Chlorid cíničitý

Chlorid cíničitý
Bezvodý chlorid cíničitý
Pentahydrát chloridu cíničitého
Model
Obecné
Systematický název	Chlorid cíničitý
Ostatní názvy	tetrachlorstannan
Anglický název	Tin(IV) chloride
Německý název	Zinn(IV)-chlorid
Sumární vzorec	SnCl4
Vzhled	bezbarvá dýmavá kapalina bílé až nažloutlé krystalky (pod tt)
Identifikace
Registrační číslo CAS	7646-78-8
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	231-588-9
UN kód	1827
Číslo RTECS	XP8750000
Vlastnosti
Molární hmotnost	260,50 g/mol 350,60 g/mol (pentahydrát)
Teplota tání	−33 °C
Teplota varu	114,1 °C
Hustota	2,226 g/cm3 2,04 g/cm3 (pentahydrát)
Dynamický viskozitní koeficient	0,806 cP (30 °C) 0,725 cP (40 °C) 0,668 cP (50 °C)
Index lomu	nD = 1,512
Kritická teplota Tk	318,7 °C
Kritický tlak pk	3 750 kPa
Kritická hustota	0,742 g/cm3
Rozpustnost ve vodě	reaguje dobře rozpustný (pentahydrát)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	diethylether reaguje s alkoholy
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech	kapalné uhlovodíky tetrachlormethan dioxan
Relativní permitivita εr	3,104 (0 °C) 2,87 (20 °C)
Van der Waalsovy konstanty stavové rovnice	a= 2,727 Pa m6mol−2 b= 16,42×106 m3mol−1
Měrná magnetická susceptibilita	−5,57×10−6 cm3g−1
Struktura
Krystalová struktura	jednoklonná
Hrana krystalové mřížky	a = 985 pm b = 675 pm c = 998 pm β = 102°15'
Tvar molekuly	tetraedr
Dipólový moment	0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−545,3 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	35,2 J/g
Entalpie varu ΔHv	140,7 J/g
Standardní molární entropie S°	258,6 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−474,2 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,635 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS05 [1] Nebezpečí[1]
R-věty	R34, R52/53
S-věty	(S1/2), S7/8, S26, S45, S61
NFPA 704	0 3 1
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid cíničitý je bezbarvá kapalná látka, jejíž výpary při kontaktu se vzduchem dýmají směsí chlorovodíku a oxidu cíničitého. Tento jev je způsoben hydrolýzou chemikálie vlhkostí ve vzduchu. Dým je toxický, silně leptá sliznice a má velmi nepříjemný ostrý zápach. Jde, společně s chloridem cínatým, o jeden z chloridů cínu. Cín má zde oxidační číslo +IV, chlór má oxidační číslo -I.

Chlorid cíničitý se průmyslově vyrábí reakcí cínu s plynným chlórem.

Tuto látku je možno vyrobit z koncentrované kyseliny chlorovodíkové a cínu, avšak vzniká větší či menší množství chloridu cínatého, podle schématu:

Při reakci vzniká jen malé množství chloridu cíničitého, proto tato reakce nemá praktické využití. Laboratorně lze tuto látku vyrobit reakcí chloridu cínatého s oxidačními činidly, lze použít například chlorid železitý.

Lze použít i jiná činidla.

Bezvodý chlorid cíničitý je silnou Lewisovou kyselinou. S kyselinou chlorovodíkovou reaguje za vzniku aniontu [SnCl₆]²⁻, který vytváří kyselinu hexachlorcíničitou H₂[SnCl₆].

V první světové válce byl používán jako nesmrtící chemická zbraň, jelikož jeho výpary při kontaktu se vzduchem vytváří nepříjemný kouř. Ke konci války byl nahrazen směsí chloridu křemičitého SiCl₄ a chloridu titaničitého TiCl₄.

Tato látka se využívá na výrobu organocíničitých solí.

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid cíničitý na Wikimedia Commons