Chotiněves
| Chotiněves | |
|---|---|
 Památkově chráněný dům čp. 36 | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Úštěk |
| Obec s rozšířenou působností | Litoměřice (správní obvod) |
| Okres | Litoměřice |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°33′8″ s. š., 14°16′46″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 204 (2025)[1] |
| Rozloha | 7,04 km²[2] |
| Nadmořská výška | 275 m n. m. |
| PSČ | 411 45 |
| Počet domů | 99 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Chotiněves 74 411 45 Úštěk ou.chotineves@tiscali.cz |
| Starostka | Pavlína Filandrová |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Chotiněves | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 564966 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Chotiněves (německy Kuttendorf) se nachází v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Zde bylo registrováno 204[1] obyvatel. Obec je chráněna jako vesnická památková zóna.
Geografická poloha
Chotiněves se nachází jedenáct kilometrů východně od Litoměřic na severovýchodním úpatí vrchu Hořidla (371 m n.m.), který je to nejvyšším vrcholem Úštěcké pahorkatiny. Chotiněvsí prochází státní silnice 240 mezi Liběšicemi a Roudnicí nad Labem. Sousedními obcemi sídla jsou Liběšice, Polepy, Horní Řepčice a Drahobuz. Dále jsou to Dolní Chobolice (Liběšice) na severu, Lada na východě, Břehoryje (Drahobuz) na jihovýchodě, Jištěrpy (Chotiněves) na jihu, Třebutičky (Polepy) na jihozápadě, a Soběnice a Mladé (Liběšice) na severozápadě.
Historie
První písemná zmínka o obci Chotiniewes pochází z roku 1323[4] jako majetek Diviše ze Sovenic. Část obce Jištěrpy je zmiňována již v roce 1057 jako villa Desecripi.
Od 14. století byla Chotiněves panstvím podřízeným liběšického hradu. Mezi vlastníky patřili Albert z Frýdlantu (syn Častolova ze Žitavy), Škopkové z Dubé, Berkové z Dubé, Dubanští z Duban a Jiří Vilém Sezima z Ústí, jejichž majetek byl po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován. V roce 1623 získala ze sezimovských zkonfiskovaných statků Liběšické panství, ves Jištěrpy a část úštěckého panství s vesnicemi Tetčiněves a Rochov jezuitská kolej u sv. Klimenta v Praze.
V roce 1680 Chotiněves zasáhla morová nákaza a přežily pouze tři rodiny. Po zrušení jezuitského řádu byl řádový majetek v roce 1773 předán Náboženskému fondu. V roce 1838 získal Liběšické panství a Úštěk roudnický vévoda Ferdinand Josef z Lobkovic. O deset let později, po zrušení patrimoniální správy, se Chotiněves stala samostatnou obcí a místní obyvatelé se tradičně živili pěstováním chmele a ovoce.
V roce 1871 prodali Lobkovicové liběšický zámek a veškeré k němu náležící zboží textilnímu továrníkovi Josefu Schrollovi.
V první polovině 20. století byla na Hořidlech postavena chata, která se však dodnes nedochovala. V roce 1930 žilo v Chotiněves (Kuttendorfu) 351 lidí, z toho 345 německy hovořících. V letech 1938 až 1945 byla Chotiněves v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněna k nacistickému Německu.
Po druhé světové válce bylo na základě Postupimské dohody německé obyvatelstvo z této oblasti, podobně jako z celých Sudet, vysídleno. Poté následovalo vnitrozemské osidlování pohraničí. V roce 1947 bylo do poloprázdné Chotiněvsi repatriováno 17 rodin volyňských Čechů z Českého Boratína.[5][6] Tyto rodiny si už v roce 1947 prosadily založení zdejší evangelické farnosti. Zprvu se bohoslužby konaly v domácnostech, ale farníci usilovali o výstavbu svého kostela. Po získání povolení došlo dne 10. prosince 1950 k posvěcení základů kostela a 18. listopadu 1951 byl kostel slavnostně otevřen.[7] Na realizaci stavby se podíleli svépomocí všichni farníci. Ti, po nátlaku komunistů, založili a vedli prosperující jednotné zemědělské družstvo Chotiněves. Toto družstvo bylo v roce 1961 sloučeno pod Zemědělské družstvo Liběšice.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 365 obyvatel (z toho 169 mužů), z nichž byli čtyři Čechoslováci, 359 Němců a dva cizinci. Kromě dvou evangelíků a jednoho člověka bez vyznání, byli římskými katolíky.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 351 obyvatel: pět Čechoslováků, 345 Němců a jednoho cizince. Až na dva evangelíky a dva lidi bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[9]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 381 | 347 | 381 | 423 | 399 | 365 | 351 | 239 | 246 | 208 | 172 | 148 | 146 | 156 |
| Domy | 64 | 64 | 70 | 70 | 72 | 72 | 76 | 84 | 89 | 54 | 51 | 57 | 62 | 64 |
| Data z roku 1961 zahrnují i domy místních části Jištěrpy. | ||||||||||||||
Sbor Českobratrské církve evangelické vznikl v roce 1947 a působí zde dodnes.
Části obce
- Chotiněves
- Jištěrpy
Pamětihodnosti
- Sloup se sochou svatého Vavřince
- Kovárna
- Kaple sv. Prokopa z roku 1806
- Zvonice z roku 1720
- Evangelický kostel z 20. století, autorem je český architekt Bohumil Bareš. Kostel byl slavnostně otevřen 18. listopadu 1951.[7][11]
- Rozhledna Hořidla otevřená v roce 2008
- Kaple sv. Kiliána v Jištěrpech
- Socha Panny Marie na silnici mezi Chotiněvsí a Jištěrpy
Osobnosti
- Karl Ungermann (1852–1915), starosta Křešova, poslanec Českého zemského sněmu.[12][13]
- Karel Šerák (1923–2016), válečný veterán, žil zde od roku 1946
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15. ISBN 80-250-1310-3. S. 386, 387.
- ↑ Josef Vlk (1932). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2021-12-16]. Dostupné online.
- ↑ VLK, Josef. Historie českého Boratína. Ústí nad Labem: Forte 293 s., [58] s. obr. příl. s. ISBN 80-238-6214-6.
- ↑ a b Farní sbor Českobratrské církve evangelické CHOTINĚVES s kazatelskou stanicí ÚŠTĚK. chotineves.evangnet.cz [online]. [cit. 2021-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 201.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 203.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-17. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 296.
- ↑ SELLNEROVÁ, Alena; BUREŠ, Jiří; ŘIČÁNKOVÁ, Alena. Sakrální architektura 20. století v Ústeckém kraji. 1. vyd. [s.l.]: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem 255 s. ISBN 978-80-85036-68-8. S. 226-229.
- ↑ Karl Ungermann. Deutsche Zeitung Bohemia. Září 1915, roč. 88, čís. 243, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Kalendárium regionálních výročí Ústeckého kraje v roce 2012 [online]. svkul.cz [cit. 2014-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-04.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Chotiněves na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Chotiněves v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
