Dani Alves

Dani Alves
Dani Alves na Copě América (2019)
Dani Alves na Copě América (2019)
Osobní informace
Celé jménoDaniel Alves da Silva
Datum narození6. května 1983 (42 let)
Místo narozeníJuazeiro, Brazílie Brazílie
Výška172 cm
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Číslo dresu33
Pozicepravý krajní obránce
Mládežnické kluby*
1996–1998
1998–2001 		Brazílie Juazeiro
Brazílie EC Bahia
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2001–2002
2002–2008
2008–2016
2016–2017
2017–2019
2019–2021
2021–2022
2022–2023		 Brazílie EC Bahia
Španělsko Sevilla
Španělsko FC Barcelona
Itálie Juventus
Francie Paris Saint-Germain
Brazílie São Paulo
Španělsko FC Barcelona
Mexiko UNAM Pumas		 02500(2)
1750(11)
2470(14)
01900(2)
04800(2)
05600(3)
01400(1)
01300(0)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2003
2021
2006–20220000		 Brazílie Brazílie U20
Brazílie Brazílie U23
Brazílie Brazílie		 00700(0)
00600(0)
12600(8)
Úspěchy
Olympijské kruhy Olympijské hry
Zlatá medaile LOH 2020 Brazílie U23
Konfederační pohár FIFA
Zlatá medaile 2009 Brazílie
Zlatá medaile 2013 Brazílie
Copa América
Zlatá medaile 2007 Brazílie
Zlatá medaile 2019 Brazílie
Mistrovství světa do 20 let
Zlatá medaile 2003 Brazílie U20
Další informace
Povolánífotbalista
Webwww.danialves.com
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k
25. 7. 2022
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k
25. 7. 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Alves da Silva (* 6. května 1983 Juazeiro), známý zkráceně jako Dani Alves, je bývalý brazilský profesionální fotbalista, který hrál na pozici pravého krajního obránce. V průběhu své kariéry se vypracoval na jednoho z nejlepších hráčů na svém postu.[1][2] Napříč seniorskou kariérou získal 43 trofejí a je tak druhým nejúspěšnějším fotbalistou v počtu trofejí.

Kariéru zahájil v rodné Brazílii, odkud roku 2003 zamířil do španělského klubu Sevilla FC. Se Sevillou vybojoval několik trofejí včetně premiérové trofeje z Poháru UEFA. Od roku 2008 do roku 2016 byl hráčem jiného španělského klubu FC Barcelona. V sezónách 2008/09 a 2014/15 vyhrál s Barcelonou treble, tedy výhru v domácí lize, domácím poháru a Lize mistrů UEFA v jedné sezóně.[3] V roce 2016 přestoupil do italského Juventusu a zahrál si s ním své další finále Ligy mistrů, ve kterém právě proti Barceloně prohrál. Mezi roky 2017 až 2019 hájil dres francouzského celku Paris Saint-Germain, než se vrátil do Brazílie, do klubu São Paulo FC. Později se znovu upsal Barceloně.

Je dvojnásobným vítězem Copa América (2007, 2019) a též dvojnásobným vítězem Konfederačního poháru (2009, 2013). Na fotbalovém turnaji na Letních olympijských hrách vybojoval v roce 2021 zlatou medaili, čímž pomohl národnímu mužstvu k obhajobě.

Klubová kariéra

Daniel Alves během semifinálového zápasu mistrovství světa klubů FIFA 2009 v Abu Dhabi.

Raná kariéra

Ve 13 letech bydlel s bratrem ve středu Juazeira, kde pokračoval ve hraní fotbalu v místní akademii. Do Bahíi mířící trenér José Carlos Quiroz jej vzal s sebou a 15letý Alves hrál nově za juniorku Bahíí, která byla zároveň rezervním týmem.[4] O pár let později jej do áčka přibral trenér Evaristo Macedo, sám bývalý fotbalista Realu Madrid a Barcelony. Při debutu proti Paraná si zapsal gólovou asistencí a po faulu na něj byla odpískána penalta, díky čemuž Bahía ve státní lize Campeonato Baiano vyhrála 3:0.[4]

Sevilla FC

Šest let působil v Seville, kde se v řadách jeho spoluhráčů vyskytovali další talentovaní fotbalisté Sergio Ramos, José Antonio Reyes, Jesús Navas, všichni okolo 20 let věku, a také Antonio Puerta.[5] V sezóně 2003/04 byl trenérem Joaquínem Caparrósem postaven na post pravého krajního záložníka, post pravého krajního obránce totiž držel Sergio Ramos. Odehrál 29 soutěžních zápasů a vstřelil jeden gól.[5] Caparrósův odchod a příchod útočně laděného Juande Ramose Brazilci vyhovoval, zvláště když roku 2006 odešel Ramos do Realu Madrid a uvolnil mu post „beka“. Útočící Alves se nově doplňoval s Jesúsem Navasem stojícím v rozestavení na dříve „jeho“ pravé straně zálohy, který kryl jeho výpady vpřed.[6][7]

Ve skupinovém zápase Poháru UEFA na hřišti FC Zürich dne 29. listopadu 2006 při venkovní výhře 4:0 poprvé vstřelil dva góly za soutěžní zápas.[8]

V letním přestupovém období roku 2007 se o jeho služby ucházel anglický klub Chelsea, ten se však se Sevillou nedohodl na přestupové částce a následně odkoupil Juliana Bellettiho z Barcelony.[9] V srpnu 2007 pomohl zisku španělského superpoháru Supercopa de España, když v prvním zápase pomohl porazit Real Madrid 2:0.[10]

Při přestupu do Barcelony v létě 2008 prohlásil: „Tomuto klubu vděčím za všechno. Takovým hráčem jakým jsem teď, jsem výhradně díky Seville. Nikdy nezapomenu a rád bych se tam někdy vrátil.“[zdroj?] A José María Del Nido, prezident klubu, s nímž se právě loučil, mu opětoval. „Daniel odchází, protože na to má právo, svými výkony se o velký přestup zasloužil. Sní o tom, že jednou bude jako Cafú, a nepochybuji, že to dokáže. Je to unikátní fotbalový klenot.“[11][ujasnit]

FC Barcelona

Sezóna 2008/09

V jednom z největších letních přestupů světa fotbalu roku 2008 přestoupil ze Sevilly do Barcelony za částku 29 milionů eur.[12] Dalších šest milionů mělo putovat sevillskému klubu v návaznosti na Alvesovu výkonnost.[12] Stal se tak v té době nejdražším fotbalovým obráncem.[13] Brazilský fotbalista podepsal smlouvu na čtyři roky a v týmu se setkal se svým sevillským spoluhráčem Seydouem Keitou.[12]

Prvním soutěžním zápasem byl zápas proti Wisle 13. srpna v předkole Ligy mistrů vyhraný výsledkem 4:0.[14] Alvesův ligový debut 31. srpna skončil prohrou 0:1 s Numancií, nováčkem soutěže.[15] Při domácí výhře 5:0 nad Almeríí vstřelil v ligovém zápase 8. kola svůj první gól v novém týmu. Trefil se z přímého kopu z více než 30 metrů.[16] První El Clásico sezóny 2008/09 se odehrálo na domácím stadionu Camp Nou a Barcelona v něm vyhrála nad Realem Madrid 2:0, poprvé od roku 2005.[17] V katalánském derby 21. února 2009 prohrála Barcelona doma s Espanyolem i s Alvesem v sestavě prvně od srpnového zápasu s Numancií.[18]

Ačkoli pozice největší hvězdy náležela Lionelu Messimu a v týmu působili Xavi, Andrés Iniesta, Thierry Henry či Samuel Eto'o, označil jej odborník na španělský fotbal Sid Lowe ve svém lednovém článku pro The Guardian za nejlepšího hráče světa po Messim.[19]

Nechyběl ve finále domácího poháru při výhře 4:1 nad Athleticem Bilbao 13. května 2009, při níž jej trefila fanouškem hozená plechovka.[20] Ten den oslavil svoji první trofej za Barcelonu, která Copu vyhrála poprvé od roku 1998.[21] Tři dny nato bylo rozhodnuto o titulu, když Real Madrid zaváhal, již mistrovská Barcelona posléze prohrála 1:2 s Realem Mallorca.[22] Ve finále Ligy mistrů 27. května chyběl kvůli karetnímu trestu v základní sestavě v zápase proti obhajujícímu Manchesteru United. Jeho Barcelona vyhrála 2:0 a stala se prvním španělským klubem, který zkompletoval treble.[23][24]

