Diecéze brněnská
Diecéze brněnská Dioecesis Brunensis | |
---|---|
![]() Znak brněnské diecéze | |
Základní informace | |
Sídlo | Brno |
Patron | sv. Petr a Pavel |
Katedrála | katedrála svatého Petra a Pavla v Brně |
Zřízena | 1777 |
Církev sui iuris | římskokatolická |
Církevní provincie | moravská |
Biskup | Pavel Konzbul |
Emeritní biskup | Vojtěch Cikrle |
Generální vikář | Pavel Kafka |
Statistické údaje | |
Počet děkanství | 20 |
Počet farností | 445 |
Rozloha | 10 668 km² |
Počet obyvatel | 1 387 000 (rok 2011) |
z toho katolíků | 533 250 (38 %) |
Návštěvnost nedělních bohoslužeb | 62 501 (rok 2021) |
Další informace | |
Zeměpisné souřadnice | 49°12′0″ s. š., 16°36′0″ v. d. |
Web | https://www.biskupstvi.cz |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Diecéze brněnská (latinsky Dioecesis Brunensis) je římskokatolická diecéze v Česku v rámci moravské církevní provincie. Sídlem biskupa je město Brno, katedrálou brněnská katedrála svatého Petra a Pavla. Současným, čtrnáctým diecézním biskupem je od roku 2022 Pavel Konzbul, emeritním biskupem je Vojtěch Cikrle.
Rozkládá se na většině území Jihomoravského kraje, části Kraje Vysočina a několika farnostmi zasahuje i do Jihočeského, Pardubického a Olomouckého kraje. Nachází se na jihu historické země Moravy, přičemž okrajově zasahuje také do Čech. V diecézi byly zřízeny dvě kapituly (v Brně a v Mikulově), působí zde 16 mužských a 24 ženských řádů a kongregací, nachází se zde 61 poutních míst (z toho je 33 zasvěceno Panně Marii).
Brněnská diecéze byla založena 5. prosince 1777 vyčleněním z olomoucké diecéze, která byla zároveň povýšena na arcidiecézi. Prvním brněnským diecézním biskupem se stal Matyáš František Chorinský z Ledské. Hlavními patrony diecéze jsou apoštolové sv. Petr a Pavel.[1]
Znak a vlajka


Původní znak diecéze, používaný v letech 1777–1946, byl tvořen čtvrceným štítem, který obsahoval v prvním a čtvrtém poli císařského orla s rakouským štítkem na hrudi s písmeny MT (připomínka Marie Terezie, zakladatelky diecéze), ve druhém a třetím poli pět kuželů (připomínka olomoucké diecéze, ze které byla brněnská vyčleněna). Současný znak diecéze pochází z roku 1946, kdy první a čtvrté pole svého biskupského znaku prohlásil Karel Skoupý za znak diecéze. Je jím černý štít se zlatými vztyčenými zkříženými klíči, podloženými vztyčeným stříbrným mečem s červeným jílcem a záštitou. Znak odkazuje na patrocinium brněnské katedrály, tedy svatého Petra a svatého Pavla.[2]
Vlajka diecéze pochází z roku 2006, autorem jejího návrhu je Zděnek Velebný z Ústí nad Orlicí. Zlaté zkřížené klíče a stříbrný meč vyskytující se i ve znaku jsou umístěny v modrém vodorovném středním pruhu, který je odkazem na mariánskou tradici. Nad a pod ním jsou směrem od středu umístěny vodorovné pruhy barev žluté, bílé a červené (poslední o dvojnásobné výšce), což je odkaz na barvy Moravy (červená a žlutá) a Brna (červená a bílá). Vodorovné dělení listu je v poměru 2:1:1:9:1:1:2.[3]
Historie
Kolem roku 1768 byly nastoleny úvahy o možném vzniku nového církevního dělení, v roce 1773 byla ustavena komise, která měla vypracovat návrh na nové rozdělení území Moravy a Rakouského Slezska na tři diecéze, které by měly sídlit v Brně, Opavě a Olomouci, přičemž olomoucké biskupství se mělo stát arcibiskupstvím. Dekret o jeho vzniku byl vydán dne 24. května 1777, tedy po smrti biskupa Maxmiliána z Hamiltonu, který byl velice vlivným a těžce se smiřoval s novým rozdělením. Brněnská diecéze byla založena na žádost Marie Terezie bulou Suprema dispositione papeže Pia VI. 5. prosince 1777 vyčleněním z olomoucké diecéze, která byla zároveň povýšena na arcidiecézi. Nově zřízená brněnská diecéze čítala 151 farností rozdělených do 18 děkanství.