Bajt Sahur
| Bajt Sahur بيت ساحور بيت ساحور | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 31°42′ s. š., 35°13′ v. d. |
| Nadmořská výška | 620 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+02:00 UTC+03:00 |
| Stát |  Palestina |
| Guvernorát | Betlém |
  Bajt Sahur بيت ساحور | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 6,97 km² |
| Počet obyvatel | 15 000 (2019)[1] |
| Hustota zalidnění | 2 152,1 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Hani Hayek |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 181 a 182 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bajt Sahur (arabsky يت ساحور, doslova „dům pastýřů“, hebrejsky בית סאחור) je město a křesťanské poutní místo v betlémském guvernorátu státu Palestina na Západním břehu Jordánu, stojící přibližně 10 kilometrů jižně od Jeruzaléma. Žije zde přes přibližně 15 tisíc[1] obyvatel.
Historie
Stopy osídlení ze třetího až čtvrtého století tradice spojuje se svatou Helenou, která zde měla založit jeden z prvních kostelů. Dochovaly se fragmenty sloupů a mozaikové podlahy, které archeologové zdokumentovali v letech 1978–1980, později byly odhaleny také základy byzantské baziliky v blízkosti jeskyní, obývaných prvními přistěhovalci. Bylo to několik muslimských a křesťanských rodin z Wádí Musa poblíž Petry (v dnešním Jordánsku). Místní tradice zaznamenala osídlení až od 14. století. Do Osmanské říše byl Bajt Sahur se zbytkem Palestiny začleněn v roce 1517. Při sčítání lidu v roce 1525/26 měl jen 5 křesťanských a 7 muslimských domácností.[2] Další křesťanská komunita přišla z území říše Ghássánovců v 17. století a v 18. století z Rašdy v Egyptě. Přesto zůstávaly křesťanské rodiny v menšině až do let 1839–1841, kdy tři čtvrtiny muslimů z Palestiny vymřely v armádě Ibrahíma Paši v egyptsko-turecké válce.
Františkáni z Kustodie Svaté země zde sídlili a sloužili bohoslužby v jeskyni u Pole pastýřů od 16. století. V roce 1864 byl dokončen nový římskokatolický kostel a škola.[3] V roce 1870 zde žilo 37 „Latinů“ (katolíků) v 11 domech a ve 48 domech 187 „Řeků“, kteří se hlásili k ortodoxní církvi. V roce 1883 byl Bejt Sahur popsán jako předměstí Betléma, ležící na hřebeni kopce se širokou náhorní plošinou Pole pastýřů... s malým řeckým kostelem v jeskyni, podzemní kaplí, přístupnou po 20 schodech a obsahující obrazy a mozaiku. Nad klenbou této kaple byly ruiny s latinským oltářem. K ní patřil moderní dům kurie. V roce 1896 byla populace obce odhadována na 861 osob a do roku 1945 vzrostla na 2 770 (370 muslimů a 2 400 křesťanů). Po arabsko-izraelské válce z roku 1948 a po dohodě o příměří z roku 1949 se Bajt Sahur dostal pod jordánskou nadvládu a v roce 1961 jeho populace dosáhla 5 316 obyvatel. Od šestidenní války v roce 1967 patří k Izraeli.
Památky
- Základy dvou staveb byzantské baziliky ze 4.–5. století, pobořené v 6. a 7. století[4]
- Řecký ortodoxní kostel Zvěstování Panny Marie melchitské ortodoxní církve jeruzalémského patriarchátu; při něm sídlí řecký ortodoxní klášter San Saba.
- Kaple Zvěstování pastýřům Gloria in excelsis deo, kterou projektoval Antonio Barluzzi (1953). Stojí na jedné z jeskyní, která tvoří podzemní kapli. Má tvar byzantské centrální stavby na půdorysu řeckého kříže s kupolí uprostřed a čtyřmi apsidami v koutech. Nad vstupním průčelím je drobná zvonice ve tvaru štítu se třemi oblouky a v nich třemi zvony. Vnější silueta kaple bývá přirovnávána ke stanu nomádů, k nimž pastýři patřili.[5] Uvnitř jsou na stěnách reliéfy a v apsidách tři velkoformátové freskyː Zjevení betlémské hvězdy pastýřům na poli; Andělské zvěstování klečícím pastýřům o Svaté noci; Adorace Páně s pastýři v betlémské jeskyni. Kapli spravují františkáni.
- Kašna pastýřů – je napájena z historické cisterny
- Herodion – opevněný palác judského krále Heroda I. († 4 př. n. l.) – s Herodovou hrobkou; z Pole pastýřů je výhled na jeho ruiny na protějším kopci.
Galerie
-
Základy byzantské baziliky -
_P072_Shepherds_Field_Grotto.jpg)
Jeskyně pod kostelem -
Kaple Zvěstování pastýřům -
Řecký ortodoxní kostel -
Zahrady na Poli pastýřů -
Kašna pastýřů -
Ulice s bránou
Partnerská města
Manáma, Bahrajn
Roman, Francie- Vaulx-en-Velin, Francie
- Clichy, Francie
Concón, Chile- San Fernando, Chile
Anghiari, Itálie- Fiorenzuola d'Arda, Itálie
- Laconi, Itálie
- Montesarchio, Itálie
- Provincie Piacenza, Itálie
- Quattro Castella, Itálie
- Rimini, Itálie
- Mira, Itálie
Fuheis, Jordánsko
Dauhá, Katar
Utena, Litva
Xanten, Německo
Opsterland, Nizozemsko
Tralee, Irsko
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beit Sahour na anglické Wikipedii. (zčásti)
- ↑ a b Dostupné online.
- ↑ Ehud Toledano, The Sanjaq of Jerusalem in the sixteenth century : Aspects of Topography and Population Responsibility. (1984), s. 312
- ↑ Hanna Said Kildani, Modern Christianity in the Holy Land. AuthorHouse 2009
- ↑ SALAH AL-HOUDALIEH AL-QUDS UNIVERSITY. Case Study of Beit Sahour, Palestine. In: Archaeological minor sites in the Mediterranean basin, Beit Sahur in Palestine, Gadara in Jordan, Vito Soldana and Finziade in Italy [online]. Al-Adab Press, Jerusalem, 2014-01-01. = Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Giuliano Valdes, Země Ježíšova. Casa Editrice Bonecchi. Florencie 1993, ISBN 88-8029-075-4, s.34-35
Literatura
- ČEŘOVSKÝ, Jan a kolektiv. Izrael a palestinská území. Praha: Olympia, 1999. 192 s. ISBN 80-7033-541-6.
- PAULÍK, Ivo. Izrael. Praha: Freytag & Berndt, 2006. 167 s. ISBN 978-80-7316-202-3.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bajt Sahur na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Béthléhem v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