Sezóna 2009/10

Po úspěšném úsilí vybojovat domácí superpohár Supercopa de España ve dvojzápase proti Athleticu Bilbao se Barcelona rovněž v srpnu 2009 ujala ještě evropského Superpoháru UEFA po výhře 1:0 v prodloužení nad Šachtarem Doněck.[25] V úvodním kole La Ligy v posledním srpnovém dni pomohl vyhrát 3:0 nad Sportingem Gijón dvěma asistencemi na góly Seydoua Keity a Zlatana Ibrahimoviće.[26] Ve třetím kole 19. září se gólově prosadil z přímého kopu v zápase proti Atlétiku Madrid a přispěl ke třetí výhře v řadě výsledkem 5:2.[27] V remízovém zápase 1:1 s Athleticem Bilbao 21. listopadu vstřelil jediný gól katalánského týmu.[28] V průběhu prosince se účastnil Mistrovství světa klubů FIFA, kam Barcelona zamířila jako evropský šampion. Barcelona ve finále 19. prosince 2009 zdolala v prodloužení 2:1 argentinské Estudiantes, vítězný gól zaznamenal po Alvesově centru Lionel Messi. Barcelona dosáhla na „sextuple“, když v roce 2009 vybojovala šest trofejí – do té doby nedosažený rekord.[29]

Třetí gól v (ligové) sezóně vsítil 23. ledna 2010 proti Realu Valladolid při venkovní výhře 3:0. Tato výhra v 19. kole učinila Barcelonu neporaženou v první polovině ligové sezóny, což se klubu podařilo poprvé v historii.[30] První ligová porážka se udála 14. února 2010, kdy se Barcelona potýkala s absencemi včetně Alvese a prohrála 1:2 s Atlétikem Madrid na jeho hřišti.[31][32] První semifinálový zápas Ligy mistrů na půdě Interu Milán 20. dubna dopadl výhrou domácích 3:1 a čtvrtou porážkou Barcelony v sezóně.[33] Jednogólová výhra v domácí odvetě 28. dubna na Camp Nou na postup do finále nestačila.[34] O titulu se rozhodovalo do posledního 38. kola, kdy Barcelona 16. května přivítila Real Valladolid, vyhrála 4:0 a se ziskem rekordních 99 bodů obhájila, neboť Real Madrid s Málagou remizoval.[35] Alves byl v zápase nezvykle vystřídán přibližně 15 minut před koncem, neboť trenér Pep Guardiola potřeboval vyslat do hry útočníka Ibrahimoviće.[35]

Sezóna 2010/11

V úvodním skupinovém zápase Ligy mistrů 14. září 2010 vstřelil závěrečný gól při domácí výhře 5:1 nad Panathinaikosem.[36] 30. října vstřelil proti „své“ Seville gól a pomohl vyhrát 5:0.[37] O čtyři týdny později nastoupil do El Clásica proti Realu Madrid, v němž Barcelona dominovala a po výsledku 5:0 zvítězila.[38] 19. března 2011 se zaskvěl proti Getafe v ligovém vítězném zápase 29. kola, když povedenou střelou z 20 metrů z voleje otevřel skóre při výhře 2:1.[39][1][40]

Barcelona ovládla španělskou La Ligu potřetí za sebou a Alves, nadále člen základní jedenáctky, nasbíral 15 asistencí (z 20 asistencí ze všech soutěží). Byl proto třetím nejlepším nahrávačem soutěže.[40] Tentokrát mu finále Ligy mistrů s Manchesterem United neuniklo a jeho výkon na pravé straně hřiště – vzdor úsilí soupeřových fotbalistů Wayna Rooneyho a Pak Či-songa – pomohl Barceloně 28. května k výhře 3:1.[41][42]

Sezóna 2011/12

Dani Alves společně s Lionelem Messim (u míče) ve finále Mistrovství světa klubů FIFA proti Santosu

Alves zahájil sezónu 2011/12 14. srpna 2011 odehráním celého utkání španělského superpoháru proti Realu Madrid.[43] Po remíze 2:2 se tři dny nato rozhodovalo v Katalánsku, kde Barcelona zvítězila výsledkem 3:2 a získala první trofej nové sezóny. Brazilec tomu napomohl dobrým bráněním Cristiana Ronalda.[44] Na monackém stadionu Stade Louis II. byl 26. srpna po výsledku 2:0 na straně vítězů v utkání o Superpohár UEFA proti FC Porto.[45] V průběhu září byl přítomen u výher 8:0 nad Osasunou a 5:0 nad Atlétikem Madrid v lize a 5:0 nad BATE Borisov v Lize mistrů.[46][47][48]

Proti Mallorce 29. října si připsal vedle asistence Messimu i svůj gól, když zvyšoval na konečných 5:0 tzv. „angličanem“, kdy se míč dostal za brankovou čáru po odrazu od břevna.[49] Po výsledku 0:1 na půdě Getafe 26. listopadu prohrálo mužstvo po 27 soutěžních utkáních a poprvé od dubna.[50] V průběhu prosince se Alves podílel na triumfu na Mistrovství světa klubů. Ve finále proti Santosu 18. prosince pomohl k výhře 4:0 nad brazilským klubem dvěma asistencemi a Barcelona vybojovala pátou trofej v kalendářním roce 2011.[51]

V lednu znovu došlo na střetnutí s Realem, tentokrát ve čtvrtfinále o španělský pohár. Alves na sebe upozornil povedeným gólem v odvetě, po němž vedla Barcelona 2:0. Ačkoliv soupeř srovnal na 2:2, výhra 2:1 z prvního utkání posunula Barcelonu mezi poslední čtyři celky.[52] Alves si připsal po jedné asistenci v obou duelech osmifinále Ligy mistrů s Leverkusenem, v tom druhém se 7. března 2012 urodila výhra 7:1.[53] Ve čtvrtfinále se Barcelona znovu úspěšně střetla s AC Milán a stala se teprve druhým týmem, který se mezi semifinalisty dostal popáté v řadě.[54] V dubnovém semifinále proti Chelsea odehrál celé první utkání, které skončilo prohrou 0:1.[55] Do odvety vstupoval až v jejím průběhu, když střídal zraněného Gerarda Piquého po úvodních 25 minutách. Londýnské mužstvo se po poločasové přestávce za stavu 2:0 vzmohlo na obrat, vyrovnalo v závěrečných minutách na 2:2 a postoupilo.[56]

Kvůli zranění byl nucen vynechat finálové utkání Copa del Rey proti Athleticu odehrané 25. května. Éra Pepa Guardioly skončila ziskem v pořadí 14. trofeje, Alvese proti baskickému mužstvu zastoupil jeho krajan Adriano.[57][58] Alves prožil v sezóně určitý pokles formy, způsobené rovněž změnami rozestavení vynucenými zraněními obránců. Vyzkoušel si i roli středního obránce postaveného na kraji v obraně tříčlenné. Jeho centrované míče byly méně přesné, nadále však byl týmu platný v ofenzívě a svoji souhrou s Messim.[59]

Sezóna 2012/13

Totožně jako v předešlé sezóně zahájilo novou kampaň utkání španělského superpoháru, v němž Barcelona stanula jako vítěz národního poháru proti ligovému mistrovi Realu Madrid. V prvním El Clásicu konaném 23. srpna 2012 již bez Pepa Guardioly a s novým trenérem Titem Vilanovou, dříve asistentem, odehrál Alves celé utkání při domácí výhře 3:2.[60] Do odvety hrané o šest dní později vlivem zranění přivozeném v předzápasové rozcvičce nenastoupil. Barcelona prohrála 1:2 a vzhledem k pravidlu venkovních gólů připadla trofej rivalovi.[61] Pod Vilanovou se Alves musel popasovat s rozestavením, ve kterém byl další ofenzivně laděný bek, a to Jordi Alba.[62] Barcelona v úvodních šesti ligových kolech vždy zvítězila a vedla tak tabulku, první body ztratila až v dalším El Clásicu s Realem hraném 7. října na domácí půdě. Remízové utkání skončilo 2:2 a Alves se v jeho průběhu zranil, rozšířil tak marodku s dalšími obránci, Piquém a Puyolem.[63] Po úvodních dvou měsících opředených zraněními a poklesem formy se zlepšil a odvrátil tak naděje mladého Martína Montoyi na místo v základní sestavě.[62]

