Dálnice ve Francii

Dálnice ve Francii patří se svými 12 956 kilometry délky (stav 2010) k nejhustším dálničním sítím na světě. Dálnice jsou zde označovány písmenem A jako autoroute a číslem – např. (Autoroute 10 se značí A10). Po Spojených státech amerických a Číně má Francie třetí největší systém dálnic světa, po nich následují německé a italské dálnice.

Nejvyšší povolená rychlost na francouzských dálnicích je 130 km/h, ale pro řidiče s praxí do dvou let jen 110 km/h, tato nižší rychlost platí i pro všechny ostatní řidiče v dešti nebo za snížené viditelnosti. Ve Francii funguje mýtný systém pro všechna vozidla včetně motocyklů.

Mýtné se určuje podle počtu ujetých kilometrů a dle kategorie vozidla (celkem pět kategorií: motocykly a tříkolky, osobní automobily a tři další kategorie podle hmotnosti a délky vozidla). Dálnice přitom mají pod svou správou různé společnosti a výše mýtného na jednotlivých dálnicích se tak může i docela výrazně lišit. Samostatně zpoplatněny jsou také některé tunely a mosty (např. viadukt Millau).^[1]

První plány na výstavbu dálnic ve Francii vznikly již ve 20. letech 20. století, ale různé faktory včetně hospodářské krize ve 30. letech a obsazení Francie nacistickým Německem v roce 1940 způsobily, že na rozdíl třeba od Německa, první francouzská dálnice byla postavena až po druhé světové válce, v roce 1946. Poté následovalo několik desetiletí jejich intenzivní výstavby, takže k roku 2022 má Francie 142 dálnic.^[2]

Číslování dálnic ve Francii odpovídá přibližně následujícímu principu:

• jednomístná čísla označují dálnice protínající napříč velké části Francie (číslo 86 pak má okruh Paříže)
• dvoumístná čísla označují dálnice v různých regionech a sice takto:

  • 

    A 1 a vyšší: základní síť dálnic z Paříže do velkých francouzských a zahraničních měst.
  • A 21 a vyšší: severní Francie
  • A 30 a vyšší: severovýchodní Francie
  • A 40 a vyšší: region Rhône-Alpes
  • A 50 a vyšší: region Provence-Alpes-Côte d'Azur
  • A 60 a vyšší: jihozápadní Francie
  • A 70 a vyšší: střední Francie
  • A 80 a vyšší: západní Francie

Číslo	Mapa	Trasa	Konečná délka (km)
		Paříž – Lille (A25)	211
		(A1) – Cambrai – Denain – Belgie (Dálnice A7)	76
		Pařížská spojka	15
		Paříž – Remeš – Mety – Forbach – Saverne – Štrasburk (A35)	482
		Paříž – Melun – Montereau-Fault-Yonne – Troyes – (A35)	238
		Paříž – Vitry-sur-Seine – Auxerre – Avallon – Beaune – Chauny – Chalon-sur-Saône – Mâcon – Lyon	445,5
		Lyon – Vienne – Valence – Montélimar – Orange – Avignon – Salon-de-Provence – Marignane – Marseille	302,5
		(A7) – Aix-en-Provence – Fréjus – Cannes – Antibes – Nice – (Monako) – Menton	224
		Orange – Nîmes – Montpellier – Béziers – Narbonne – Perpignan – Španělsko (AP-7)	280
		Paříž – Orléans – Tours – Poitierst – Niort – Loulay – Saintes – Blaye – Bordeaux	557

Ne všechny, ale řada dálnic má kromě oficiálního číselného značení též svůj název, některé názvy jsou používány běžně, jiné méně (některé dálnice mají i dva různé názvy).

• Dálnice A1 je autoroute du Nord (severní dálnice).
• Dálnice A4 je autoroute de l'Est (východní dálnice).
• Dálnice A6 a dálnice A7: obě tyto dálnice (A7 je pokračováním A6) bývají nazývány jako autoroutes du Soleil (dálnice Slunce), protože vedou ze severní Francie do slunných letovisek jižní Francie.
• Dálnice A8 nese název La provençale, protože prochází regionem Provence.
• Dálnice A9 se jmenuje La Languedocienne, protože vede přes historickou provincii Languedoc (část současného regionu Okcitánie. Dálnice bývá nazývána také La Catalane, protože směřuje do regionu Katalánsko ve Španělsku.
• Dálnice A10 (s 557 kilometry nejdelší dálnice ve Francii) se jmenuje L'Aquitaine, protože vede do Bordeaux, toto město je správním střediskem regionu Nouvelle-Aquitaine.
• Dálnice A11 se jmenuje L'Oceane, protože vede k Atlantskému oceánu (přesněji do Nantes, asi 50 kilometrů od pobřeží).
• Dálnice A13 se jmenuje autoroute de Normandie, protože prochází regionem Normandie.
• Dálnice A16 se jmenuje L'Européenne (Evropská), protože spojuje Paříž s několika evropskými destinacemi, zejména s Belgií (končí u belgické hranice), ale také se Spojeným královstvím, protože vede okolo měst Calais a Dunkerk.
• Dálnice A20 se jmenuje L'occitane, protože vede do historické oblasti Okcitánie na jihozápadě Francie.
• Dálnice A21 bývá nazývána rocade minière (doslova „hornická silnice“), protože prochází těžební pánví v Nord-Pas de Calais, což je největší důlní oblast ve Francii (od roku 2012 je na seznamu světového dědictví UNESCO).
• Dálnice A26 se jmenuje autoroute des Anglais (dálnice Angličanů), protože spojuje Calais (hlavní příjezdové místo ze Spojené království) a hned několik oblastí, které jsou předmětem zájmů Angličanů, např. oblast Champagne nebo několik míst nejslavnějších bitev britské armády v první světové válce a další lokality.
• Dálnice A35 se nazývá l'Alsacienne protože prochází pouze historickým regionem Alsasko. Bývá nazývána též autoroute des Cigognes (doslova „Dálnice čápů“), protože čápi jsou kulturním symbolem Alsaska.
• Dálnice A36 se nazývá la Comtoise podle historického regionu Franche-Comté.
• Dálnice A40 se jmenuje autoroute des Titans (dálnice Titánů), vede složitým horských terénem s řadou mostů a tunelů, často unikátních. Též autoroute blanche tedy „bílá dálnice“ (někdy se tak označuje jen východní část do oblasti nedaleko hory Mont Blanc). Výklad je dvojí: „bílá“ je proto, že dálnice a okolní krajina je často zasněžená (100 dní v roce zde jsou teploty pod nulou) nebo proto, že spojuje francouzská zimní střediska.^[2]
• Dálnice A61 a A62 se jmenují autoroute des deux mers (dálnice dvou moří), protože spojují Atlantický oceán a Středozemní moře z Bordeaux přes Toulouse do Narbonne.
• A68 se nazývá autoroute du Pastel, protože vede do Albi a do Lauragais (oblast na jihozápadě Francie), kde se pěstoval vlčí bob k výrobě pastelu.
• A71 se nazývá L'Arverne.
• A75 se nazývá La Méridienne (meridiánové nebo také poledníková dálnice).
• A77 se nazývá Autoroute de l'Arbre.
• A84 se nazývá Autoroute des Estuaires. Je součástí hlavní trasy mezi Belgií a Španělskem a vyhýbá se Paříži.
• A104 (jeden z více pařížských dálničních obchvatů) je známá jako La Francilienne, protože obkružuje region Ile-de-France.

Francie má mnoho předpisů pro bezpečnou jízdu na dálnicích, což je možná důvod, proč úmrtnost na francouzských silnicích a dálnicích meziročně klesá.

Na silnicích klasifikovaných jako dálnice je nutné dodržovat rychlostní limity a to v několika kategoriích:

• Za normální viditelnosti a s praxí delší než 2 roky: 130 km/h
• V dešti, za snížené viditelnosti a s praxí kratší než 2 roky: 110 km/h
• Pro autobusy: 100 km/h
• V mlze, za extrémně snížené viditelnosti: 50 km/h

Každé vozidlo musí být vybaveno reflexní vestou a výstražným trojúhelníkem. Doporučena je jízda se zapnutými světly i ve dne, nicméně povinná není. Stejně tak není povinné přezouvání pneumatik.

Francouzské dálnice jsou stavěny podle mnoha aspektů, které pomáhají zvyšovat bezpečnost v provozu. Mezi ně patří např.:

• Jízdní pruhy v každém směru jsou odděleny betonovou bariérou, která by měla odolat nárazu automobilu až v rychlosti 180 km/h. Na dálnicích se nesmí vyskytovat jednoúrovňové křižovatky.
• V každém směru se musí nacházet nejméně 2 jízdní pruhy (často se však vyskytují 3-proudové silnice).
• Dlouhé odbočovací pruhy a nájezdy, které řidičům umožňují sjet z dálnice (nebo na ni najet) bez narušení provozu.
• Přítomnost nouzového pruhu, kde je možné v nouzových situacích zaparkovat a popřípadě zavolat pomoc pomocí SOS skříněk, které se nacházejí každé 2 km. V tomto pruhu je zakázáno jezdit.
• Přítomnost odpočinkových zón každých 10 – 40 km. Odpočinkové zóny nabízí parkoviště a různé služby, např. veřejné WC, čerpací stanici či restauraci.
• Bezpečnostní služby, které pomáhají řidičům v situacích jako je např. píchlá pneumatika nebo zajistí odtah vozidla při poruše.
• Dynamické elektronické informační panely, které upozorňují na komplikace v dopravě (např. dopravní nehody, kolony nebo práce na silnici)
• FM rozhlasová stanice (107,7 MHz), která každých 15 minut informuje o dopravě ve francouzském i anglickém jazyce.
• Radary měřící rychlost, nainstalované na mnoha místech na rychlostních komunikacích.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Autoroutes of France na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dálnice ve Francii na Wikimedia Commons