Bristol Buckmaster
Type 166 Buckmaster | |
---|---|
![]() | |
Určení | pokračovací cvičný letoun |
Původ | Spojené království |
Výrobce | Bristol Aeroplane Company |
První let | 27. října 1944 |
Uživatel | Royal Air Force |
Výroba | 1945–1946 |
Vyrobeno kusů | 112 |
Vyvinuto z typu | Bristol Buckingham |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bristol Buckmaster byl britský pokračovací cvičný letoun užívaný Royal Air Force v 50. letech 20. století.
Vznik a vývoj
V roce 1945 existovala vážná mezera ve výkonech mezi tehdejšími vícemotorovými pokračovacími cvičnými letouny – jako byly Avro Anson, Airspeed Oxford a cvičné verze Bristolu Blenheim a Lockheedu Hudson – a bojovými letouny, se kterými měli piloti operačně létat po završení výcviku.
Odpovědí společnosti Bristol na specifikaci T.13/43[1] ministerstva letectví byl typ 166, založený na jejím typu 163 Buckingham s novou širokou přední částí trupu, poskytující prostor pro instruktora a pilotního žáka sedící vedle sebe, a za nimi místo pro radistu. Veškerá výzbroj, vojenské vybavení a pancéřování byly odstraněny.
Buckmaster byl vrtulový dvoumotorový středoplošník. Zatahovací podvozek byl konvenční konfigurace s ostruhovým kolečkem. Hvězdicové motory byly vybaveny čtyřlistými vrtulemi.
Na prototypy byly přestavěny dva částečně dokončené Buckinghamy, z nichž první vzlétl 27. října 1944.[2] Nepoužité sady komponent z výroby Buckinghamů[pozn. 1] byly použity k výrobě 110 Buckmasterů, které byly dodány v letech 1945 a 1946.
Nasazení
Všechny sériové letouny měly sloužit jako cvičné pro výcvik osádek podobně koncipovaných Brigandů.[1][3] Typ byl v době zavedení považován za nejvýkonnější cvičný stroj používaný RAF. Typ umožňoval výcvik létání naslepo podle přístrojů, přičemž běžnou posádku tvořili pilotní žák, instruktor a palubní spojař. Poslední Buckmastery Training Command sloužily u operačně-výcvikové No. 238. OCU v Colerne do poloviny padesátých let; přesun jednoho nebo dvou do Filtonu pro experimentální účely[1] znamenal vyřazení typu ze služby v polovině 50. let.[4]
Uživatelé
Specifikace (T Mk.I)
Technické údaje
- Osádka: 3 (instruktor, žák, radista)
- Délka: 14,27 m (46 stop a 10 palců)
- Rozpětí: 21,89 m (71 stop a 10 palců)
- Výška: 5,36 m (17 stop a 7 palců)
- Nosná plocha: 65,77 m² (708 čtverečních stop)
- Plošné zatížení:
- Prázdná hmotnost: 10 432,6 kg (23 000 lb)
- Maximální vzletová hmotnost: 17 324 kg (38 193 lb)
- Pohonná jednotka: 2 × vzduchem chlazený osmnáctiválcový dvouhvězdicový motor Bristol Centaurus VII pohánějící čtyřlistou plynule stavitelnou vrtuli Rotol
- Výkon pohonné jednotky: 2 × 2 400 hp (1 800 kW)
Výkony
- Maximální rychlost: 531 km/h (352 mph) ve výšce ~3 700 m (12 000 stop)
- Cestovní rychlost: 523 km/h (325 mph) ve výšce ~ 5 500 m (18 000 stop)
- Dolet: 3 200 km (2 000 mil)
- Dostup: 9 144 m (30 000 stop)
- Stoupavost: 11,40 m/s (2 245 stop/min)
- Poměr výkon/hmotnost:
Odkazy
Poznámky
- ↑ Jejichž objednávka byla stornována s koncem války.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bristol Buckmaster na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Mondey 1994, s. 70.
- ↑ Barnes 1964, s. 315.
- ↑ Winchester 2005, s. 94.
- ↑ Winchester 2005, s. 95.
- ↑ Bridgman 1946, s. 113.
- ↑ Barnes 1964, s. 321.
Literatura
- BARNES, C.H., 1964. Bristol Aircraft since 1931. London: Putnam. 415 s. Kapitola The Bristol Buckingham, Brigand and Buckmaster, Types 163, 164 and 166, s. 312–321. (anglicky)
- BRIDGMAN, Leonard, 1946. Jane's Fighting Aircraft of World War II. London: Studio. 318 s. ISBN 1-85170-493-0. Kapitola The Bristol 166 Buckmaster. (anglicky)
- MONDEY, David, 1982 (reprint 1994). The Hamlyn Concise Guide to British Aircraft of World War II. [s.l.]: Aerospace Publishing. 239 s. ISBN 1-85152-668-4. (anglicky)
- WINCHESTER, Jim. The World's Worst Aircraft: From Pioneering Failures to Multimillion Dollar Disasters. Londýn: Amber Books Ltd., 2005. 320 s. ISBN 1-904687-34-2. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bristol Buckmaster na Wikimedia Commons
- (anglicky) Bristol Buckmaster T Mk.I na valka.cz