Discantus

Discantus je skladebná technika raného rozvoje vícehlasu.[1] Nejprve šlo o formu dvojhlasého zpěvu, kde vedoucí hlas cantus firmus je už pravidelně ve spodním hlase na rozdíl od organa, který ho na začátku svého vývoje neměl, a postupuje s druhým (organálním) často melodicky i rytmicky bohatším hlasem (organum duplum nebo discant) v přesně odměřovaných hodnotách, nejčastěji v protipohybu. Je-li druhý hlas oživen melodickými ozdobami, jde o tzv. discantus floridus (ozdobný diskant). Technika byla v období Notredamské školy zdokonalena mistrem Perotinem, kdy se rozšiřuje o třetí (organum triplum) a čtvrtý (organum quadruplum) hlas.

Reference

  1. ↑ APEL, Willi. Harvard Dictionary of Music. [s.l.]: Harvard University Press 968 s. Dostupné online. ISBN 978-0-674-37501-7. (anglicky) Google-Books-ID: TMdf1SioFk4C. 

Související články

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.