Beograd-Glavna

Budova bývalého hlavního nádraží
Budova nádraží na Sávském náměstí
Budova nádraží na Sávském náměstí
Základní informace
Slohakademismus a klasicistní architektura
ArchitektDragiša Milutinović
Výstavba1882–1885
Poloha
AdresaBělehrad, SrbskoSrbsko Srbsko
UliceSávské náměstí
Souřadnice44°48′31″ s. š., 20°27′20″ v. d.
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Budova bývalého hlavního nádraží v Bělehradě (v srbské cyrilici Зграда старе Главне железничке станице), dříve známá jako Nádraží Bělehrad-Hlavní (Београд-Главна), je monumentální budova na Sávském náměstí v Bělehradě, která v letech 1884 až 2018 sloužila jako hlavní železniční stanice města. Budova, postavená podle plánů architekta Dragiši Milutinoviće, má status památky kultury velkého významu.[1] Po svém uzavření prochází rekonstrukcí a adaptací na nové prostory Historického muzea Srbska.[2]

Historie

Výstavba a otevření

Prezentace motorového vozu na nádraží v roce 1937.

Výstavba nádraží byla přímo spojena s budováním první srbské železniční tratě Bělehrad–Niš, která byla součástí mezinárodní tratě z Vídně do Istanbulu. Jednalo se o první zastávku jižně od rakousko-uherského území. Stavbu zahájila společnost Orientální dráha (CO), ale ještě před jejím dokončením ji převedla na srbské dráhy, které byly založeny až v roce 1883.[3]

Architektem budovy byl Dragiša Milutinović, významný srbský architekt. Stavba probíhala souběžně s výstavbou páteřní trati do Niše. V roce 1884 na stavbě nádraží pracovalo přes pět tisíc dělníků. První vlak z nové stanice vyjel 20. srpna (1. září podle nového kalendáře) 1884 do Zemunu. Prvními cestujícími byli král Milan I. Obrenović, královna Natálie a korunní princ Alexandr.

Provoz vlaků na nádraží nicméně Orientální dráha zajišťovala až do roku 1913. V době svého vzniku patřilo nádraží mezi jednu z mála velkolepých budov v nově nezávislém Srbsku a Bělehradě, který tehdy čítal asi 35 000 obyvatel.

Provoz a modernizace

Přestože se svojí velikostí nemohlo měřit s většinou velkých evropských nádraží, bylo bělehradské hlavní nádraží po desetiletí nejrušnější železniční stanicí srbské metropole. Sloužilo především pro dálkovou a mezinárodní dopravu, odkud vyjížděly mezinárodní rychlíky (např. Avala, Hellas Express) a vlaky do všech hlavních srbských měst.

V průběhu 60. let 20. století prošlo nádraží komplexní přestavbou, během které byly odstraněny některé historické dekorativní prvky, včetně některých věží v průčelí budovy směrem ke Karađorđevě ulici. Byla také zmodernizována odbavovací hala.

Bělehradské hlavní nádraží bylo svědkem řady historických událostí Srbska a později i Jugoslávie. Právě přes něj putovaly ostatky Josipa Broze Tita po jeho smrti v Lublani v roce 1980.

V roce 2015 bylo nádraží jedním z center na tzv. Balkánské trase v rámci evropské migrační krize a v jeho okolí přebývali migranti.

Přesun provozu a uzavření

V roce 1974 byl představen plán přestavby bělehradského železničního uzlu, který počítal s nahrazením kapacitně nevyhovujícího hlavního nádraží novou stanicí Bělehrad-Centar. Tento plán byl oživen v druhém desetiletí 21. století v souvislosti s developerským projektem Bělehrad na vodě.

V prosinci 2017 se novým hlavním nádražím stala stanice Bělehrad-Centar. Provoz na původním hlavním nádraží byl postupně omezován. Do 1. července 2018 byl přerušen veškerý provoz a stanice byla definitivně uzavřena.[4] Historická budova nádraží byla v rámci projektu Beograd na vodi zachována s plánem přeměny na muzeum.[5] V současnosti probíhá její kompletní rekonstrukce.

Architektura a status památky

Budova nádraží představuje jedno z nejmonumentálnějších zdání Bělehradu z 19. století a je symbolem bývalé královské столице. Byla navržena v duchu akademismu jako reprezentativní stavba. V architektonické kompozici dominuje centrální klasicistní rizalit hlavního vchodu, zakončený trojúhelníkovým tympanonem. Od roku 1983 je budova chráněna jako památka kultury velkého významu.[3]

Galerie

  • Detaily fasády, 2012.
    Detaily fasády, 2012.
  • Pohled na budovu
    Pohled na budovu
  • Nádraží v provozu, 2008.
    Nádraží v provozu, 2008.
  • Uzavřené nádraží, 2019.
    Uzavřené nádraží, 2019.
  • Budova nádraží a pomník Stefana Nemanji, 2023.
    Budova nádraží a pomník Stefana Nemanji, 2023.
  • Budova během rekonstrukce, 2024.
    Budova během rekonstrukce, 2024.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Железничка станица (Železniční stanice) [online]. [cit. 2025-07-16]. Dostupné online. (srbsky) 
  2. ↑ Istorijski muzej Srbije u zgradi Glavne železničke stanice. Politika Online. 21. listopadu 2020. Dostupné online [cit. 17. června 2023]. (srbsky) 
  3. ↑ a b BUJOVIĆ, Branko. Beograd u prošlosti i sadašnjosti. Bělehrad: Draganić, 2003. ISBN 86-441-0014-9. S. 242. (srbsky) 
  4. ↑ Gašenje glavne stanice štetno za putnike i grad. Danas [online]. 2018-06-12 [cit. 2025-07-16]. Dostupné online. (srbsky) 
  5. ↑ Železnička stanica postaje muzej, potpuna obnova očekuje još dve zgrade. Blic [online]. 2020-06-05 [cit. 2025-07-16]. Dostupné online. (srbsky) 

Související články

  • Železniční stanice Bělehrad-Centar
  • Historické muzeum Srbska
  • Sávské náměstí
  • Bělehrad na vodě

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Beograd-Glavna na Wikimedia Commons
  • Budova nádraží na stránkách Ústavu pro ochranu památek města Bělehradu (česky)
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.