Bernard Jaško

Bernard Jaško
Narození	22. dubna 1923 Černová
Úmrtí	17. února 1951 (ve věku 27 let) Bratislava
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Ocenění	Řád Ľudovíta Štúra 3. třídy (2004)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernard Jaško (22. dubna 1923, Černová, dnes část Ružomberka – 17. února 1951, Bratislava) byl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti, který byl v roce 1951 popraven za vyzvědačství a ohrožení obrany republiky.

Bernard Jaško se narodil v Černové (dnes městská část Ružomberka). Pocházel z rodiny dělníka pracujícího v Ružomberské textilce. V roce 1943 narukoval do Turčianskeho Sv. Martina k 11. spojařskemu pluku. S touto jednotkou se později zúčastnil Slovenského národního povstání. Po potlačení povstání se ukrýval v horách až do příchodu Rudé armády, kdy se znovu přidal k odboji.

V roce 1946 vstoupil do Sboru národní bezpečnosti a v roce 1948 se přihlásil do spojařské služby. V roce 1949 byla dálnopisná služba přidělena pod pověřenectvo vnitra, odbor Státní tajné bezpečnosti. Tam sloužil až do svého zatčení 2. června 1949.

Bernard Jaško se během své služby v dálnopisné ústředně dostával k hlášení ze stanic pověřenectva vnitra a Krajských velitelství StB, které mnohdy obsahovaly zprávy o plánovaných, nebo provedených represích StB vůči různým skupinám obyvatelstva. Jaško se svými kolegy Pavolem Kalinajem a Pavolem Hajdinem dohodl, že bude tyto informace předávat biskupovi trnavské apoštolské administratury Michalu Buzalkovi.

Ještě v roce 1949 se snažil uniknout do Rakouska, přičemž měl v plánu vzít s sebou několik dálnopisů, které měl v plánu předat Counterintelligence Corps. Při svých snahách si počínal krajně neopatrně, což podle všeho vedlo k jeho odhalení. Den před jeho útěkem (byl plánován do Rakouska přes řeku Moravu) byl zatčen.

O tři dny byl Jaško hospitalizován se zlomeninami dolních končetin, hlavy a vnitřními poraněními způsobenými pádem z vyšetřovací místnosti, která se nacházela ve 2. patře. Ve zprávě vyšetřovatele se uvádělo, že se Jaško pokusil o útěk a vyskočil sám, existuje ale možnost, že byl z okna vyhozen v rámci výslechu. Později trpěl psychickými a nervovými problémy, léčen však nebyl.

Žalobu podal vrchní vojenský prokurátor Anton Rašla v říjnu 1949 a listopadu se konal v bratislavském Justičním paláci pod vedením předsedy senátu Státního soudu pplk. Dr. Ladislava Breuera utajený proces. Státní bezpečnosti se podařilo Jaška zlomit a ten se přiznal podle předem připraveného scénáře. Rozsudek ze dne 9. listopadu 1949 zněl trest smrti pro Bernarda Jaška a Pavola Kalinaje, 20 let pro Pavola Hajdina, 18 let pro Štěpána Uhrina a 58 let pro dalších 22 členů vykonstruované skupiny. Při odvolání vynesl senát Nejvyššího soudu rozsudek, ve kterém tresty ještě zpřísnil a tresty smrti potvrdil.

Bernard Jaško a Pavol Kalinaj byli popraveni 17. února 1951 na nádvoří soudního vězení v Bratislavě ve 4:55 ráno.

Dne 30. listopadu 1990 byli rehabilitováni rozsudkem Vyššího vojenského soudu v Trenčíně a 16. června 2004 jim prezident republiky udělil Řád Ľudovíta Štúra III. třídy in memoriam.

V roce 2012 vznikl o Bernardovi Jaško a jeho kolegovi Pavolu Kalinajovi dokumentární film 22 hlav.

• Na jeho rodném domě na Slovensku (na adrese Černová, Andreja Hlinku 11, na domě č. 11) byla umístěna pamětní deska s textem. "V TOMTO DOME SA DŇA 22. 4. 1923 NARODIL BERNARD JAŠKO, STRÁŽMAJSTER ZNB, KTORÝ BOL ŠTÁTNYM SÚDOM V BRATISLAVE DŇA 9. 11. 1949 ODSÚDENÝ NA TREST SMRTI POVRAZOM ZA ÚČASŤ V PROTIKOMUNISTICKOM ODBOJI. POPRAVENÝ BOL 17. 2. 1951 V BRATISLAVE."^[1]
• Pamětní deska s jeho jménem se nachází na hrobě (sektor 28, hrob č. 415) na Martinském cintorínu (hřbitově) v Bratislavě: "NA TOMTO CINTORÍNE ODPOČÍVAJÚ AJ TOMÁŠ CHOVAN 27.12.1926 – 8.11.1951, PAVOL KALINAJ 14.7.1915 – 17.2.1951, BERNARD JAŠKO 22.4.1923 – 17.2.1951 A ĎALŠÍ POLITICKÍ VÄZNI, KTORÍ BOLI POPRAVENÍ ALEBO ZOMRELI VO VÄZENÍ V BRATISLAVE. NECH ODPOČÍVAJÚ V POKOJI! KPVS, 2021".^[2]
• Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce popraveným příslušníkům Sboru národní bezpečnosti umístěné na fasádě v podloubí před vstupem do budovy Policejního prezidia České republiky na adrese Strojnická 935/27, 170 89 Praha 7 – Holešovice.^[3][4]
• Jeho jméno je rovněž uvedeno na Pomníku Miladě Horákové a Obětem komunismu v Praze 4 - Nuslích na Náměstí Hrdinů, u stanice metra Pražského povstání, před Vrchním soudem v Praze a Vrchním státním zastupitelstvím v Praze.^[5]
• Jeho jméno je uvedeno na desce v řadě 6 na Čestném pohřebišti popravených a umučených z 50. let (III. odboj) na Ďáblickém hřbitově.^[6]

• 
  Pamětní deska popraveným příslušníkům Sboru národní bezpečnosti se jménem Bernarda Jaška v pražských Holešovicích
• 
  Pomník na náměstí Hrdinů v Praze 4 - Nuslích
• 
  Seznam obětí komunismu se jménem Bernarda Jaška na pomníku na náměstí Hrdinů v Praze 4 - Nuslích
• 
  Čestné pohřebiště popravených a umučených z 50. let (III. odboj) na Ďáblickém hřbitově
• 
  Symbolický náhrobek B. Jaška v Ďáblicích

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bernard Jaško na slovenské Wikipedii.

• Ústav pro studium totalitních režimu
• Ústav paměti národa
• Oficiální stránka Černové - cernova.sk