[4] Spadalo pod ni území na jihozápadní Moravě, které tvořila část Brněnského kraje, většina Znojemského kraje a celý Jihlavský kraj. V císařském nařízení z roku 1782 je uvedeno, že do území brněnského biskupství spadá Brněnský, Znojemský a Jihlavský kraj, na celé toto území byla brněnská diecéze rozšířena v roce 1783.[5] I později probíhaly menší územní změny. K nejvýznamnější došlo roku 1863, kdy brněnské biskupství vyměnilo s olomouckým arcibiskupstvím vyškovské děkanství za boskovické děkanství.[4]
V roce 1807 byl založen v Brně kněžský alumnát, který byl zrušen roku 1950.[4]
Po Mnichovské dohodě a odstoupení pohraničí byl biskupským dekretem Msgre. Josefa Kupky (uveřejněném v Acta curiae eposcopalis Brunensis pod č. 1152) generálním vikářem odtržené části brněnské diecéze dne 16. listopadu 1938 ustanoven probošt mikulovské kapituly Mons. Franz Linke,[6] který spravoval 104 farností. Biskupský generální vikariát se sídlem v Mikulově zahrnoval arcikněžství Mikulov s děkanáty Hustopeče-Drnholec, Hrádek, Mikulov a Olbramovice a arcikněžství Znojmo s vikariáty Vranov nad Dyjí, Hostěradice, Slavonice a Znojmo.[7] S biskupským generálním vikariátem sousedily děkanáty Telč, Dačice, Jemnice, Jevišovice, Horní Dunajovice, Ivančice, Dolní Kounice, Modřice, Židlochovice, Klobouky, Velké Pavlovice a Podivín.[8] Po náhlé smrti Franze Linkeho byl provizorním správcem ustanoven Johann Zabel. Od konce května 1945 přebírala správu brněnská kapitulární konzistoř a od 1. ledna 1946 byl zrušen generální vikariát v Mikulově.[9]
K 1. srpnu 1945 byly územní změny v rámci brněnské diecéze, provedené na podzim 1938, zrušeny a členění diecéze se vrátilo do stavu před začátkem října 1938. Diecéze se tak členila na dvě arcijáhenství (brněnské a jihlavsko-znojemské), sedm arcikněžství (v arcijáhenství brněnském Brno, Boskovice, Mikulov, Slavkov; v arcijáhenství jihlavsko-znojemském Jaroměřice, Jihlava, Znojmo) a 40 děkanství. K 1. lednu 1952 zavedl biskup Karel Skoupý rozdělení na dvě arcijáhenství, sedm arcikněžství (Brno, Boskovice, Mikulov, Slavkov, Moravské Budějovice, Jihlava, Znojmo) a 36 děkanství. Další úprava proběhla k 1. dubnu 1961, kdy kapitulní vikář Josef Kratochvíl upravil členění diecéze na dvě arcijáhenství, sedm arcikněžství a 37 děkanství. Toto dělení vydrželo tři dekády. K 1. srpnu 1993 biskup Vojtěch Cikrle zřídil deset vikariátů jakožto nových vyšších celků nad stávajícími děkanstvími, čímž zaniklo členění na arcijáhenství a arcikněžství (tyto vyšší celky již nebyly nějakou dobu využívány). Komplexní reformu členění diecéze provedl Cikrle k 1. červenci 1999, kdy zrušil vikariáty i původních 37 děkanství, a místo nich zřídil 20 nových děkanství.[10]
V roce 2000 zřídil biskup Cikrle Vojenský vikariát České republiky s celorepublikovou působností, který byl organizační součástí brněnské diecéze.[11][12] Později (po roce 2008[13]) bylo sídlo vikariátu přesunuto do Prahy.
Členění
Brněnská diecéze je tvořena 20 děkanstvími a 445 farnostmi. Jedna farnost, Brno-dóm, je exemptní, tedy není začleněna do žádného děkanství. K 1. listopadu 2024 bylo 195 farností obsazených a 250 spravovaných excurrendo.[14]
Děkanství
Nové a rušené farnosti
Od poloviny 20. století proběhly v rámci brněnské diecéze tyto změny v uspořádání farností:[4][10][15]
- K 30. červnu 1978 byla zrušena farnost Mušov.
- K 1. lednu 2000 vznikla farnost Brno-Žabovřesky.
- K 1. lednu 2001 vznikla farnost Blažovice.
- K 1. lednu 2005 vznikla farnost Brno-Lesná.
- K 1. lednu 2006 byly zrušeny farnosti Cvrčovice, Přítluky a Rousínovec.
- K 14. únoru 2007 byla zrušena farnost Krásné.
