Crosby, Stills, Nash and Young

Crosby, Stills, Nash & Young
Zleva: Neil Young, David Crosby, Graham Nash a Stephen Stills v roce 1970
Základní informace
Jinak zvaný/áCrosby, Stills & Nash
PůvodUSA USA
Žánry
Aktivní roky
  • 1968–1970
  • 1973–1974
  • 1976–2015[5]
Vydavatel
Příbuzná témataCPR, Crosby & Nash, Manassas, The Stills-Young Band
OceněníCena Grammy pro nejlepšího nového umělce (1970)
Hvězda na Hollywoodském chodníku slávy
Webcsny.com
Dřívější členové
David Crosby
Stephen Stills
Graham Nash
Neil Young
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Crosby, Stills & Nash (CSN) byla folkrocková superskupina složená z amerických zpěváků a skladatelů Davida Crosbyho a Stephena Stillse a anglicko-amerického zpěváka a skladatele Grahama Nashe. Když se k nim připojil kanadský zpěvák a skladatel Neil Young, vystupovali pod jménem Crosby, Stills, Nash & Young (CSNY). Jsou známí pro své propracované vokální harmonie a trvalý vliv na americkou hudbu a kulturu, svůj politický aktivismus a bouřlivé vztahy.

CSN vznikli v roce 1968 krátce poté, co spolu Crosby, Stills a Nash neformálně vystoupili a zjistili, že jejich hlasy dobře ladí. Crosby byl na konci roku 1967 požádán, aby opustil Byrds, Stillsova skupina Buffalo Springfield se rozpadla začátkem roku 1968 a Nash opustil svou skupinu the Hollies v prosinci. Na začátku roku 1969 podepsali nahrávací smlouvu s Atlantic Records. Jejich první album, Crosby, Stills & Nash (1969), přineslo hity v Top 40 – „Suite: Judy Blue Eyes“ a „Marrakesh Express“. Kvůli přípravám na turné trio přizvalo Younga, Stillseova bývalého kolegu z Buffalo Springfield, jako plnohodnotného člena, spolu s bubeníkem Dallasem Taylorem a baskytaristou Gregem Reevesem jako členy doprovodné kapely. Jako Crosby, Stills, Nash & Young vystoupili v srpnu na festivalu Woodstock.

První album kapely s Youngem, Déjà Vu, se v roce 1970 dostalo na první místo několika mezinárodních hitparád. Zůstává jejich nejprodávanějším albem – prodalo se ho více než osm milionů kopií – a přineslo hity „Woodstock“, „Teach Your Children“ a „Our House“. Druhé turné skupiny, z nějž vzniklo živé dvojalbum 4 Way Street (1971), bylo poznamenáno spory mezi Youngem a Taylorem, což vedlo k nahrazení Taylora bubeníkem Johnem Barbataem, a také napětím se Stillsem. Na konci turné se skupina rozpadla. Skupina se několikrát znovu sjednotila, někdy s Youngem, a vydala osm studiových a čtyři živá alba. Poslední studiové album CSN bylo Looking Forward z roku 1999 a aktivně koncertovali až do roku 2015. Crosby zemřel v roce 2023.

Crosby, Stills & Nash byli uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame v roce 1997 a všichni tři členové byli uvedeni i za své působení v jiných skupinách: Crosby za Byrds, Stills za Buffalo Springfield a Nash za Hollies.[6] Young byl také uveden jako sólový umělec a jako člen Buffalo Springfield.

Historie

Zrod původního tria, David Crosby, Stephen Stills a Graham Nash, se odvozuje od dvou rockových skupin 60. let, Byrds a The Hollies, a zániku třetí, Buffalo Springfield. Ve skupině Byrds byly třenice mezi Davidem Crosbym a ostatními členy skupiny a tak Crosby od Byrds na podzim 1967 odešel.[7]

Začátkem roku 1968 se skupina Buffalo Springfield potýkala s personálními problémy a po tom, co se jim podařilo dokončit poslední album Last Time Around Stephen Stills ze skupiny odešel a zůstal nezaměstnaný. Začal se s Crosbym nezávazně stýkat a vysledkem jednoho jammování na Crosbyho floridském škuneru byla píseň „Wooden Ships“, složená za spolupráce s dalším hostem, jímž byl Paul Kantner.[8]

Graham Nash byl Crosbymu představen, když Byrds byli na turné po Spojeném království v roce 1966. Když se v roce 1968 odvážili Hollies vydat do Kalifornie, Nash využil svých známostí s Crosbym.[9] Nash požádal Stillse a Crosbyho aby zahráli Stillsovu novou píseň „You Don't Have To Cry“ a Nash improvizoval druhý harmonický part.[10] Výsledkem bylo zjištění, že vokály souznějí v dokonalé harmonii.

