken nebo též Heideteich-Schlucken) je umělý kanál, vytesaný v pískovcové skále, kterým byla přiváděna voda z Břehyňského rybníka do náhonu Břehyňského mlýna. Mlýnský náhon s hrází, který se nachází v Břehyni, části města Doksy v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji, je chráněný jako kulturní památka České republiky.[1] Tato historická technická a kulturní památka je zároveň součástí cenné přírodní lokality, národní přírodní rezervace Břehyně – Pecopala, a současně i severní části Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj a Evropsky významné lokality Jestřebsko - Dokesko.[2]

Historie

Vznik rybniční soustavy, která mj. zahrnuje velké vodní plochy, jako je Břehyňský rybník, Velký rybník (německy Großteich – nový název Máchovo jezero se začal postupně prosazovat teprve v dobách tzv. první republiky a oficiálně byl zaveden až ve druhé polovině 20. století) či Novozámecký rybník, se obvykle datuje do doby vlády Karla IV. ve 14. století,[3] avšak podle některých zdrojů byly rybníky v této lokalitě budovány již v době nejstarší fáze výstavby královského hradu Bezdězu, tj. ve druhé polovině 13. století.[4][3][pozn. 1]

Zaniklý Břehyňský mlýn, k němuž vedl náhon, je spolu s vesnicí Břehyně poprvé písemné připomínán v roce 1460 v listině krále Jiřího z Poděbrad. Je však pravděpodobné, že tento mlýn, který byl v majetku města Doks, ve skutečnosti zde existoval již před husitskými válkami.[5][6] V průběhu 18. století u náhonu postupně vznikl areál s mlýnem, pilou, bělidlem a barvírnou plátna. V roce 1803 zde byla vybudována kartounka, přičemž zároveň bylo stanoveno, že podmínkou provozu barvírny je vytvoření nádrže, v níž by bylo zachycováno použité barvivo.[5]

V roce 1945 byl veškerý majetek místního panství Valdštejnů zkonfiskován, starý mlýn, celoroubená patrová stavba s mansardovou střechou, byl zbořen patrně po roce 1953.[5][6] Zaniklý mlýn, z něhož zůstala jen podezdívka z pískovcových kvádrů, stával na parcele č. 2885/1 v katastrálním území Doksy u Máchova jezera.[6] Z celého areálu se do 21. století dochovala pouze zděná patrová budova pily čp. 265 (původně objekt kartounky a barvírny)[6], která byla po roce 1989 privatizována a postupně rekonstruována.[5]

Popis

Břehyňská průrva leží asi 1,7 km vzdušnou čarou od nejvýchodnějšího výběžku Máchova jezera (součást národní přírodní památky Swamp) a přibližně stejná vzdálenost ji děli od severovýchodního okraje zástavby města Doks.[7] Kanál, vytesaný ve skále, se nachází v jižní části hráze Břehyňského rybnika, kterou zde tvoří žíla magmatické horniny, konkrétně sodalitický trachyt.[8] Severní část hráze byla uměle dosypána. Koruna 140 metrů dlouhé hráze rybníka[4]je zhruba pět metrů široká a lemují jí mohutné duby a kaštany.[6]

Průrva, dlouhá zhruba 30 metrů, 4 metry široká a hluboká 5 metrů, v nejhlubší části až 8 metrů,[3][6] prochází piskovcovým masívem, který je místy protkaný žílou tefrofonolitu.[9] Ve spodní části kanálu jsou kolmé skalní stěny pečlivě přisekány a odraženy mělkou skalní lavicí. S hrází svírá kanál ostrý úhel, napřed směřuje vlevo a asi v polovině své délky se obrací doprava. Průrva je v místech, kde nad ní prochází silnice č. II/270, ukončena skalní stěnou. Na konci se voda z průrvy dělila do dvou náhonů pro mlýn a pilu, po nichž zůstaly jen určité stopy v terénu. Stavidla u výpustě z rybníka, která byla původně dřevěná, byla v roce 1964 nahrazená železobetonovou konstrukcí. Pod stavidly poblíž výpustě je na skále zřetelně vytesaný nápis „Werner“.[6]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V Encyklopedii vodních ploch Čech, Moravy a Slezska (Stanislav Štefáček, 2010) je jako datum vzniku Velkého rybníka (Máchova jezera) uveden rok 1272, u Břehyňského rybníka rok 1287, zatímco zde uvedené datování vzniku Novozámeckého rybníka se vztahuje až k roku 1479.

Reference

  1. ↑ Mlýnský náhon s hrází - kulturní památka [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2025-06-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ Národní přírodní rezervace Břehyně-Pecopala [online]. mapy.com [cit. 2025-06-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Břehynský rybník (Heideteich) [online]. [cit. 2025-06-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b ŠTEFÁČEK, Stanislav. Encyklopedie vodních ploch Čech, Moravy a Slezska. Praha: Libri, 2010. ISBN 978-80-7277-440-1. Kapitola Břehyňský rybník, s. 30. 
  5. ↑ a b c d Mlýn v Břehyni; Heidemühl [online]. Vodní mlýny.cz [cit. 2025-06-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g KOLKA, Miroslav. Technická zařízení na vodní pohon v Dubé, Doksech a okolí : vodní díla mlýnů, pil, textilních podniků a vodárenských zařízení : katalog staveb A-Z. 1. vyd. Liberec: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2014. 255 s. ISBN 978-80-87810-03-3. Kapitola Doksy - Břehyně, mlýn, pila,kartounka (bělidlo, barvírna, valcha, mandl) čp. 265, s. 98 - 114. 
  7. ↑ Břehyňská průrva [online]. mapy.com [cit. 2025-06-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ Mapy 1 : 50 000 [online]. Praha: Česká geologická služba [cit. 2025-06-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ ADAMOVIČ, Jiří. Foto: Břehyně - Pecopala [online]. Praha: Česká geologická služba, 1997 [cit. 2025-06-09]. Fotografie s popiskem. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.