- K 1. lednu 2013 byly z českobudějovické diecéze přičleněny do brněnské diecéze farnosti Dolní Cerekev a Vyskytná nad Jihlavou (obě ležící převážně v Čechách).
- K 30. červnu 2016 byla zrušena farnost Račice.
- K 1. lednu 2021 vznikla farnost Brno-Nová Líšeň.
- K 31. prosinci 2024 byly zrušeny farnosti Dobré Pole, Jevišovka, Klentnice, Milovice u Mikulova, Nový Přerov a Rostěnice.
Přehled duchovních úkonů
úkony | 1995[16] | 2000[17] | 2011[18] | 2014[19] | 2016[20] | 2017[21] | 2018[22] |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Křty | 7 325 | 5 828 | 4 947 | 4 681 | 4 809 | 4 525 | 4 793 |
Biřmování | 2 829 | 2 105 | 1 547 | 912 | 1 002 | 1 319 | 934 |
První svaté přijímání | - | 4 492 | 2 236 | 2 293 | 2 279 | 2 185 | 2 376 |
Sňatky | - | 1 827 | 1 269 | 1 276 | 1 432 | 1 370 | 1 271 |
Pomazání nemocných | - | - | 20 237 | - | - | - | - |
Pohřby | - | 6 857 | 4 890 | 4 811 | 4 494 | 4 610 | 4 696 |
Statistiky
V roce 2018 bylo v diecézi 547 300 pokřtěných osob z celkového počtu 1 389 300 obyvatel, což představuje 39,4 %.[23]
rok | populace | kněží | trvalí jáhnové | řeholníci | farnosti | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
pokřtění | celkem | % | celkem | diecézní | řeholní | počet křtů | muži | ženy | |||
1949 | 1 050 000 | 1 150 000 | 91,3 | 814 | 680 | 134 | 219 | 913 | 450 | ||
1970 | 981 360 | 1 257 000 | 78,1 | 642 | 525 | 117 | 117 | 784 | 451 | ||
1980 | 980 000 | 1 260 000 | 77,8 | 464 | 464 | 450 | |||||
1990 | 900 000 | 1 280 000 | 70,3 | 359 | 306 | 53 | 64 | 380 | 450 | ||
1999 | 750 000 | 1 400 000 | 53,6 | 385 | 290 | 95 | 28 | 132 | 474 | 450 | |
2000 | 750 000 | 1 400 000 | 53,6 | 396 | 296 | 100 | 5 828 | 28 | 129 | 482 | 450 |
2001 | 750 000 | 1 400 000 | 53,6 | 402 | 307 | 95 | 29 | 125 | 468 | 451 | |
2002 | 750 000 | 1 400 000 | 53,6 | 400 | 305 | 95 | 29 | 121 | 456 | 452 | |
2003 | 533 000 | 1 354 000 | 39,4 | 409 | 307 | 102 | 32 | 131 | 452 | 452 | |
2004 | 533 000 | 1 354 000 | 39,4 | 408 | 303 | 105 | 32 | 132 | 449 | 452 | |
2006 | 533 000 | 1 354 000 | 39,4 | 400 | 297 | 103 | 31 | 135 | 436 | 453 | |
2012 | 535 500 | 1 360 000 | 39,4 | 358 | 264 | 94 | 40 | 115 | 289 | 449 | |
2015 | 546 000 | 1 387 000 | 39,4 | 347 | 256 | 91 | 4 716 | 44 | 111 | 243 | 451 |
2018 | 547 300 | 1 389 300 | 39,4 | 336 | 253 | 83 | 4 793 | 47 | 101 | 218 | 450 |
Osobnosti
- sb. Jan Bula
- Felix Maria Davídek
- Prokop Diviš
- Stanislav Drobný
- Beda František Dudík
- ct. Marie Vojtěcha Hasmandová
- sv. Klement Maria Hofbauer
- Leoš Janáček
- Vojtěch Jílek
- bl. Marie Restituta Kafková
- Jiří Josef Kamel
- sv. Jan Kapistránský
- Pavel Křížkovský
- Cyril Martinek
- Řehoř Jan Mendel
- Zdeněk Rotrekl
- Jan Blažej Santini-Aichel
- sv. Jan Sarkander
- ct. Antonín Cyril Stojan
- ct. Martin Středa
- František Sušil
- sb. Tomáš Týn
- Jan Zahradníček
- sv. Zdislava z Lemberka
Galerie
-
-
-
-
-
-
Dolní Kounice, torzo kláštera Rosa coeli
-
-
Třebíč, bazilika sv. Prokopa (UNESCO)
-
Zelená hora u Žďáru nad Sázavou, kostel sv. Jana Nepomuckého (UNESCO)
-
-
Znojmo, kostel sv. Mikuláše
-
-
Mohyla míru u Slavkova s kaplí uvnitř
-
Románský portál kostela sv. Jana Křtitele v Měříně
-
Benediktinský klášter v Rajhradě u Brna, nejstarší klášter na Moravě
-
Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Netíně u Velkého Meziříčí
-
-
-
Odkazy
Reference
- ↑ Patroni a světci - Biskupství brněnské. www.biskupstvi.cz [online]. [cit. 2023-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-04-14.
