Dusičnan bismutitý

dusičnan bismutitý
Obecné
Systematický názevDusičnan bismutitý
Anglický názevBismuth(III) nitrate
Německý názevBismut(III)-nitrat
Sumární vzorecBi(NO3)3
Identifikace
Registrační číslo CAS10035-06-0
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)600-076-0
PubChem107711
SMILES[N+](=O)([O-])[O-].[N+](=O)([O-])[O-].[N+](=O)([O-])[O-].[Bi+3]
InChIInChI=1S/Bi.3NO3/c;3*2-1(3)4/q+3;3*-1 Key: PPNKDDZCLDMRHS-UHFFFAOYSA-N
Vlastnosti
Molární hmotnost395,00 g/mol 485,07 g/mol (pentahydrát)
Teplota tání30 °C
Teplota varu75 - 80 °C
Hustota2,90 g/cm3 (pentahydrát)
Bezpečnost
GHS03 – oxidační látky
GHS03
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH272 H318[1]
P-větyP210, P220, P264+265, P280, P305+354+338, P317, P370+378, P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dusičnan bismutitý je anorganická sůl složená z kationtu bismutu v oxidačním čísle +3 a tří dusičnanových aniontů. Jeho nejběžnější tuhou formou je pentahydrát.[2] Využívá se při syntéze dalších sloučenin bismutu.[3] Je to jediný známý dusičnan prvku 15. skupiny, což ukazuje na kovovou povahu bismutu.[4]

Příprava a reakce

Dusičnan bismutitý lze připravit reakcí bismutu a koncentrované kyseliny dusičné:[5]

Bi + 4 HNO3 → Bi(NO3)3 + 2 H2O + NO

Rozpouští se v kyselině dusičné, ale snadno se hydrolyzuje za vzniku oxidů-dusičnanů, pokud je pH nad 0.[6]

Je také rozpustný v acetonu, kyselině octové a glycerolu, ale prakticky nerozpustný v ethanolu a ethylacetátu.[7]

Používá se k přípravě Dragendorffova činidla.

Dusičnan bismutitý tvoří nerozpustné komplexy s pyrogallolem a kupferronem a tyto sloučeniny byly základem gravimetrických metod stanovení obsahu bismutu.[8]

Při zahřívání se může dusičnan bismutitý rozkládat za vzniku oxidu dusičitého.[9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bismuth(III) nitrate na anglické Wikipedii a Bismut(III)-nitrat na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d Bismuth nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2025-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Normal Bismuth Nitrate, Bi(NO3)3. bismuth.atomistry.com [online]. [cit. 2025-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ EAGLESON, Mary. Concise encyclopedia chemistry. 2. vyd. Berlín, New York: Berlin ; New York : Walter de Gruyter, 1994. 670 s. Dostupné online. ISBN 978-0-89925-457-9. OCLC 1028559084 (anglicky) 
  4. ↑ GREENWOOD, Norman N.; EARNSHAW, Alan. Chemistry of the Elements. 2. vyd. [s.l.]: Butterworth-Heinemann Dostupné online. ISBN 978-0-08-037941-8. (anglicky) 
  5. ↑ RICH, Ronald. Inorganic Reactions in Water. [s.l.]: Springer 529 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-73962-3. (anglicky) 
  6. ↑ LAZARINI, F. Thermal dehydration of some basic bismuth nitrates. Thermochimica Acta. 1981-06, roč. 46, čís. 1, s. 53–55. Dostupné online [cit. 2025-07-02]. doi:10.1016/0040-6031(81)85076-9. (anglicky) 
  7. ↑ SUZUKI, Hitomi; KOMATSU, Naoki; OGAWA, Takuji. Organobismuth Chemistry. [s.l.]: Elsevier, 2001. 637 s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-053815-0. (anglicky) 
  8. ↑ VOGEL, A.I. Quantitative Inorganic analysis. 2. vyd. [s.l.]: Longmans Green and Co, 1951. (anglicky) 
  9. ↑ OLLEVIER, Thierry. Bismuth-Mediated Organic Reactions. [s.l.]: Springer Science & Business Media 287 s. Dostupné online. ISBN 978-3-642-27239-4. S. 100–110. (anglicky) 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.