V utkání skupiny Ligy mistrů 7. listopadu odehrál na půdě Celtiku celý zápas. Konečné skóre 1:2 znamenalo první porážku Barcelony ve skupině evropské soutěže na půdě soupeře po šesti letech.[64] V pátém skupinovém utkání 20. listopadu vstřelil svůj jediný gól v sezóně proti Spartaku Moskva při výhře 3:0.[62] V prvním utkání s tímto soupeřem si při výhře 3:2 dal vlastní gól.[65][66] Barcelona se i bez zraněného Alvese stala 1. prosince španělským týmem s historicky nejlepším startem, když výhrou 5:1 s Athleticem zvítězila ve 13. utkání z prvních 14.[67]

Dne 19. ledna 2013 čekala Barcelonu první ligová prohra sezóny 2012/13. Stalo se tak po výsledku 2:3 v utkání na půdě Realu Sociedad,[68] ačkoliv byl stav po 25 minutách po Pedrově gólu po Alvesově přihrávce 2:0.[69] Ve čtvrtfinálovém utkání Ligy mistrů 2. dubna na hřišti Paris Saint-Germain otevíral skóre po Alvesově přihrávce Messi, avšak závěrečné drama vyústilo v remízu 2:2.[70] Domácí remíza 1:1 a pravidlo o venkovních gólech vměstnalo tým mezi nejlepší čtveřici rekordně pošesté v řadě.[71] Tam Barcelonu zastavil Bayern Mnichov, který jí 23. dubna uštědřil porážku 4:0, první po 22 utkáních v evropské soutěži počínaje říjnem 2009. Alves se vydával útočit, soupeřův levý krajní bek David Alaba však zvládal bránit i útočit a navíc vypomáhat křídelníkovi Franckovi Ribérymu proti Alvesovi krytému Alexisem Sánchezem.[72] Pro Barcelonu šlo o největší porážku od května 2007.[73]

Nedohrál ligové utkání s Atlétikem 12. května kvůli zranění. Vítězství Barceloně zajistilo mistrovský titul po roční odmlce,[74] pro Alvese čtvrtý během pěti let.

Sezóna 2013/14

Po odchodu Érica Abidala převzal dres s číslem 22.[75] Barcelona vstoupila do sezóny 2013/14 s novou posilou v podobě talentovaného Neymara. Na úvod ligy dne 18. srpna 2013 svěřenci nového trenéra Gerarda Martina zvítězili 7:0 nad Levante s Alvesem jako autorem třetího gólu.[76] Brazilec Neymar 21. srpna srovnával po Alvesově centru na 1:1 v utkání o domácí superpohár s Atlétikem.[77] Po remíze 0:0 v odvetě hrané o týden později přidal Alves další trofej do své sbírky, poté co rozhodlo pravidlo venkovních gólů.[78] Ve čtvrtém ligovém utkání 14. září otevřel skóre při výhře 3:2 nad Sevillou, proti svému bývalému klubu ovšem branku neoslavil.[79]

Sehrál důležitou roli při vyřazení Manchesteru City v osmifinále Ligy mistrů, když v obou utkáních vstřelil gól.[80] V tomtéž období však Barcelona prohrála ligová klání s Realem Sociedad a Realem Valladolid. Dokázala na ně zareagovat sérii pěti výher, než byla doma zastavena ve čtvrtfinále Ligy mistrů madridským Atlétikem,[81] zrodila se remíza 1:1. Alves 9. dubna odehrál také celé odvetné střetnutí s tímto soupeřem. Katalánci podlehli 0:1 a poprvé od sezóny 2006/07 nepostoupili do semifinále.[82] Nastoupil v základní sestavě finálového střetnutí o španělský pohár proti Realu Madrid 16. dubna 2014, v němž Barcelona prohrála 0:1.[83] V domácím ligovém utkání proti Athleticu 20. dubna 2014 překonal metu 292 soutěžních utkání za Barcelonu a překonal tím Nizozemce Phillipa Cocua, do té doby na druhém místě v počtu startů ze zahraničních fotbalistů.[80] O týden později snědl v utkání proti Villarrealu banán vhozený na trávník. V závěrečném 38. kole se Alves opět postavil Atlétiku, které 17. května 2014 remízou 1:1 na Camp Nou vybojovalo mistrovský titul. Brazilský obránce si vypracoval šanci, kterou ovšem neproměnil.[84] Katalánský klub tak žádnou trofej v sezóně nezískal.

Sezóna 2014/15

Navzdory celoročnímu rokování o nové smlouvě se stal klíčovým hráčem i pro trenéra Luise Enriqueho. V sezóně 2014/15 náležel mezi deset nejvíce přihrávajících hráčů španělské ligy a v tomto ohledu byl třetí ve svém mužstvu.[85] V úvodním skupinovém utkání Ligy mistrů nastoupil do 300. soutěžního utkání za klub a pomohl 17. září 2014 vyhrát výsledkem 1:0 nad kyperským týmem APOEL.[86] Ve druhém utkání skupiny 30. září Barcelona poprvé v sezóně prohrála, když venku nestačila 2:3 na Paris Saint-Germain. Po Alvesově žluté kartě následoval přímý kop, z něhož padl úvodní gól střetnutí a první inkasový gól týmu v sezóně. Brazilcův centr později vyústil v Neymarův gól, který pouze skóre korigoval.[87] Na stejného soupeře Barcelona narazila i v jarním čtvrtfinále. Alves kvůli žlutým kartám vynechal první z dubnových duelů, do odvety ovšem nastoupil a jeho centr asistoval dalšímu Neymarově gólu.[88]

Svůj jubilejní 200. zápas za Barcelonu si zahrál 13. prosince 2014, a to proti Getafe (remíza 0:0).[89] V souboji o titul se Alves se spoluhráči střetl 22. března s Realem a byl to jeho centr, který vedl k vítěznému gólu Luise Suáreze na 2:1. Barcelona tímto získala na soupeře čtyřbodový náskok v čele tabulky.[90] Proti Athleticu ve finále o španělský pohár odehrál 30. května celé vítězné utkání, které skončilo 3:1. Samotný Alves asistoval Messiho gólu na 3:0.[91]

Řada 18 utkání bez porážky byla ukončena Bayernem 6. května v semifinálové odvetě prohrou 2:3, jelikož však katalánský tým předtím 3:0 zvítězil, postoupil do finále.[92] Do finále hraném 6. června na Olympijském stadionu v Berlíně nastoupil v základní jedenáctce. Barcelona zvítězila nad Juventusem 3:1 a stala se prvním klubem, který treble získal dvakrát.[93] Z osy týmu obou triumfů vedle Alvese zbývali Xavi, Iniesta, Busquets, Piqué, Pedro a Messi.[3]

Dne 9. června se s klubem dohodl na prodloužení smlouvy. Ta ho v Katalánsku zavazovala do roku 2017 a obsahovala opci na další případný rok.[94] Byl vyhlášen nejlepším obráncem španělské ligy, v té si připsal šest asistencí.[85]

Sezóna 2015/16

Ve své poslední osmé sezóně za Barcelonu se radoval z trofeje hned zkraje, když 11. srpna 2015 vyrovnal po výhře 5:4 v prodloužení rekordmana Paola Maldiniho, do té doby jediného čtyřnásobného vítěze Superpoháru UEFA.[95] O tři dny později stál na straně poražených v prvním utkání o španělský superpohár Supercopa de España, Athletic Barcelonu porazil 4:0 a vzdor prohře 0:1 ve druhém utkání získal trofej. Alves v prvním utkání dopustil penaltu, již proměnil ve čtvrtý gól Aritz Aduriz[96] Pozici v základní sestavě si navzdory úsilí mladého odchovance Sergi Roberta uchoval. Jako jeden z mála přesáhl ve španělské první lize hranici 400 utkání. Stalo se tak proti Getafe v utkání hraném 31. října, Barcelona zvítězila 2:0.[97] Svůj jediný gól v sezóně vsítil při výhře 6:1 2. prosince v šestnáctifinále domácího poháru proti Villanovense z nižší ligy.[98]

Barcelona od začátku října neprohrávala a tato série našla svůj konec až během El Clásica proti Realu Madrid 2. dubna 2016 po 39 utkáních.[99] Dne 13. dubna Alves a jeho spoluhráči poprvé prohráli v Lize mistrů, když v čtvrtfinálové odvetě podlehli Atlétiku a byli vyřazeni. Po tomto utkání na sociálních sítích zveřejnil bizarní video, ve kterém parodoval svoji manželku, jak ho utěšuje po čtvrtfinálovém neúspěchu. Trenér Enrique jej potrestal tím, že ho posadil pro utkání s Valencií na lavičku náhradníků.[100] Barcelona ovládla 22. května finále španělského poháru v prodloužení, když po výsledku 2:0 porazila Sevillu. V závěrečných minutách základní hrací doby Alves kontroverzně přidržel ve vápně soupeřova hráč Vicenteho Iborru za nerozhodného stavu, ale rozhodčí penaltu soupeři neudělil.[101]

Další kariéra

V létě 2016 přestoupil jako volný hráč (tedy zdarma) z Barcelony do italského Juventusu Turín. Podepsal zde dvouletou smlouvu.[102] Již v červenci 2017 se však stěhoval znovu, přestoupil do francouzského klubu Paris Saint-Germain.[103]

Reprezentační kariéra

První reprezentační zápas za Brazílii odehrál v roce 2006.