- ↑ Logo a vizuální styl [online]. Biskupstvi.cz [cit. 2025-06-03]. Dostupné online.
- ↑ Svatý otec Benedikt XVI. v Brně. brno.biskupstvi.cz [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d DOFFEK, Jiří, a kol. Katalog brněnské diecéze : neproměnná část. Brno: Biskupství brněnské, 2021. ISBN 978-80-270-9818-7. S. 14–15.
- ↑ JANDLOVÁ, Martina. Biskupství brněnské. Brno: Biskupství brněnské, 2000. Dostupné online. S. 82.
- ↑ SIUDA, Mgr Bc Pavel. Narodil se v rodině punčocháře. Stal se proboštem významné kapituly. P. Franz Linke. www.doo.cz [online]. [cit. 2020-11-06]. Dostupné online.
- ↑ ČERVENKA, Jan, Územně správní organizace římskokatolické církve v Československu (1918-1992), s. 108.
- ↑ BOHÁČ, Zdeněk, Atlas církevních dějin českých zemí 1918-1999, mapa 21.
- ↑ Historické listy, vyd. Lidové noviny, 1992.
- ↑ a b BAMBAS, Josef, a kol. Katalog brněnské diecéze : neproměnná část. Brno: Biskupství brněnské, 2007. ISBN 978-80-254-0298-6. S. 32–34.
- ↑ JANDLOVÁ, Martina. Biskupství brněnské. Brno: Biskupství brněnské, 2000. Dostupné online. S. 83.
- ↑ BAJER, Pavel. Počet kaplanů v naší armádě i po dvou letech stále roste. Rovnost. 2000-12-28, s. 7.
- ↑ KOLÁŘOVÁ, Marie. XIV. sympozium kanonického práva ve Spiši. Revue církevního práva. 2008, roč. XIV., čís. 2, s. 158. Dostupné online.
- ↑ Farnosti [online]. Biskupstvi.cz [cit. 2025-06-01]. Dostupné online.
- ↑ Rejstřík evidovaných právnických osob: Církev římskokatolická: Biskupství brněnské [online]. Mkcr.cz [cit. 2025-06-08]. Dostupné online.
- ↑ http://snem.cirkev.cz/download/Duchovni_sprava_1995.htm
- ↑ http://snem.cirkev.cz/download/Duchovni_sprava_2000.htm
- ↑ Katolická církev v České republice. Praha: [s.n.], 2013. ISBN 978-80-7195-671-6. S. 74 a 75.
- ↑ Výroční zpráva 2014 S.44
- ↑ Výroční zpráva 2016 S.7
- ↑ Výroční zpráva 2017 S.9
- ↑ Výroční zpráva 2017 S.7
- ↑ Annuario pontificio, 2019. (italština)
Literatura
- Zlámal Bohumil, Založení brněnského biskupství, in: Katalog moravských biskupů, arcibiskupů a kapitul staré i nové doby, Olomouc 1977, s. 55–158.
- Zlámal Bohumil, Posloupnost biskupů brněnských, in: Katalog moravských biskupů, arcibiskupů a kapitul staré i nové doby, Olomouc 1977, s. 159–169.
- Zlámal Bohumil, Biskupská kapitula v Brně, in: Katalog moravských biskupů, arcibiskupů a kapitul staré i nové doby, Olomouc 1977, s. 171–182.
- Jandlová Martina, Brněnská diecéze (1777–2007) – Historie a vzpomínky, Brno 2006. ISBN 80-239-5678-7.
- Biskupství brněnské, Brno 2000.
- Jindřich Zdeněk Charouz, Pohledy do dějin brněnské diecéze, Brno 2006. ISBN 80-239-6713-4
- Katalog brněnské diecéze. Neproměnná část, Brno 2007, ISBN 978-80-254-0298-6. s. 20.
- Katolická církev v České republice, Praha 2013, ISBN 978-80-7195-671-6. s. 74 a 75
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Diecéze brněnská na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Brněnské biskupství v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Oficiální stránky
- Údaje na stránkách o katolické hierarchii