Broteás

Broteás
Skalní reliéf Bohyně Matky u Manisy (možné dílo Brotea)
Skalní reliéf Bohyně Matky u Manisy (možné dílo Brotea)
Příčina úmrtíSebeupálení
ObdobíPřed Trójskou válkou (13. století př.n.l[1])
DětiTantalos
RodičeTantalos a Euryanassa , Klytia, nebo Dióna
PříbuzníNiobé (sestra), Pelops (bratr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Broteás (řecky Βροτέας, latinsky Broteas) byl v řecké mytologii syn Tantala, krále v okolí hory Sipylos v dnešní západní Anatolii, pozdější Lýdii. Byl buď lovcem nebo skalním sochařem.

Etymologie

Jméno Βροτέας pravděpodobně pochází ze slova βροτός (brotós)[2], které znamená „smrtelný“ nebo „člověk“[3]. Přípona -έας je běžná u mužských jmen ve starověké řečtině[4], takže jméno Broteás může znamenat „ten, kdo patří ke smrtelníkům“ nebo jednoduše „Smrtelník“. Slovo βρότος označuje i "krev vytékající z rány"[2][3]. Tento význam se objevuje například u Homéra v jiném kontextu[3]. V mnoha verších jeho Íliady (např. 4.140) je uvedeno, že „z ran prýštila černá krev“ (μέλανα βρότον ἐξ ὠτειλέων), což je poetický způsob popisu krve raněných v tomto eposu[5]. Tento výraz bývá interpretován jako archaičtější nebo poetický[2]. V tomto světle by jméno Broteás mohlo symbolicky odkazovat nejen k lidské smrtelnosti, ale přímo ke zranění, utrpení či násilné smrti – což by tematicky odpovídalo jeho tragickému osudu.

Mytologie

Rodina

Všechny prameny se shodují, že Broteovým otcem byl Tantalos[6][7][8]. Ten byl za své zločiny potrestán věčnými mukami v Hádu. O Broteově vztahu k otci nebo zbytku rodiny není nic známo. Víme jen, že měl dva sourozence, oba se dobře provdali a stali se slavnými postavami mytologie. Sestra Niobé se provdala za thébského Amfióna a z pýchy na počet svých dětí si vypěstovala hybris, za nějž byla potrestána jejich smrtí[9]. Pelops odplul na poloostrov dříve známý jako Apia nebo Pelasgiotis. Zde si získal dceru krále éliské Pisy Oinomaa Hippodameiu, převzal vládu nad Élidou a dobyl velkou část poloostrova, který pojmenoval sám po sobě Peloponés[10]. Založil mocnou dynastii, jejíž potomci byli stíháni Tantalovým prokletím, až do vymření linie.

Kdo byla Broteova matka, je nejisté, ale mohla jí být jedna z žen Tantala, jejichž možná jména známe: Euryanassa, Dióna, nebo Klytia. Jediným pramenem, který výslovně uvádí jednu z nich – Euryanassu – jako matku všech tří dětí včetně Brotea jsou helenistická scholia k Eurípidově Orestovi[11].

Podle Pausania mohl mít Broteás syna, kterého po svém otci pojmenoval Tantalos[12]. Avšak Pausaniás nám ve stejné větě své Cesty po Řecku říká, že tento Tantalos mohl být i synem Thyesta[13], Broteova synovce.

Broteás jako lovec

Ví se o něm jen velmi málo. Apollodóros se o Broteovi ve své Bibliothece zmiňuje jen krátce ke konci svého výkladu o Tantalovi [14].