Nash se rozhodl skončit u Hollies a spojit svůj osud s Crosbym a Stillsem. Po neúspěchu u Apple Records se rozhodli podepsat smlouvu u Atlantic Records Ahmeta Ertegüna, který byl fanouškem Buffalo Springfield a byl nespokojený se zánikem této skupiny.[11]

První album Crosby, Stills & Nash bylo vydáno v květnu 1969 a hned se stalo hitem.

Příchod Neila Younga

Taylor původně chtěl najmout hráče na klávesové nástroje a Stills navrhoval Steve Winwooda, který odmítl.[12] Šéf Atlantic Records, Ahmet Ertegün, navrhl kanadského zpěváka a písničkáře Neila Younga.[13]

Sestava

Nejznámější skladby

  • „Suite: Judy Blue Eyes“ z alba Crosby, Stills & Nash
  • „Marrakesh Express“ z alba Crosby, Stills & Nash
  • „Wooden Ships“ z alba Crosby, Stills & Nash
  • „Long Time Gone“ z alba Crosby, Stills & Nash
  • „Helplessly Hoping“ z alba Crosby, Stills & Nash
  • „Teach Your Children“ z alba Déjà Vu
  • „Woodstock“ z alba Déjà Vu
  • „Our House“ z alba Déjà Vu
  • „Carry On“ z alba Déjà Vu
  • „Helpless“ z alba Déjà Vu
  • „Ohio“ z alba So Far
  • „Just a Song Before I Go“ z alba CSN
  • „Southern Cross“ z alba Daylight Again
  • „Wasted on the Way“ z alba Daylight Again

Diskografie

Crosby, Stills, & Nash (and Young)

  • Crosby, Stills & Nash, Atlantic 1969, US #6
  • Déjà Vu, Atlantic 1970 *, US #1
  • Four Way Street, Atlantic 1971 *, US #1
  • So Far, Atlantic 1974 (compilation) *, US #1
  • CSN, Atlantic, 1977, US #2
  • Replay, Atlantic 1980 (compilation; out of print), US #122
  • Daylight Again, Atlantic 1982, US #8
  • Allies, Atlantic 1983 (out of print), US #43
  • American Dream, Atlantic 1988 *, US #16
  • Live It Up, Atlantic 1990, US #57
  • CSN (box set), Atlantic 1991 (compilation), US #109
  • After The Storm, Atlantic 1994, US #98
  • Carry On, WEA 1998 (compilation)
  • Looking Forward, Reprise 1999 *, US #26
  • Greatest Hits, Rhino 2005 (compilation), US #24

(* s Neil Youngem)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crosby, Stills, Nash & Young na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The Rolling Stone Encyclopedia of Rock & Roll. Redakce Holly George-Warren. 3rd. vyd. [s.l.]: Fireside, 2001. Dostupné online. ISBN 0-7432-9201-4. S. 224. 
  2. ↑ Steve Valdez. Encyclopedia of Music in the 20th Century. Redakce Lee Stacy. [s.l.]: Routledge, 2013. ISBN 978-1-57958-079-7. Kapitola Folk rock, s. 223. 
  3. ↑ Robert Duncan. The Noise: Notes from a Rock 'N' Roll Era. [s.l.]: Ticknor and Fields, 1984. Dostupné online. ISBN 0-8991-9168-1. S. 217. 
  4. ↑ PARELES, Jon. Pop Music: Renaissance and America. The New York Times. August 1983. Dostupné online [cit. 27 January 2023]. 
  5. ↑ Graham Nash says there will be no more CSN or CSNY, then admits he could change his mind [online]. [cit. 2019-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne May 3, 2019. 
  6. ↑ The Rock and Roll Hall of Fame and Museum [online]. Rockhall.com, April 15, 2013 [cit. 2015-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne November 15, 2019. 
  7. ↑ Zimmer and Diltz, p. 54
  8. ↑ Zimmer and Diltz, p. 65
  9. ↑ Crosby and Gottlieb, p. 103
  10. ↑ Zimmer and Diltz, pp. 72-3
  11. ↑ Crosby and Gottlieb, p. 144
  12. ↑ Zimmer and Diltz, p. 92
  13. ↑ Crosby and Gottlieb, pp. 163-4

Literatura

  • Zimmer, Dave, and Diltz, Henry. Crosby Stills & Nash: The Authorized Biography (First edition), St. Martin’s Press, 1984. ISBN 0-312-17660-0
  • Crosby, David, and Gottlieb, Carl. Long Time Gone (First edition), Doubleday, 1988. ISBN 0-385-24530-0
  • McDonough, Jimmy. Shakey, Neil Young's Biography (First edition), Random House, 2002. ISBN 0-679-42772-4

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.