V přátelských zápasech trenéra Dungu přesvědčil a ten jej zahrnul do nominace pro jihoamerický turnaj Copa América 2007 pořádaný Venezuelou.[4] Jelikož byl pravý kraj obrany obsazen Maiconem z Interu Milán, hrál Alves na kraji zálohy. Tak tomu bylo i v úvodním zápase s Mexikem 28. června (prohra 0:2), kdy střídal ve druhém poločase krajního záložníka Elana.[104] Zatímco odehrál další trojici zápasů, Brazílie postoupila do finále. Proti Argentině 15. července opět nefiguroval v základní sestavě, ovšem Elanovo zranění ve 34. minutě přimělo Dungu vyslat ho na hřiště. Alves o šest minut později otevřel skóre, byť šlo spíše o vlastní gól soupeřova obránce Roberta Ayaly. Ve druhém poločase zvýšil vedení na konečných 3:0.[105]

První světové mistrovství si zahrál v roce 2010 pod Dungou v Jihoafrické republice.[106] V prvním zápase skupiny pomohl vyhrát 2:1 nad Severní Koreou.[107] Brazílie – s Maiconem na pravém kraji obrany a Alvesem na pravém kraji záložní řady[108] – postoupila do osmifinále, ve kterém vyřadila Chile. Ve čtvrtfinále však přišlo vyřazení od pozdějšího finalisty, Nizozemska.

Zúčastnil se šampionátu Copa América 2011 pořádaném Argentinou,[109] na kterém Brazílie neuspěla, když po penaltách padla ve čtvrtfinále s Paraguayí. Podle Goal.com patřil k hvězdám, které nejvíce zklamaly, po dvou zápasech jej na pravém kraji obrany nahradil Maicon v souladu s rozhodnutím trenéra Mana Menezese.[110][111]

Zúčastnil se Konfederačního poháru FIFA 2013 v Brazílii, kde domácí brazilský tým získal zlaté medaile po vítězství 3:0 ve finále nad Španělskem.[112]

Trenér Luiz Felipe Scolari jej povolal na domácí Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[113] Brazilci obsadili konečné čtvrté místo a zůstali bez medaile.[114]

Nechyběl v květnové Titeho nominaci na Brazílií pořádaný turnaj Copa América 2019, který sehrál v roli kapitána namísto Neymara.[115][116] Na závěr skupinové fáze si 22. června připsal gól proti Peru při výhře 5:0 před publikem v São Paulu.[117] Ve věku 36 let a 47 dní se stal nejstarším skórujícím Brazilcem na Copa América, když překonal Zizinha na turnaji pořádaném v roce 1959. Vedle toho srovnal Pelého v počtu utkání za národní tým, když nastoupil do svého 113. utkání. V historických žebříčcích tak Alvesovi nově patřilo dělené páté místo, ze kterého se ještě během turnaje posunul blíže vrcholu, neboť záhy překonal čtvrtého Djalmu Santose se 114 utkáními.[118] Brazílie si později 7. července zahrála finále a proti témuž soupeři. Vyhrála 3:1 a jihoamerický turnaj vyhrála podesáté v historii.[119] Sám Alves byl zvolen nejužitečnějším hráčem turnaje.[120]

V červenci a srpnu roku 2021 se Alves poprvé účastnil o rok odložených Letních olympijských her pořádaných Japonskem. Na turnaji nevynechal jedinou minutu a v závěrečném šestém zápase – ve finále se Španělskem – pomohl vyhrát 2:1 v prodloužení asistencí na úvodní gól Matheuse Cunhy.[121] Brazílii, která vyhrála olympijské zlato ve fotbale podruhé v řadě, reprezentoval ve věku 38 let. Získal 43. trofej své kariéry.[121]

Incident s banánem

27. dubna 2014 v ligovém zápase s Villarrealem se Alves chystal rozehrát rohový kop, když nedaleko něj přistál banán, jenž hodil jeden z příznivců Villarealu (což je bráno jako rasistické gesto). Alves nešel upozornit rozhodčího, ale banán zvedl z trávníku, rychle oloupal, snědl a poté pokračoval ve hře. Díky jeho reakci se zvedla na sociálních sítích vlna solidarity, s banánem se fotilo mnoho fotbalistů (např. Sergio Agüero, David Luiz, Hulk, Mario Balotelli, Roberto Carlos), politiků a dalších osobností. Španělská policie oznámila, že muž podezřelý z vhození banánu byl zadržen. Místní tisk referoval, že se jedná o 26letého fanouška Vilarealu jménem David Campaya Lleo. Villareal avizoval, že muž dostal doživotní zákaz vstupu na stadion a jeho permanentku stornoval. Alves se vyjádřil, že to nebyl ojediněný incident, ale že se stal terčem rasistických urážek již několikrát.

Později vyšlo najevo, že Alvesova reakce byla naplánována předem marketingovou společností, aby se upozornilo na dlouholetý problém ve španělském fotbale - rasismus. Když byl v březnovém derby s Espanyolem terčem rasismu Alvesův spoluhráč Neymar, několik marketingových firem bylo požádáno o navržení kampaně, která by zacílila na tento nešvar. Původně to měl být právě Neymar, kdo měl snít vhozené ovoce, až tento případ nastane. Nakonec tak učinil Dani Alves, a kampaň se rozjela se stejnou odezvou.[122][123]

Statistiky

Klub

Aktuální k 6. únoru 2022[124][125]

Klub Sezóna Ligová soutěž Národní pohár[p. 1] Ligový pohár[p. 2] Kontinentální soutěže Ostatní Celkově
Liga Zápasy Góly Zápasy Góly Zápasy Góly Zápasy Góly Zápasy Góly Zápasy Góly
Bahia 2001 Série A 6 0 0 0 — — — 6 0
2002 19 2 6 2 — — 6[p. 3] 1 31 5
Celkově 25 2 6 2 — — 6 1 37 5
Sevilla 2002/03 La Liga 10 0 1 0 — — — 11 0
2003/04 29 1 7 1 — — — 36 2
2004/05 33 2 5 0 — 9[p. 4] 0 — 47 2
2005/06 36 3 2 0 — 14[p. 4] 0 — 52 3
2006/07 34 3 8 0 — 14[p. 4] 2 1[p. 5] 0 57 5
2007/08 33 2 3 0 — 8[p. 6] 2 3[p. 7] 0 47 4
Celkově 175 11 26 1 — 45 4 4 0 250 16
Barcelona 2008/09 La Liga 34 5 8 0 — 12[p. 6] 0 — 54 5
2009/10 29 3 3 0 — 11[p. 6] 0 5[p. 8] 0 48 3
2010/11 35 2 5 0 — 12[p. 6] 2 2[p. 9] 0 54 4
2011/12 33 2 5 1 — 10[p. 6] 0 4[p. 10] 0 52 3
2012/13 30 0 6 0 — 10[p. 6] 1 1[p. 9] 0 47 1
2013/14 27 2 5 0 — 8[p. 6] 2 2[p. 9] 0 42 4
2014/15 30 0 5 0 — 11[p. 6] 0 — 46 0
2015/16 29 0 6 1 — 8[p. 6] 0 5[p. 11] 0 48 1
Celkově 247 14 43 2 — 82 5 19 0 391 21
Juventus 2016/17 Serie A 19 2 2 1 — 12[p. 6] 3 0 0 33 6
Paris Saint-Germain 2017/18 Ligue 1 25 1 4 0 3 1 8[p. 6] 2 1[p. 12] 1 41 5
2018/19 23 1 4 2 2 0 3[p. 6] 0 0 0 32 3
Celkově 48 2 8 2 5 1 11 2 1 1 73 8
São Paulo 2019 Série A 20 2 — — — — 20 2
2020 30 1 6 0 — 6[p. 13] 2 11[p. 14] 4 53 7
2021 6 0 1 0 — 6[p. 15] 0 9[p. 14] 1 22 1
Celkově 56 3 7 0 — 12 2 20 5 95 10
Barcelona 2021/22 La Liga 2 1 2 0 — 0 0 1[p. 9] 0 5 1
Celkově v kariéře 572 35 94 8 6 2 162 15 51 7 885 67


