Christian Schrott

Christian Schrott
poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1901 – 1907
Stranická příslušnost
Členství	Katolická konzervativní str.
Narození	12. prosince 1853 Fraina Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	18. října 1936 (ve věku 82 let) Lagundo Italské království Italské království
Profese	politik a duchovní
Náboženství	katolická církev
Ocenění	Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Christian Schrott (12. prosince 1853 Fraina – 18. října 1936 Lagundo^[1]) byl rakouský římskokatolický duchovní a politik z Tyrolska, na počátku 20. století poslanec Říšské rady.

Pocházel z rolnické rodiny. Vychodil gymnázium v Brixenu a teologická studia absolvoval v Trentu, kde byl roku 1876 vysvěcen na kněze. Potom byl studijním prefektem v chlapeckém konviktu Johanneum v Bolzanu. V roce 1879 krátce navštěvoval vyšší kněžský učitelský ústav ve Vídni, ale kvůli zdravotnímu stavu musel studia přerušit. Od roku 1880 působil jako kooperátor v obci Villanders, od roku 1886 v Klausenu a od roku 1888 v Schlandersu. Od roku 1891 byl městským farním kooperátorem v Bolzanu. V roce 1894 přešel do Tramin an der Weinstraße, kde až do roku 1914 vykonával funkci děkana. Zasloužil se o výstavbu nového kostela, vysvěceného roku 1911. Byl aktivní veřejně i politicky. Zasadil se o hospodářský rozvoj regionu. Podporoval vinařská družstva, zřízení záložny a konzumního spolku.^[1]

Byl členem Katolické konzervativní strany. Počátkem století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1901 byl zvolen za městskou kurii, obvod Brixen, Sterzing, Kaltern atd.^[2] K roku 1901 se profesně uvádí jako farář.^[3] V parlamentu se zaměřoval na otázky tyrolského venkova a podpory pěstitelů vína. Podílel se na přijetí vinařského zákona roku 1907 a jako člen vedení Vinařského spolku pro německé Tyrolsko, založeného roku 1908, vystupoval proti návrhům na zvýšení daně z vinopalen. Politicky byl ostrým konkurentem Křesťansko-sociální strany, jejíž tyrolský předák Josef Schraffl proti němu vedl opakované polemiky. Kritizovali ho i tyrolští liberální politici. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 po zavedení všeobecného a rovného volebního práva Schrott neuspěl, stejně jako v zemských volbách v roce 1908.^[1]

Roku 1911 ho trentský arcibiskup Celestino Endrici jmenoval duchovním radou. V roce 1914 mu byl udělen Řád Františka Josefa. Do roku 1924 pracoval jako kaplan v Schlandersu a pak až do své smrti jako kaplan v dominikánském klášteru Maria Steinach v Algundu.^[1]