Bahňáci

Jak číst taxoboxBahňáci
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bahňáci jsou skupinou ptáků v rámci řádu dlouhokřídlých, jejíž zástupci typicky hledají potravu procházením bahnitých či wattových mělkých břehů a používají svůj zobák ke sběru bezobratlých vodních živočichů, jako jsou korýši či vodní hmyz.

Mezi bahňáky se najdou ptáci od velikosti vrabce až po středně velké ptáky brodivého typu vázané na vodu a její okolí (mokré louky, bažiny…). Jde o velmi rozmanitou skupinu, ať už jde o vzhled nebo hnízdní prostředí. Mají tenký a dlouhý zobák (kromě kulíků), někdy ohnutý nahoru (tenkozobec opačný) nebo dolů (koliha velká).

Většina druhů hnízdí na zemi, ale např. vodouš kropenatý na stromech. Mláďata jsou nekrmivá. Bahňáci mají převrácené rodičovské (sexuální) role; u druhů, kde se o mladé stará samec, je výraznější pohlavní dimorfismus, samice je pestřejší.[1] Jsou to dobří letci, často výrazně tažní. Mezi bahňáky dokonce patří i rekordman v ptačí migraci, kterým je břehouš rudý, jenž dokáže urazit přes 13 000 km bez jediné zastávky.[2] Mohou tvořit hejna obsahující až několik tisíc jedinců.

V historickém pojetí zahrnuje podřád bahňáků kolem 245 druhů, z nichž 52 bylo zaznamenáno na území Česka. Většina druhů Českem jen protahuje ze severněji položených hnízdišť, často z oblastí kolem polárního kruhu. 8–12 druhů v Česku hnízdí, občas jen velmi vzácně. K nejběžnějším českým bahňákům patří čejka chocholatá, sluka lesní a kulík říční.[3]

Systematika

Tradiční pojetí

Hejno bahňáků při hřadování na břehu (mj. jespáci a břehouši)

Systematika dlouhokřídlých, ke kterým bahňáci náleží, je předmětem dlouholetých vědeckých debat. V jednom z tradičních pojetí představují bahňáci jeden ze tří podřádů dlouhokřídlých (dalšími byli racci (Lari) a alky (Alcae)). V takovém případě se podřád bahňáků označoval jako Charadrii. S rozmachem genetických metod však začaly v průběhu 10. let 21. století vycházet studie, které poukázaly na to, že toto rozdělení je nepřirozené, skupina Charadrii je polyfyletická a představuje tzv. odpadní koš na taxony (wastebasket taxon).[4][5][6][7][8]

O bahňácích proto lze uvažovat spíše jako o ekologické skupině dlouhokřídlých. Zmatky způsobuje mj. to, že bahňáci byli v minulosti považování i za samostatný řád, který se označoval Charadriiformes (dnes dlouhokřídlí). Aby bylo docíleno monofyletického původu podřádu Charadrii, velká řada čeledí byla vyjmuta a přeřazena jinam, takže původní „bahňáci“ (myšleno ve starším pojetí) dnes řadí i do jiných podřádů než Charadrii.

Tradičně se k bahňákům řadí tyto čeledi (může se lišit u jednotlivých autorů):[9]

Hejno jespáků obecných a rezavých (Švédsko)

Moderní pojetí

Moderní taxonomické pojetí bahňáků, resp. skupiny Charadrii, se ve vědecké komunitě stále diskutuje. Podle analýzy DNA z roku 2021 spadají do skupiny Charadrii tyto čeledi:[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Bahňáci mají převrácené rodičovské role . operenci.cz [online]. [cit. 2013-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  2. ↑ The Bar-tailed Godwit undertakes one of the avian world’s most extraordinary migratory journeys. BirdLife DataZone [online]. [cit. 2025-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ KUBELKA, Vojtěch. Bahňáci jako indikátor klimatické změny. Natur.cuni.cz [online]. Přírodovědecká fakulta - Univerzity Karlova, 2018 [cit. 2022-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-05-01. 
  4. ↑ THOMAS, Gavin H; WILLS, Matthew A; SZÉKELY, Tamás. Phylogeny of shorebirds, gulls, and alcids (Aves: Charadrii) from the cytochrome-b gene: parsimony, Bayesian inference, minimum evolution, and quartet puzzling. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2004-03-01, roč. 30, čís. 3, s. 516–526. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. ISSN 1055-7903. doi:10.1016/S1055-7903(03)00222-7. (anglicky) 
  5. ↑ ERICSON, Per GP; ENVALL, Ida; IRESTEDT, Martin. Inter-familial relationships of the shorebirds (Aves: Charadriiformes) based on nuclear DNA sequence data. BMC Evolutionary Biology. 2003-07-23, roč. 3, čís. 1, s. 16. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. ISSN 1471-2148. doi:10.1186/1471-2148-3-16. PMID 12875664. (anglicky) 
  6. ↑ PATON, Tara A.; BAKER, Allan J.; GROTH, Jeff G. RAG-1 sequences resolve phylogenetic relationships within Charadriiform birds. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2003-11-01, roč. 29, čís. 2, s. 268–278. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. ISSN 1055-7903. doi:10.1016/S1055-7903(03)00098-8. (anglicky) 
  7. ↑ PATON, Tara A.; BAKER, Allan J. Sequences from 14 mitochondrial genes provide a well-supported phylogeny of the Charadriiform birds congruent with the nuclear RAG-1 tree. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2006-06-01, roč. 39, čís. 3, s. 657–667. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. ISSN 1055-7903. doi:10.1016/j.ympev.2006.01.011. (anglicky) 
  8. ↑ VAN TUINEN, Marcel; WATERHOUSE, David; J. DYKE, Gareth. Avian molecular systematics on the rebound: a fresh look at modern shorebird phylogenetic relationships. Journal of Avian Biology. 2004-05, roč. 35, čís. 3, s. 191–194. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. doi:10.1111/j.0908-8857.2004.03362.x. (anglicky) 
  9. ↑ COLWELL, Mark A., 2010. Shorebird ecology, conservation, and management. Berkeley: University of California Press. ISBN 978-0-520-26640-7. (anglicky) 
  10. ↑ ČERNÝ, David; NATALE, Rossy. Comprehensive taxon sampling and vetted fossils help clarify the time tree of shorebirds (Aves, Charadriiformes).Chybí název periodika! 2021-07-16 [cit. 2022-02-12]. doi:10.1101/2021.07.15.452585. (anglicky) 

Literatura

  • COLWELL, Mark A., 2010. Shorebird ecology, conservation, and management. Berkeley: University of California Press. ISBN 978-0-520-26640-7. (anglicky) 
  • ENGELMOER, Meinte; ROSELAAR, Cees S., 1998. Geographical variation in waders. Dordrecht: Kluwer Academic Publishers. ISBN 978-0-7923-5020-0. (anglicky) 
  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony, 2011. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm. ISBN 978-0-7136-3509-6. (anglicky) 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.