Reprezentace podle roků

Aktuální k 9. březnu 2022[126]

Reprezentační starty
Rok Zápasy Góly
2006 1 0
2007 12 1
2008 5 0
2009 14 2
2010 12 2
2011 10 0
2012 5 0
2013 13 0
2014 6 1
2015 8 0
2016 12 1
2017 6 0
2018 2 0
2019 11 1
2020 0 0
2021 1 0
2022 2 0
Celkem 120 8

Reprezentační starty a góly

Reprezentační starty a góly
# Datum Místo Protivník Výsledek Góly Soutěž
2006–07
7.10.2006 Kuvajt City, Kuvajt Kuvajt Kuvajt 4–0 0 Exhibice
1. 10.10.2006 Stockholm, Švédsko Ekvádor Ekvádor 2–1 0 Přátelský zápas
2. 6.2.2007 Londýn, Anglie Portugalsko Portugalsko 0–2 0 Přátelský zápas
3. 24.3.2007 Göteborg, Švédsko Chile Chile 4–0 0 Přátelský zápas
4 27.3.2007 Stockholm, Švédsko Ghana Ghana 1–0 0 Přátelský zápas
5. 1.6.2007 Londýn, Anglie Anglie Anglie 1–1 0 Přátelský zápas
6. 26.6.2007 Puerto Ordaz, Venezuela Mexiko Mexiko 0–2 0 Copa América 2007
7. 1.7.2007 Maturín, Venezuela Chile Chile 3–0 0 Copa América 2007
8. 4.7.2007 Puerto la Cruz, Venezuela Ekvádor Ekvádor 1–0 0 Copa América 2007
9. 15.7.2007 Maracaibo, Venezuela Argentina Argentina 3–0 1 Copa América 2007
2007–08
10. 22.8.2007 Montpellier, Francie Alžírsko Alžírsko 2–0 0 Přátelský zápas
11. 9.9.2007 Chicago, USA USA USA 4–2 0 Přátelský zápas
12. 12.9.2007 Boston, USA Mexiko Mexiko 3–1 0 Přátelský zápas
13. 21.11.2007 São Paulo, Brazílie Uruguay Uruguay 2–1 0 Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
14. 26.3.2008 Londýn, Anglie Švédsko Švédsko 1–0 0 Přátelský zápas
15. 31.4.2008 Seattle, USA Kanada Kanada 3–2 0 Přátelský zápas
16. 6.6.2008 Boston, USA Venezuela Venezuela 0–2 0 Přátelský zápas
17. 18.6.2008 Belo Horizonte, Brazílie Argentina Argentina 0–0 0 Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
2008–09
18. 19.11.2008 Brasília, Brazílie Portugalsko Portugalsko 6–2 0 Přátelský zápas
19. 10.2. 2009 Londýn, Anglie Itálie Itálie 2–0 0 Přátelský zápas
20. 29.3.2009 Quito, Ekvádor Ekvádor Ekvádor 1–1 0 Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
21. 1.4.2009 Porto Alegre, Brazil Peru Peru 3–0 0 Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
22. 6.6.2009 Montevideo, Uruguay Uruguay Uruguay 4–0 1 Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
23. 10.6.2009 Recife, Brazil Paraguay Paraguay 2–1 0 Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
24. 15.6.2009 Bloemfontein, Jižní Afrika Egypt Egypt 4–3 0 Konfederační pohár FIFA 2009
25. 25.6.2009 Johannesburg, Jižní Afrika Jižní Afrika Jihoafrická republika 1–0 1 Konfederační pohár FIFA 2009
26. 28.6.2009 Johannesburg, Jižní Afrika USA USA 3–2 0 Konfederační pohár FIFA 2009
2009–2010
27. 12.8.2009 Tallinn, Estonsko Estonsko Estonsko 1–0 0 Přátelský zápas
28. 5.9.2009 Rosario, Argentina Argentina Argentina 3–1 0 Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
29. 9.9.2009 Salvador, Brazílie Chile Chile 4–2 0 Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
30. 11.10.2009 La Paz, Bolívie Bolívie Bolívie 1–2 0 Kvalifikace na Mistrovství světa 2010
31. 14.11.2009 Dauhá, Katar Anglie Anglie 1–0 0 Přátelský zápas
32. 17.11.2009 Muscat, Omán Omán Omán 2–0 0 Přátelský zápas
33. 2.3.2010 Londýn, Anglie Irsko Irsko 2–0 0 Přátelský zápas
34. 2.6.2010 Harare, Zimbabwe Zimbabwe Zimbabwe 3–0 0 Přátelský zápas
35. 7.6.2010 Dar es Salaam, Tanzanie Tanzanie Tanzanie 5–1 0 Přátelský zápas
36. 15.6.2010 Johannesburg, JAR Severní Korea Severní Korea 2–1 0 Mistrovství světa ve fotbale 2010
37. 20.6.2010 Johannesburg, JAR Pobřeží slonoviny Pobřeží slonoviny 3–1 0 Mistrovství světa ve fotbale 2010
38. 25.6.2010 Durban, JAR Portugalsko Portugalsko 0–0 0 Mistrovství světa ve fotbale 2010
39. 28.6.2010 Johannesburg, JAR Chile Chile 3–0 0 Mistrovství světa ve fotbale 2010
40. 2.6.2010 Port Elizabeth, JAR Nizozemsko Nizozemsko 1–2 0 Mistrovství světa ve fotbale 2010
2010–2011
41. 11.8.2010 New Meadowlands Stadium, USA USA USA 2–0 0 Přátelský zápas
42. 7.10.2010 Zayed Sports City Stadium, SAE Írán Írán 3–0 1 Přátelský zápas
43. 11.10.2010 Pride Park Stadium, Derby, Anglie Ukrajina Ukrajina 3–0 1 Přátelský zápas
44. 17.11.2010 Dauhá, Katar Argentina Argentina 0–1 0 Přátelský zápas
45. 9.2.2011 Stade de France, Saint-Denis, Francie Francie Francie 0–1 0 Přátelský zápas
46. 27.3.2011 Londýn, Anglie Skotsko Skotsko 2–0 0 Přátelský zápas
47. 4.6.2011 Goiânia, Brazílie Nizozemsko Nizozemsko 0–0 0 Přátelský zápas
48. 3.7. 2011 La Plata, Argentina Venezuela Venezuela 0–0 0 Copa América 2011
49. 9.7.2011 Córdoba, Argentina Paraguay Paraguay 2–2 0 Copa América 2011
2011–2012
50. 10.8.2011 Stuttgart, Německo Německo Německo 2–3 0 Přátelský zápas
51. 5.9.2011 Londýn, Anglie Ghana Ghana 1–0 0 Přátelský zápas
52. 8.10.2011 San José, Kostarika Kostarika Kostarika 1–0 0 Přátelský zápas
53. 12.10.2011 Torreón, Mexiko Mexiko Mexiko 2–1 0 Přátelský zápas
54. 14.10.2011 Doha, Katar Egypt Egypt 2–0 0 Přátelský zápas
55. 28.2.2012 St. Gallen, Švýcarsko Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina 2–1 0 Přátelský zápas

Úspěchy a ocenění

Klubové

EC Bahia
  • vítěz Campeonato do Nordeste – 2001, 2002[127][128]
  • vítěz Campeonato Baiano – 2001[129]
Sevilla FC[129][130]
FC Barcelona[129][130]
Juventus FC[129][130]
Paris Saint-Germain FC[129][130]
São Paulo FC[129]
  • vítěz Campeonato Paulista – 2021

Reprezentační

Brazilská reprezentace do 20 let (Brazílie U20)
Brazilská reprezentace

Individuální

  • Nejužitečnější hráč Poháru UEFA – 2005/06[5]
  • Nejužitečnější hráč Superpoháru UEFA – 2006[131]
  • Nejlepší obránce La Ligy podle LFP – 2008/09[132]
  • Tým roku podle UEFA – 2007,[133] 2009,[134] 2011,[135] 2015,[136] 2017[137]
  • Nejlepší jedenáctka podle ESM – 2006/07,[138] 2008/09,[139] 2009/10,[zdroj?] 2010/11,[140] 2011/12[141]
  • Světová jedenáctka FIFA FIFPro – 2009,[142] 2011,[143] 2012,[144] 2013,[145] 2015,[146] 2016,[147] 2017,[148] 2018[149]
  • Tým sezóny La Ligy podle LFP – 2014/15[150]
  • Tým roku Serie A – 2016/17[151]
  • Tým roku Ligue 1 podle UNFP – 2017/18[152]

Osobní život

Dani Alves se narodil v Juazeiru, vesnici blízko Bahíi. Jeho dětství rozhodně nebylo jednoduché. S otcem chodíval lovit holuby, aby mohl domů přinést nějaké maso a přežít. K lovu používal vlastnoručně vyrobené pasti a praky. Když už byli na lovu dlouho, holuba si nad ohněm rovnou upekli. S otcem vždy soutěžil, kdo toho uloví více. Jako dítě Daniel pracoval jako sběrač melounů, rajčat a cibulí.

Již od dětství byl fotbal jeho vášní. Dával na zem 2 pantofle místo branky. Místo míče používal různé koule, igelitové sáčky či ponožky. I přes všechny tyto trable, Alvés hovoří o této etapě svého života s láskou. Říká, že vše, co v dětství prožil, jej naučilo vážit si věcí, které jej potkaly v budoucnosti jako fotbalistu.

Jeho otec Domingos zůstal v Bahíi, ale i přes velkou vzdálenost je Dani Alves přesvědčen, že je na něj otec pyšný. "Můj otec vždy byl mou oporou. Celý svůj život se snažím dělat věci, díky nimž by na mne mohl být hrdý. Mohl jsem si splnit sen a stát se fotbalistou a vím, že on je na mne hrdý."

Dani Alves má se svou bývalou ženou dvě děti, syna Daniela a dceru Victorii.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Zahrnuje: Copa do Brasil, Copa del Rey, Coppa Italia a Coupe de France
  2. ↑ Zahrnuje: Coupe de la Ligue
  3. ↑ Jeden zápas v Copa dos Campeões, pět zápasů (a gól) v Copa do Nordeste.
  4. ↑ a b c Zápas(y) v Poháru UEFA.
  5. ↑ Zápas(y) v Superpoháru UEFA.
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l Zápas(y) v Lize mistrů UEFA.
  7. ↑ Jeden zápas v Superpoháru UEFA, dva zápasy v Supercopa de España.
  8. ↑ Jeden zápas v Superpoháru UEFA, dva zápasy v Supercopa de España, dva zápasy na Mistrovství světa klubů FIFA.
  9. ↑ a b c d Zápasy v Supercopa de España.
  10. ↑ Jeden zápas v Superpoháru UEFA, dva zápasy v Supercopa de España, jeden zápas na Mistrovství světa klubů FIFA.
  11. ↑ Jeden zápas v Superpoháru UEFA, dva zápasy v Supercopa de España, dva zápasy na Mistrovství světa klubů FIFA.
  12. ↑ Zápas(y) v Trophée des champions.
  13. ↑ Čtyři zápasy (a gól) v Copa Libertadores, dva zápasy (a gól) v Copa Sudamericana.
  14. ↑ a b Zápas(y) v Campeonato Paulista.
  15. ↑ Zápas(y) v Copa Libertadores.

Reference

  1. ↑ a b MARTIN, James. Dani Alves is the game's best right back. ESPN [online]. 2011-03-23 [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ ANAND, Abhinav. 5 best right-backs of all time. Sportskeeda.com [online]. sportskeeda, 2021-04-29 [cit. 2022-02-15]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (anglicky) 
  3. ↑ a b CAMPAÑA, Pau. Barça make history with second treble!. fcbarcelona.com [online]. 2015-06-06 [cit. 2022-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-06-07. (anglicky) 
  4. ↑ a b c POMEROY, Jordan. The rise to modern greatness of Dani Alves, the complete full-back. These Football Times [online]. 2017-03-03 [cit. 2022-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-02-15. (anglicky) 
  5. ↑ a b c Goal.com Profile: Daniel Alves. Goal.com [online]. 2008-06-16 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ PELEGRÍN, Juan. Jesús Navas: “Aprendí a ser lateral con Dani Alves”. Mundo Deportivo [online]. 2019-11-14 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (španělsky) 
  7. ↑ Easy - I used to cover for Dani Alves! Navas explains shift to full-back under Guardiola. fotmob.com [online]. [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Dani Alves – Most goals in one match. Transfermarkt.com [online]. [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Alves unhappy at Sevilla. Eurosport.com [online]. 2007-08-24 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Real Madrid under pressure to convince in Super Cup. Times of Malta [online]. 2007-08-19 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ MOSCOSO, Álvaro. Del Nido: "Daniel es el mejor jugador de la historia contemporánea de la entidad". El Desmarque [online]. 2008-07-01 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (španělsky) 
  12. ↑ a b c Full-back Alves completes Barcelona move. CNN [online]. 2008-07-02 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Daniel Alves - Latest news, transfers, pictures, video, opinion - Mirror Football. mirror [online]. 2023-05-10 [cit. 2023-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Snap shot: Who lined up with Dani Alves for his Barcelona debut?. UEFA.com [online]. 2017-04-07 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ GOMEZ, Eric. Barcelona Kick Off with Troubling Loss to Numancia. Bleacher Report [online]. 2008-08-31 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ MIGLANI, Arjun. Five Star Barca Batter Almeria. Goal.com [online]. 2008-10-25 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Barcelona wins first 'Clasico' in three years. France24.com [online]. 2008-12-14 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ LOWE, Sid. De la Peña summons Espanyol miracle in Camp Nou to resurrect title race. The Guardian [online]. 2009-02-23 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ LOWE, Sid. Dani Alves: the best player in the world (well, after Leo Messi). The Guardian [online]. 2009-01-26 [cit. 2022-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Barcelona beat Athletic to lift 25th King's Cup. Reuters [online]. 2009-05-13 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Yaya Toure helps Barca to win Cup. BBC Sport [online]. 2009-05-14 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Real Mallorca crash party but defeat fails to dampen Barcelona's spirits. The Guardian [online]. 2009-05-17 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ MCNULTY, Phil. Barcelona 2-0 Man Utd. BBC Sport [online]. 2009-05-27 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ 2008/09 FC Barcelona 2-0 Manchester United FC: Report. UEFA [online]. 2011-07-03 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Hübschman si na Superpohár nesáhl, trofej získala Barcelona. iDNES.cz [online]. 2009-08-28 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  26. ↑ Barca beat Gijon 3-0. Eurosport.com [online]. 2009-08-31 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Messi double sparks Barca five-goal romp. CNN [online]. 2009-09-20 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Barcelona surrender top spot with draw at Athletic Bilbao. The Guardian [online]. 2009-11-21 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ Barcelona add world title to trophy haul. CNN [online]. 2009-12-19 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Barca in gesamter Hinrunde unbesiegt. derStandard.at [online]. 2010-01-23 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (německy) 
  31. ↑ Bartra y Muniesa, las opciones de Guardiola. sportyou.es [online]. 2010-02-13 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (španělsky) 
  32. ↑ "El Barcelona está sobrado de confianza", dice Piqué. futbolred.com [online]. 2010-02-17 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (španělsky) 
  33. ↑ Inter-Barcelona 2010 History. UEFA [online]. 2010-04-20 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ GLENDENNING, Barry. Barcelona 1-0 Inter (Agg: 2-3) - as it happened. The Guardian [online]. 2010-04-28 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ a b Barca seal title victory. Eurosport.com [online]. 2010-05-16 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ HUNTER, Graham. Messi makes merry in Barça stroll. UEFA.com [online]. 2010-09-14 [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ STEINBERG, Jacob. Barcelona v Sevilla – as it happened. The Guardian [online]. 2010-10-30 [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ LOWE, Sid. David Villa strikes twice as slick Barcelona thrash Real Madrid. The Guardian [online]. 2010-11-29 [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ FC Barcelona 2:1 Getafe CF. Transfermarkt [online]. [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ a b ČERNENŠEK, Boštjan. FC Barcelona 2010/11 Season in Review: Daniel Alves. barcablaugranes.com [online]. SB Nation, 2011-06-21 [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ HART, Simon. Barcelona crowned as Messi and Villa see off United. UEFA.com [online]. 2011-05-28, rev. 2014-09-26 [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ NAKRANI, Sachin. Five lessons that Manchester United failed to learn against Barcelona. The Guardian [online]. 2011-05-29 [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ VÁVRA, Aleš. Real vs. Barcelona 2:2. První El Clásico nemělo vítěze. Aktuálně.cz [online]. 2011-08-15 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. 
  44. ↑ JIANG, Allan. Barcelona 3-2 Real Madrid: El Clásico Player Ratings. Bleacher Report [online]. 2011-08-18 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Barcelona vs Porto. UEFA.com [online]. 2011-08-26 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ FC Barcelona - CA Osasuna. Transfermarkt [online]. [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. 
  47. ↑ FC Barcelona - Atlético de Madrid. Transfermarkt [online]. [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. 
  48. ↑ BATE Borisov - FC Barcelona. Transfermarkt [online]. [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. 
  49. ↑ FC Barcelona - RCD Mallorca 5:0. Eurofotbal.cz [online]. 2011-10-29 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. 
  50. ↑ LOWE, Sid. Power shifts from Barcelona to Madrid in more ways than one. The Guardian [online]. 2011-11-28 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ Barcelona win Fifa Club World Cup. BBC [online]. 2011-12-18 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ LOWE, Sid. Barcelona hold off Real Madrid's classic comeback to progress. The Guardian [online]. 2012-01-25 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ ROSTANCE, Tom. Lionel Messi scores five in Barcelona Champions League win. BBC Sport [online]. 2012-03-07 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ Barcelona beat AC Milan for place in semi-finals. France24 [online]. 2012-04-03 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ HAYLETT, Trevor. Drogba the difference for Chelsea against Barça. UEFA.com [online]. 2012-04-18 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ HUNTER, Graham. Ten-man Chelsea hold off Barça to reach final. UEFA.com [online]. 2012-04-24 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ Pep Guardiola's final game: Barcelona win Copa del Rey. BBC Sport [online]. 2012-05-26 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ HERAS, Rubén. Athletic Club - FC Barcelona Athletic - Barcelona, dos canteras y una Copa. rtve.es [online]. Radio y Televisión Española, 2012-05-25 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (španělsky) 
  59. ↑ FC Barcelona 2011/12 Season in Review: Daniel Alves. Barca Blaugranes [online]. 2017-07-12 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ RIACH, James. Barcelona 3-2 Real Madrid – as it happened. The Guardian [online]. 2012-08-23 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ Real Madrid beat Barca 2-1 to take Spanish Super Cup. france24.com [online]. 2012-08-30 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ a b c FC Barcelona 2012/13 Season in Review: Dani Alves. Barca Blaugranes [online]. 2013-07-12 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ O nerozhodném El Clásicu rozhodli dvěma góly Messi a Ronaldo. Lidovky.cz [online]. 2012-10-07 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. 
  64. ↑ JENSON, Pete. Andres Iniesta: Immortal, but no longer invincible?. The Independent [online]. 2012-11-10 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ FC Barcelona - Spartak Moscow. Transfermarkt [online]. [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. 
  66. ↑ Spartak Moscow - FC Barcelona. Transfermarkt [online]. [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. 
  67. ↑ WOOD, Dave. Barcelona 5 Bilbao 1: Messi one short of Muller's record after 11th double of season. Daily Mail [online]. 2012-12-01 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ La Liga: Real Sociedad hand Barcelona their first league defeat. firstpost.com [online]. 2013-01-20 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ Real Sociedad - FC Barcelona. Transfermarkt [online]. [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. 
  70. ↑ SPIRO, Matthew. Last-gasp Matuidi gives PSG hope against Barça. UEFA.com [online]. 2013-04-02 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ HUNTER, Graham. Pedro puts Barcelona into record sixth semi-final. UEFA.com [online]. 2013-04-10 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ Tre' Atkinson. Rating the Barcelona Players in Their 3-0 Loss to Bayern Munich. Bleacher Report [online]. 2013-04-24, rev. 2018-06-08 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ JAMES, Andy. Bayern turn on the style to blow Barcelona away. UEFA.com [online]. 2013-04-23 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. ↑ Barcelona celebrate La Liga title with victory over Atletico Madrid. The Irish Times [online]. 2013-05-12 [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ Více než spoluhráči. Alves se nabídl Abidalovi jako dárce jater. Lidovky.cz [online]. 2013-09-16 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. 
