Demokratický socialismus

Demokratický socialismus je soubor levicových ekonomických a politických směrů, které prosazují demokratické principy v rámci politického systému i ekonomiky, v jejímž rámci by mělo fungovat kolektivní vlastnictví výrobních prostředků a samospráva pracujících. Demokratičtí socialisté věří, že kapitalismus není kompatibilní s ideály svobody, rovnosti a solidarity, kterých podle nich může být dosaženo jen v socialistickém zřízení.^[1] Přestože většina demokratických socialistů věří v postupný přechod k socialismu,^[2] demokratický socialismus sám o sobě může být jak reformní, tak revoluční.^[3] Jakožto termín byl zpopularizován především socialisty a sociálními demokraty ve 20. století, kteří se společně stavěli do opozice vůči autoritářskému socialismu v Sovětském svazu a dalších zemích východní Evropy^[4] a dnes je tento směr tím, co si většina nemarxistických socialistů představuje pod konceptem socialismu.^[5] Na rozdíl od sociální demokracie usiluje demokratický socialismus o překonání kapitalismu, nikoli o jeho pouhou reformu.

Kořeny demokratického socialismu sahají až do 19. století, kdy jej formovali tehdejší intelektuálové a britské hnutí Chartistů.^[6] Na přelomu 19. a 20. století byl demokratický socialismus spojován sociální demokracií. Vůdčími představiteli demokratického socialismu té doby byla britská Fabiánská společnost nebo německý filozof Eduard Bernstein, teoretik revizionismu.^[7] Termín demokratický socialismus byl poprvé oficiálně zveřejněn v prohlášení frankfurtského kongresu Socialistické internacionály Cíle a úkoly demokratického socialismu v roce 1951, ve kterém organizace odsoudila sovětskou diktaturu jako nekompatibilní s marxistickými myšlenkami.^[8]

V té době se začal postupně demokratický socialismu uplatňovat i v praxi. Za příklady z doby 19. a začátku 20. století je označována třeba Pařížská komuna, mnohé sovětské republiky fungující v období po první světové válce, raný Sovětský svaz před zrušením sovětů ze strany bolševiků nebo revoluční Katalánsko. V téže době vznikaly též izraelské kibucy, které v omezené míře fungují dodnes, však již ve značně pozměněné podobě.

Důležitým mezníkem pro rozšíření myšlenek demokratického socialismu byla Velká hospodářská krize, druhá světová válka a její konec. V západní Evropě státy znárodňovaly strategická ekonomická odvětví a zaváděly silný sociální stát, přičemž Velká Británie, Francie nebo severské státy v této době byly občas za demokraticko-socialistické označované. Mezi významné demokratické socialisty té doby patřil i například francouzský prezident François Mitterand.

Nejvýznamnějším příkladem z této doby je Chile za vlády Salvadora Allendeho.^[9][10] Ten byl prvním marxistou v Chile demokraticky zvoleným jako prezident a začal v zemi budovat socialismus spolu s rozšiřováním demokratických principů, byl však svržen převratem.

Na přelomu 20. a 21. století došlo k důležitým událostem, které změnily vývoj levicového spektra, jako například vznik eurokomunismu^[11], vzestup neoliberalismu za Reagana a Thatcherové nebo pád Sovětského svazu. V devadesátých letech 20. století došlo k opuštění myšlenek demokratického socialismu v nejsilnějších levicových stranách a nahradil jej směr zvaný třetí cesta^[12][13][14] propagovaný například Tony Blairem ve Spojeném království nebo Billem Clintonem ve Spojených státech.^[15]

V současnosti funguje pouze lokálně pár systémů, které se dají za demokraticko-socialistické považovat. Mezi nimi je například obec Marinaleda ve Španělsku,^[16] rozsáhlá území v mexickém státě Chiapas kontrolovaná zapatisty,^[17] autonomní území Rojava na severu Sýrie^[9] nebo indický stát Kerala^[18]. Jisté prvky demokratického socialismu naplňují samosprávy pracujících na Kubě (podobné těm v bývalé Jugoslávii), místní režim však je autoritářský.^[19]

Demokratický socialismus se stává poslední dobou populárnější, zvlášť ve Spojených státech mezi mileniály a mladšími generacemi.^{[20][21][22][23]} Ze známějších osob se v Americe za demokratické socialisty považují senátor Bernie Sanders, poslankyně sněmovny reprezentantů Alexandria-Ocasio Cortez, nebo nově třeba kandidát na starostu New Yorku Zohran Mamdani. Ve Spojeném království zastává socialistické pozice Jeremy Corbyn.

V Latinské Americe jsou demokraticko-socialistické strany ve velmi silné pozici. Například v Chile je prezidentem Gabriel Boric ze socialistického vládního bloku Unidad por Chile, v Bolívii vládne dlouhodobě strana Movimineto al Socialismo, jejímž významným vůdcem byl Evo Morales anebo v Brazílii je vládní stranou Partido dos Trabalhadores s prezidentem Luizem Ináciem Lula da Silvou. Na Latinskou Ameriku měl velký vliv směr Socialismus 21. století,^[24] který však přinesl jak demokratické, tak i autoritářské režimy (například Venezuela). Některé socialisticky orientované státy jižní Ameriky jsou sdružené v mezinárodní organizaci ALBA.

Neexistuje jednotná ekonomie demokratického socialismu, ekonomické názory se liší spolu s rozdílnými ideovými směry. V současnosti mezi některé prosazované koncepty patří parecon, nerůst,^[25] základní nepodmíněný příjem a jiná posilování sociálního státu.

Oblíbené jsou ekonomické modely tržního socialismu, které kombinují volný trh a kolektivní vlastnictví výrobních prostředků nebo samosprávu pracujících. V minulosti byl tento systém zakotven v Jugoslávii, přičemž výrazného ekonomického úspěchu tehdy dosáhlo pouze Slovinsko.^[26] Za tržně socialistické ekonomiky se dnes považují i Čína, Vietnam nebo Laos,^[27] žádné z těchto zemí však nejsou demokratické a tržně-socialistická podstata ekonomiky je diskutabilní.

Za vlády Salvadora Allendeho v Chile vznikl systém, který kombinoval prvky trhu a decentralizovaného plánování. Tehdy došlo k znárodňování některých strategických odvětví, hlavně těžby mědi (Codelco), a k rozšiřování samosprávy pracujících.^[28] Vznikl projekt Cybersin, po jehož realizaci měly počítače pomáhat s ekonomickým plánováním ve státem vlastněných podnicích (algokracie), po převratu byl však projekt zrušen. Allendeho ekonomika zaznamenala v první rok jeho vlády i přes dílčí problémy skok v růstu HDP (ze 3,1 na 8,5%) a výrazné vylepšení parametrů i v jiných oblastech.^[29] V dalších letech se však ekonomika dostala do vážných problémů kvůli snaze Spojených států o destabilizaci,^[30] která vyústila v převzetí moci generálem Augustem Pinochetem a zavedení neoliberálních reforem.

V Rojavě dochází k rozšiřování družstev, zavádění dělnických rad a sociálních programů. Soukromé vlastnictví je nicméně chráněno.^[31] Místní ekonomika i díky menší míře poškození za občanské války dosahuje výrazně lepších výsledků než zbytek Sýrie a zachovává relativně vysoké mzdy.^[32]

Podobně složená jako v předchozích případech je i ekonomika indického státu Kérala. Díky politikám místní vlády se daří redukovat chudoba.^[33]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Democratic socialism na anglické Wikipedii.

• Strana demokratického socialismu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu demokratický socialismus na Wikimedia Commons