Originál: "ὅτι Βροτέας κυνηγὸς ὢν τὴν Ἄρτεμιν οὐκ ἐτίμα: ἔλεγε δέ, ὡς οὐδ᾽ ἂν ὑπὸ πυρός τι πάθοι: ἐμμανὴς οὖν γενόμενος ἔβαλεν εἰς πῦρ ἑαυτόν." [15] Překlad: "Broteás, který byl lovec, neuctíval Artemis, tvrdil, že by netrpěl, ani kdyby ho spálil oheň. Zešílel tedy a vrhl se do ohně." [16]

Broteás jako sochař

Pausaniás se zmiňuje, že Magnésijci žijící severně od Sipylu mají ve skále zvané Coddinus vytesanou starobylou sochu Bohyně Matky a tvrdí o ní, že je dílem Brotea, syna Tantala. Nejspíš se jedná o dílo dnes známé jako Maniský reliéf nebo také Socha bohyně Kybelé u Manisy. Ve 20. století bylo podrobně zkoumáno. Pochází pravděpodobně ze 14. století a nese na sobě luwijské nápisy.

Literatura

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky

Související články

Reference

  1. ↑ (Hypotetická datace)
  2. ↑ a b c LIDDELL, Henry George; SCOTT, Robert. A Greek-English lexicon. Příprava vydání Henry Stuart Jones. New (9.) ed., [repr.]. vyd. Oxford: Clarendon Press 2042 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-864226-8. 
  3. ↑ a b c CHANTRAINE, Pierre; BLANC, Alain; LAMBERTERIE, Charles de. Dictionnaire étymologique de la langue grecque: histoire des mots. Paris: Klincksieck, 1968. ISBN 978-2-252-03277-0. S. 198. 
  4. ↑ BEEKES, R. S. P.; BEEK, Lucien van. Etymological dictionary of Greek. Leiden ; Boston: Brill 2 s. (Leiden Indo-European etymological dictionary series). ISBN 978-90-04-17418-4. 
  5. ↑ HOMÉR. Iliás. www.perseus.tufts.edu. Dostupné online. 
  6. ↑ APOLLODORUS. The Library. 1. Repr. vyd. London: Heinemann (The Loeb classical library). ISBN 978-0-674-99135-4. 
  7. ↑ PAUSANIAS, active approximately 150-175. Pausanias' description of Greece, Volume I.. Kapitola XXII, s. 216. https://www.gutenberg.org/files/68946/68946-h/68946-h.htm [online]. [cit. 2025-05-12]. S. 216. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ A Dictionary of Greek and Roman biography and mythology, Ta'ntalus. www.perseus.tufts.edu [online]. [cit. 2025-05-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ APOLLODORUS. The Library of Greek Mythology. Oxford: Oxford University Press USA - OSO 1 s. (Oxford World's Classics Ser). ISBN 978-0-19-953632-0, ISBN 978-0-19-160611-3. S. 104,105. 
  10. ↑ APOLLODORUS; HARD, Robin. The library of Greek mythology. Oxford ; New York: Oxford University Press 291 s. (Oxford world's classics). ISBN 978-0-19-953632-0. S. 144, 145. 
  11. ↑ Scholia k Eurípidovu Orestovi, ed. U. H. Faulkner, euripidesscholia.org [online], [cit. 2025-05-12].
  12. ↑ A Dictionary of Greek and Roman biography and mythology, Ta'ntalus. www.perseus.tufts.edu [online]. [cit. 2025-05-12]. Dostupné online. 
  13. ↑ PAUSANIAS, active approximately 150-175. Pausanias' description of Greece, Volume I.. S. 133. https://www.gutenberg.org/files/68946/68946-h/68946-h.htm [online]. [cit. 2025-05-12]. S. 133. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ APOLLODORUS. The Library of Greek Mythology. Oxford: Oxford University Press USA - OSO 1 s. (Oxford World's Classics Ser). ISBN 978-0-19-953632-0, ISBN 978-0-19-160611-3. S. 143. 
  15. ↑ Apollodorus, Epitome, book E, chapter 2, section 2. www.perseus.tufts.edu [online]. [cit. 2025-05-11]. Dostupné online. 
  16. ↑ Vlastní překlad řeckého originálu z Bibliotheky.
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.