  76. ↑ Seven up for Barcelona in Gerardo Martino’s La Liga bow. CNN [online]. 2013-08-18 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  77. ↑ Atletico Madrid 1 Barcelona 1: Neymar scores first goal but concerns over Lionel Messi hamstring injury. The Independent [online]. 2013-08-22 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. ↑ Barcelona win Super Cup against Atlético despite Messi's penalty miss. The Guardian [online]. 2013-08-29 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. ↑ Barcelona 3 Sevilla 2: Sanchez nets late winner in incredible finish at the Nou Camp (and a certain duo weren't bad either!). Daily Mail [online]. 2013-09-14 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. ↑ a b Dani Alves’ 10 big moments at FC Barcelona. fcbarcelona.es [online]. 2015-06-09 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. ↑ TURNER, Lucy. Alves on the crest of a wave at Barcelona. UEFA.com [online]. 2014-03-31 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. ↑ BRYAN, Paul. Koke takes Atlético through at Barcelona's expense. UEFA.com [online]. 2014-04-09 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  83. ↑ DOYLE, Paul. Real Madrid 2-1 Barcelona: Copa del Rey final. The Guardian [online]. 2014-04-16 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. ↑ ROSE, Gary. Barcelona 1-1 Atletico Madrid. BBC [online]. 2014-05-17 [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  85. ↑ a b Daniel Alves: his 2014/15 Liga BBVA season. LaLiga.com [online]. 2015-06-15 [cit. 2025-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. ↑ Dani Alves se pone a 300. Sport.es [online]. 2014-09-17 [cit. 2025-06-23]. Dostupné online. (španělsky) 
  87. ↑ JENSON, Pete. PSG 3-2 Barcelona: David Luiz, Lionel Messi, Marco Verratti, Blaise Matuidi and Neymar find the net in star-studded affair in Paris. Daily Mail [online]. 2014-09-30 [cit. 2025-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  88. ↑ Barcelona beat PSG 2-0 to reach Champions League semis. France24.com [online]. 2015-04-21 [cit. 2025-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. ↑ Dani Alves 200 league appearances. fcbarcelona.com [online]. 2014-12-13 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. ↑ Suarez strike beats Real Madrid, lifts Barcelona 4-points clear in La Liga. ESPN [online]. 2015-03-23, rev. 2023-05-17 [cit. 2025-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  91. ↑ SMITH, Alan. Athletic Bilbao 1-3 Barcelona: Copa del Rey final – as it happened!. The Guardian [online]. 2015-05-30 [cit. 2025-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  92. ↑ Barcelona hold on despite Bayern fightback. UEFA.com [online]. 2015-05-12 [cit. 2025-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  93. ↑ HASLAM, Andrew. Barcelona see off Juventus to claim fifth title. UEFA.com [online]. 2015-06-06 [cit. 2025-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  94. ↑ Agreement to renew Dani Alves' contract. FCBarcelona.com [online]. 2015-06-09 [cit. 2025-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  95. ↑ Dani Alves equals Paolo Maldini with four UEFA Super Cups. FCBarcelona.com [online]. 2015-08-11 [cit. 2025-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  96. ↑ GHEERBRANT, James. Barcelona thrashed 4-0 by Bilbao. BBC Sport [online]. 2015-08-15 [cit. 2025-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  97. ↑ Dani Alves cumple los 400 en Liga como una moto. fcbarcelonanoticias.com [online]. 2015-10-31 [cit. 2025-06-23]. Dostupné online. (španělsky) 
  98. ↑ FC Barcelona - CF Villanovense. Transfermarkt [online]. [cit. 2025-06-23]. Dostupné online. 
  99. ↑ Ronaldo strikes late to hand Barca first defeat this year. France24.com [online]. 2016-04-03 [cit. 2025-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  100. ↑ Luis Enrique benches Dani Alves following his video. AS.com [online]. 2016-04-17 [cit. 2025-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  101. ↑ Barcelona take trophy after Neymar and Jordi Alba score in extra-time. Eurosport.com [online]. 2016-05-22 [cit. 2025-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  102. ↑ Archivovaná kopie. www.profutbal.sk [online]. [cit. 2016-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-30. 
  103. ↑ Juventus má novú posilu, získal obrancu De Sciglia z AC Miláno, SME.sk, cit. 20. 7. 2017 (slovensky)
  104. ↑ Brazil 0:2 Mexico. Transfermarkt [online]. [cit. 2022-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  105. ↑ SMYTH, Rob. Argentina 0 - 3 Brazil. The Guardian [online]. 2007-07-15 [cit. 2022-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  106. ↑ World Cup 2010: Ronaldinho left out of Brazil squad. BBC Sport [online]. 2010-05-11 [cit. 2022-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-05. (anglicky) 
  107. ↑ TULLOCH, Christopher. Mixed World Cup week for FC Barcelona stars. catalannews.com [online]. 2010-06-18 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  108. ↑ SHARMA, Ashish. My First World Cup: Daniel Alves. BBC Sport [online]. 2010-05-25 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  109. ↑ PREZ, Alejandro. Copa America: Brazil squad preview. Independent [online]. 2011-06-23 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  110. ↑ #GoalPoll: Dani Alves, Falcao, Sanchez, Tevez - who has been the biggest flop at the 2011 Copa America?. Goal.com [online]. 2011-07-18 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  111. ↑ ROY, Debopam. Copa America 2011: Ten Player Transfers That Will Be Impacted By Events In Argentina. thehardtackle.com [online]. 2011-07-18 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  112. ↑ Final: Brazil - Spain 3:0 Archivováno 12. 5. 2019 na Wayback Machine., FIFA.com, citováno 18. 7. 2013 (anglicky)
  113. ↑ 2014 FIFA World Cup Brazil ™ - List of Players Archivováno 15. 1. 2017 na Wayback Machine., FIFA.com, citováno 28. 6. 2014 (anglicky)
  114. ↑ Brazílie - Nizozemsko 0:3, bronz patří vítězům za dva údery v úvodu, iDNES.cz, citováno 13. 7. 2014
  115. ↑ CAMPANALE, Susy. Brazil name Copa America squad. football-italia.net [online]. 2019-05-17 [cit. 2022-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  116. ↑ Copa America: Neymar stripped of Brazil captaincy and replaced by Dani Alves. BBC Sport [online]. 2019-05-28 [cit. 2022-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  117. ↑ Brazil’s Roberto Firmino on target in Copa América win against Peru. The Guardian [online]. 2019-06-22 [cit. 2022-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  118. ↑ BARATA, Pedro. Dani Alves iguala a Pelé y hace historia con Brasil en la Copa América. Marca [online]. 2019-06-23 [cit. 2025-06-28]. Dostupné online. (španělsky) 
  119. ↑ SMYTH, Rob. Brazil 3-1 Peru. The Guardian [online]. 2019-07-07 [cit. 2022-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  120. ↑ Daniel Alves é eleito craque da Copa América; Alisson e Everton também ganham prêmios. GloboEsporte.com [online]. Globo, 2019-07-07 [cit. 2022-02-15]. Dostupné online. (portugalsky) 
  121. ↑ a b Brazil Beats Spain in Extra Time for Second Straight Olympic Gold. Sports Illustrated [online]. 2021-08-07 [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  122. ↑ Spanish police arrest Dani Alves banana thrower suspect, BBC Sport, citováno 4. 5. 2014 (anglicky)
  123. ↑ Banana-eating campaign was planned, ESPNFC.com (anglicky)
  124. ↑ Dani Alves. Soccerway.com [online]. [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  125. ↑ Daniel Alves. fellegger.com.br [online]. [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (portugalsky) 
  126. ↑ Dani Alves. national-football-teams.com [online]. [cit. 2022-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  127. ↑ Copa do Nordeste 2001 :: Copa do Nordeste Brasil Futebol [Profissional] :: Nordestão 2001 :: Classificação :: Estatísticas :: Títulos :: Títulos ao detalhe :: História :: Gols :: Próximos Jogos :: Resultados :: Notícias :: Vídeos :: Fotos :: ogol.com.br. www.ogol.com.br [online]. [cit. 2023-07-12]. Dostupné online. (portugalsky) 
  128. ↑ Copa do Nordeste 2002 :: Copa do Nordeste Brasil Futebol [Profissional] :: Nordestão 2002 :: Classificação :: Estatísticas :: Títulos :: Títulos ao detalhe :: História :: Gols :: Próximos Jogos :: Resultados :: Notícias :: Vídeos :: Fotos :: ogol.com.br. www.ogol.com.br [online]. [cit. 2023-07-12]. Dostupné online. (portugalsky) 
  129. ↑ a b c d e f g h Dani Alves. Soccerway.com [online]. [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  130. ↑ a b c d e Dani Alves – Titles & achievements. Transfermarkt.com [online]. [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  131. ↑ UEFA.COM. Super Cup honour for Alves | UEFA Super Cup. UEFA.com [online]. 2006-08-25 [cit. 2023-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  132. ↑ Ganadores de las cuatro ediciones de premios de la LFP. ABC [online]. Agencia EFE, 2012-11-13 [cit. 2022-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-16. (španělsky) 
  133. ↑ Team of the Year 2007. UEFA.com [online]. UEFA, 2011-01-14, rev. 2013-12-07 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  134. ↑ uefa.com Team of the Year 2009 announced. UEFA.com [online]. UEFA, 2010-01-20, rev. 2017-07-17 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  135. ↑ UEFA.com users' Team of the Year 2011 revealed. UEFA.com [online]. UEFA, 2012-01-18, rev. 2013-12-05 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  136. ↑ UEFA.com users' Team of the Year 2015. UEFA.com [online]. UEFA, 2016-01-08, rev. 2017-01-04 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  137. ↑ Facts and figures: UEFA.com Team of the Year 2017. UEFA.com [online]. UEFA, 2018-01-11 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  138. ↑ ESM-11 2006/2007. eusm.eu [online]. European Sports Magazines, datum vydání neznámé [cit. 2022-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-07-05. (anglicky) 
  139. ↑ Her Er Europas Hold 2008–09. Tipsbladet [online]. 2009-06-22 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (dánsky) 
  140. ↑ ESM Team of the Season: The Players Who Excelled Throughout. WorldSoccer.com [online]. 2011-07-01 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  141. ↑ Eén landgenoot in ESM Elftal van het Seizoen. ELF Voetbal [online]. 2012-05-31 [cit. 2022-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-25. (nizozemsky) 
  142. ↑ FIFA FIFPro World XI 2009. FIFPro.org [online]. 2013-12-20 [cit. 2022-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-02. (anglicky) 
  143. ↑ FIFA FIFPRO WORLD XI 2011. FIFPro.org [online]. Neznámé datum vydání [cit. 2022-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-02. (anglicky) 
  144. ↑ FIFA FIFPRO WORLD XI 2012. FIFPro.org [online]. Neznámé datum vydání [cit. 2022-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-30. (anglicky) 
  145. ↑ FIFA FIFPro World XI 2013. FIFPro.org [online]. Neznámé datum vydání [cit. 2022-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-02. (anglicky) 
  146. ↑ 2015 FIFA FIFPro World XI revealed. FIFA.com [online]. 2016-01-11 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  147. ↑ History - The FIFA FIFPRO World 11 Of 2016. FIFPro.org [online]. Neznámé datum vydání [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  148. ↑ History - The FIFA FIFPRO World 11 of 2016-2017. FIFPro.org [online]. Neznámé datum vydání [cit. 2022-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-23. (anglicky) 
  149. ↑ De Gea, Kante and Mbappe in World 11. FIFPro.org [online]. 2018-09-24 [cit. 2022-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-25. (anglicky) 
  150. ↑ The 2014/15 Liga BBVA Ideal XI. laliga.es [online]. Liga de Fútbol Profesional, 2015-06-15 [cit. 2022-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-15. (anglicky) 
  151. ↑ Buffon named best player. football-italia.net [online]. 2017-11-27 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  152. ↑ Neymar, Mbappé, Emery, Mandanda : Le palmarès complet des trophées UNFP. Eurosport [online]. 2018-05-13 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.