Bristol Buckmaster

Type 166 Buckmaster
Určenípokračovací cvičný letoun
PůvodSpojené království
VýrobceBristol Aeroplane Company
První let27. října 1944
UživatelRoyal Air Force
Výroba1945–1946
Vyrobeno kusů112
Vyvinuto z typuBristol Buckingham
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bristol Buckmaster byl britský pokračovací cvičný letoun užívaný Royal Air Force v 50. letech 20. století.

Vznik a vývoj

V roce 1945 existovala vážná mezera ve výkonech mezi tehdejšími vícemotorovými pokračovacími cvičnými letouny – jako byly Avro Anson, Airspeed Oxford a cvičné verze Bristolu Blenheim a Lockheedu Hudson – a bojovými letouny, se kterými měli piloti operačně létat po završení výcviku.

Odpovědí společnosti Bristol na specifikaci T.13/43[1] ministerstva letectví byl typ 166, založený na jejím typu 163 Buckingham s novou širokou přední částí trupu, poskytující prostor pro instruktora a pilotního žáka sedící vedle sebe, a za nimi místo pro radistu. Veškerá výzbroj, vojenské vybavení a pancéřování byly odstraněny.

Buckmaster byl vrtulový dvoumotorový středoplošník. Zatahovací podvozek byl konvenční konfigurace s ostruhovým kolečkem. Hvězdicové motory byly vybaveny čtyřlistými vrtulemi.

Na prototypy byly přestavěny dva částečně dokončené Buckinghamy, z nichž první vzlétl 27. října 1944.[2] Nepoužité sady komponent z výroby Buckinghamů[pozn. 1] byly použity k výrobě 110 Buckmasterů, které byly dodány v letech 1945 a 1946.

Nasazení

Všechny sériové letouny měly sloužit jako cvičné pro výcvik osádek podobně koncipovaných Brigandů.[1][3] Typ byl v době zavedení považován za nejvýkonnější cvičný stroj používaný RAF. Typ umožňoval výcvik létání naslepo podle přístrojů, přičemž běžnou posádku tvořili pilotní žák, instruktor a palubní spojař. Poslední Buckmastery Training Command sloužily u operačně-výcvikové No. 238. OCU v Colerne do poloviny padesátých let; přesun jednoho nebo dvou do Filtonu pro experimentální účely[1] znamenal vyřazení typu ze služby v polovině 50. let.[4]

Uživatelé

Specifikace (T Mk.I)

Údaje dle[5][6]

Technické údaje

  • Osádka: 3 (instruktor, žák, radista)
  • Délka: 14,27 m (46 stop a 10 palců)
  • Rozpětí: 21,89 m (71 stop a 10 palců)
  • Výška: 5,36 m (17 stop a 7 palců)
  • Nosná plocha: 65,77 m² (708 čtverečních stop)
  • Plošné zatížení:
  • Prázdná hmotnost: 10 432,6 kg (23 000 lb)
  • Maximální vzletová hmotnost: 17 324 kg (38 193 lb)
  • Pohonná jednotka: 2 × vzduchem chlazený osmnáctiválcový dvouhvězdicový motor Bristol Centaurus VII pohánějící čtyřlistou plynule stavitelnou vrtuli Rotol
  • Výkon pohonné jednotky: 2 × 2 400 hp (1 800 kW)

Výkony

  • Maximální rychlost: 531 km/h (352 mph) ve výšce ~3 700 m (12 000 stop)
  • Cestovní rychlost: 523 km/h (325 mph) ve výšce ~ 5 500 m (18 000 stop)
  • Dolet: 3 200 km (2 000 mil)
  • Dostup: 9 144 m (30 000 stop)
  • Stoupavost: 11,40 m/s (2 245 stop/min)
  • Poměr výkon/hmotnost:

Odkazy

Poznámky

  1. Jejichž objednávka byla stornována s koncem války.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bristol Buckmaster na anglické Wikipedii.

  1. a b c Mondey 1994, s. 70.
  2. Barnes 1964, s. 315.
  3. Winchester 2005, s. 94.
  4. Winchester 2005, s. 95.
  5. Bridgman 1946, s. 113.
  6. Barnes 1964, s. 321.

Literatura

  • BARNES, C.H., 1964. Bristol Aircraft since 1931. London: Putnam. 415 s. Kapitola The Bristol Buckingham, Brigand and Buckmaster, Types 163, 164 and 166, s. 312–321. (anglicky) 
  • BRIDGMAN, Leonard, 1946. Jane's Fighting Aircraft of World War II. London: Studio. 318 s. ISBN 1-85170-493-0. Kapitola The Bristol 166 Buckmaster. (anglicky) 
  • MONDEY, David, 1982 (reprint 1994). The Hamlyn Concise Guide to British Aircraft of World War II. [s.l.]: Aerospace Publishing. 239 s. ISBN 1-85152-668-4. (anglicky) 
  • WINCHESTER, Jim. The World's Worst Aircraft: From Pioneering Failures to Multimillion Dollar Disasters. Londýn: Amber Books Ltd., 2005. 320 s. ISBN 1-904687-34-2. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy