Bachofenové z Echtu

Bachofenové z Echtu
znak rodu
ZeměLimbursko, Německo, České království
Titulypáni
Rok založení1325
Větve rodulimburská, německá, rakouská, česká
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bachofenové z Echtu je původem pozdně středověký limburský šlechtický rod s duryňskými, porýnskými a vestfálskými kořeny, známý od 2. čtvrtiny 14. století, povýšený do šlechtického stavu asi roku 1500 v osobě Jakoba Bachhofena z Echtu, který byl činný ve službách Henneberků v Kolíně nad Rýnem. Hlavní rodová sídla byla v Durynsku.

Způsoby psaní jména rodiny (nejčastější)

Bachofen, Bachoven, Bachoff,[1] Bachhofen[2] (von Echt / z Echtu).

Úplnější seznam

Beekhoven, Bechoven, Baykhoven, Backhoven, Bachoven, Bagkoven, Bachoffen, Bachoff, Bachofen, Bachov, Backhoff von Echt, Eicht, Echts, Echtz, Echte, Acht, Aicht, Achte, Aght etc.[3] „Rozmanitost psaní jména neobyčejně kolísá.“[4]

Historie a osobnosti rodu v Čechách

Během následujících století se rod Bachofenů rozvětvil z Německa také do Rakouska a do českých zemí. V 18. století několik příslušníků rodu působilo v hnutí svobodných zednářů. Například Ludwig Heinrich Bachofen (1725–1792) v saském Altenburgu roku 1742 stál u založení zednářské lóže Archimedes, dosud činné pod názvem Archimedes u tří rýsovacích prken (Archimedes zu den drei Reißbretern).[5]

  • Abundus Bachofen z Echtu (správně Abundius,[6] celým jménem Johannes Abund(i)us Anton Maria Bachofen von Echt (1778–1850) byl první příslušník rodu, který přicestoval do Čech, a to z Koblenze.[7] Patřil ke spiklencům proti Napoleonovi v porýnské pevnosti Ehrenbreitenstein, odkud musel uprchnout, uchýlil se k pražskému arcibiskupovi Vilému Florentinu Salm-Salmovi, jenž jej od 1. ledna 1800 jmenoval lesníkem v Rožmitále. Po přesídlení do Prahy pak bydlel nejprve s nevlastní dcerou Marií Kindl v Praze na Malé Straně v Nerudově ulici čp. 245/III,[8] roku 1829 zakoupil usedlost Panenskou, kde si zřídil cihelnu.[9] V této usedlosti také zemřel. V roce 1838 se uvádí jako majitel domu na adrese Rytířská 965.[10]
Klemens Bachofen z Echtu, kolem 1859
Karl Adolf Bachofen z Echtu s manželkou Albertinou, 1884
Zámek Svinaře
Durynské sídlo Bachofenů - zámek Dobitschen
  • Klemens Bachofen z Echtu (1819 Oelse–1886), přicestoval do Čech roku 1840, byl poslancem rakouské říšské rady a podnikatelem v cukrovarnictví. S manželkou Malvínou, rozenou Richterovou, vyženil Richterův cukrovar na Zbraslavi a druhý cukrovar vlastnil v Líbeznicích. Roku 1863 koupil na Berounsku velkostatek Svinaře se zámkem, hospodářskými dvory Lhotka a Halouny.[11] Zámek dal stavebně upravit a spolu s bratrem Karlem Adolfem, který byl profesí chemik, podnikali v cukrovarnictví, vlastnili několik cukrovarů.[12] Po Klementově smrti zdědila panství vdova Malvína Bachofenová († 1893) a jejich svobodný syn, JUDr. Karel Bachofen (1854–1909)[13] zámek ve Svinařích prodal asi v roce 1900.
  • Karl Adolf Bachofen z Echtu (1830 Oelse-1922 Vídeň) přišel z Vestfálska do Prahy, kde v letech 1848-1853 vystudoval chemii na Karlově univerzitě. Po praxi v cukrovaru svého bratra v Líbeznicích přesídlil do Vídně, kde založil rakouskou rodovou větev. Byl dvorním radou a císař František Josef I. jej povýšil do stavu svobodných pánů. Založil pivovar v Nussdorfu u Vídně,

Současnost

Rakouská rodová větev pokračuje do současnosti, baronka Marie Helene Bachofenová von Echt, rozená ze Skene, zdědila roku 1973 zámek Murstätten v Lebringu ve Štýrsku a vlastní ho dosud.

Erb

Bachofenové užívají v erbu ovci, kráčející heraldicky doprava, buď bílou na zeleném trávníku nebo černou na stříbrném štítu, shodná ovce je rovněž v klenotu. Barvy se mění podle rodových větví.[14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ https://ndk.cz/view/uuid:930feb90-7dba-11e3-9be6-005056827e52?page=uuid:ba6c2e60-b442-11e3-87a3-001018b5eb5c&fulltext=Abundius (záhlaví stránek, např. s. 42)
  2. ↑ https://kramerius5.nkp.cz/search?q=Bachhofen%20von%20Echt&access=open, např. Tagesbote aus Böhmen, 4 různá čísla, dostupné online: https://kramerius5.nkp.cz/periodical/uuid:b3816e60-4f77-11ed-bb57-005056827e52?fulltext=Bachhofen%20von%20Echt
  3. ↑ von Echt, Carl-Adolph-Ludwig Bachofen. Beiträge zur Geschichte der Familie Bachofen von Echt. Wien: Friedrich Jasper, 1888. Str. 1. Dostupné také z: https://books.google.cz/books?id=eKRLSBa2R24C&newbks=1&newbks_redir=0&hl=cs&pg=PA1#v=onepage&q&f=false, 10. ledna 2025.
  4. ↑ von Echt, Carl-Adolph-Ludwig Bachofen. Beiträge zur Geschichte der Familie Bachofen von Echt. Wien: Friedrich Jasper, 1888. Str. 1. Dostupné také z: https://books.google.cz/books?id=eKRLSBa2R24C&newbks=1&newbks_redir=0&hl=cs&pg=PA1#v=onepage&q&f=false, 10. ledna 2025.
  5. ↑ Johannis Freimaurerloge » Willkommen. www.loge-altenburg.de [online]. [cit. 2022-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-15. 
  6. ↑ https://ndk.cz/view/uuid:930feb90-7dba-11e3-9be6-005056827e52?page=uuid:ba6c2e60-b442-11e3-87a3-001018b5eb5c&fulltext=Abundius
  7. ↑ Abund Bachofen von Echt. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. 
  9. ↑ Časopis Společnosti přátel starožitností československých v Praze. Praha: Společnost přátel starožitností československých, 1938, 46(3), s. 164–165. ISSN 1210-9258. Dostupné také z: https://kramerius.lib.cas.cz/uuid/uuid:23428c9f-b912-4580-a9da-f8f67f7e024a, 10. ledna 2025.
  10. ↑ Schematismus für das Königreich Böheim. Prag: Schönfeld, 1789-1851, s. 464. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:5cad2c10-9ecc-11e8-a81d-5ef3fc9bb22f, 30. ledna 2025.
  11. ↑ TITTL Hynek, Schematismus velkostatků v Království českém. Praha 1894, s. 45
  12. ↑ MAŠEK, Petr. Modrá Krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha 2010, s.19.
  13. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-10-15]. Dostupné online. 
  14. ↑ Max von SPIESSEN, Wappenbuch der westfalischen Adels. Svazek I., Görlitz 1901, s. 6, tab. 14

Literatura

  • MAŠEK, Petr. Modrá Krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha 2010, s.19

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.