Edmund Grassberger

Edmund Grassberger
Velitel bitevní lodi SMS Szent István
Ve funkci: 1915 – 1917
Předchůdce	loď uvedena do služby
Nástupce	Franz von Teichgräber
Velitel bitevní lodi SMS Viribus Unitis
Ve funkci: 1914 – 1915
Předchůdce	Alexander Hansa
Nástupce	Kamillo Teuschl
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1918), kontradmirál (1917), komodor (1917), kapitán řadové lodi (1912), fregatní kapitán (1910), korvetní kapitán]] (1907)
Narození	8. ledna 1866 Salcburk
Úmrtí	28. prosince 1946 (ve věku 80 let) Salcburk
Profese	námořní důstojník
Ocenění	Řád železné koruny, Leopoldův řád, Železný kříž
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edmund Grassberger (uváděn též jako Graßberger) (8 ledna 1866 Salcburk – 28. prosince 1946 Salcburk) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1884, vystřídal službu na různých lodích, vzdělával se v technických i přírodních oborech a postupoval v hodnostech. Za první světové války operoval jako velitel velkých bitevních lodí na Jadranu a v roce 1917 dosáhl hodnosti kontradmirála. Nakonec byl v letech 1917–1918 velitelem IV. námořní divize a v závěru existence monarchie byl penzinován v hodnosti viceadmirála (1918).

Byl synem praktického lékaře dr. Karla Grassbergera (1836–1881). Studoval na gymnáziu v rodném Salcburku a v letech 1881–1884 pokračoval ve studiu na C. k. námořní akademii v Rijece.^[1] K námořnictvu vstoupil jako kadet v roce 1884^[2] a další průpravu získal na cvičné lodi SMS Novara (1886–1887). V roce 1888 získal hodnost praporčíka^[3] a absolvoval důstojnický kurz pro obsluhu torpéd na cvičné lodi SMS Alpha (1888–1889).^[4] Kromě služby na různých lodích působil také u Hydrografického úřadu v Pule. Jako navigační důstojník sloužil na obrněné lodi SMS Kronprinzessin Erzherzogin Stephanie a křižníku SMS Kaiser Franz Joseph I. (1892–1893). Na korvetě SMS Fasana pod velením kapitána Adamoviće absolvoval v letech 1893–1895 dvouletou zaoceánskou plavbu, která vedla přes Tichý oceán do Indie a Austrálie.^[5]

Po návratu byl přidělen k Námořnímu technickému výboru a poté si ještě doplnil vzdělání na Vídeňské univerzitě (1897–1898).^[6] Od mládí se zajímal o přírodní obory a na univerzitě navštěvoval přednášky z astronomie a fyziky. Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1894^[7], poručík I. třídy 1898)^[8] a uplatnil se jako velitel menších plavidel typu torpédových člunů. Na křižníku SMS Tiger byl v roce 1902 členem štábu II. divize komodora Julia Becka^[9] a poté působil u námořního arzenálu v Pule.^[10] V letech 1903–1905 a 1906–1907 byl přednostou IV. oddělení u Námořního technického výboru^[11] a mezitím vystřídal důstojnické pozice na větších lodích.^[12]

V hodnosti korvetního kapitána (1. května 1907)^[13] byl prvním důstojníkem na křižnících SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia, SMS Kaiser Karl VI.^[14] a bitevní lodi SMS Árpád (1907–1908). V rámci křižníkové flotily byl v letech 1908–1909 velitelem torpédoborce SMS Turul^[15] a další dva roky strávil jako ředitel sekce torpédových člunů u arzenálu v Pule (1909–1911).^[16] V této době mu jako staniční plavidlo byla přidělena vyřazená loď SMS Don Juan d'Austria^[17] a k datu 1. května 1910 byl povýšen na fregatního kapitána.^[18] V létě roku 1911 krátce zastával post šéfa štábu křižníkové flotily admirála Chmelarže na palubě bitevní lodi SMS Sankt Georg.^[19] V rámci záložní eskadry byl v letech 1911–1913 velitelem křižníku SMS Aspern a bitevní lodi SMS Erzherzog Friedrich.^[20] Mezitím získal hodnost kapitána řadové lodi (1. května 1912)^[21][22] a poté byl velitelem cvičné lodi SMS Alpha (1913–1914), podílel se také na aktivitách c. k. námořnictva během balkánských válek.

Na začátku první světové války byl v srpnu 1914 jmenován velitelem bitevní lodi SMS Erzherzog Karl, ale již o dva týdny později převzal velení významnější lodi SMS Viribus Unitis^[23], která byla vlajkovou lodí celého loďstva.^[24][25] Koncem roku 1915 se stal velitelem zcela nově postavené bitevní lodi SMS Szent István, která byla zařazena do I. eskadry a operovala na Jadranu.^[26][27] V březnu 1917 byl na vlajkové lodi SMS Habsburg jmenován velitelem IV. divize s dočasnou hodností komodora. K datu 1. května 1917 byl povýšen na kontradmirála.^[28] V lednu 1918 byl bez bližšího zařazení přeložen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule a od dubna 1918 zastával méně významný post velitele arzenálu v Pule. Těsně před zánikem monarchie obdržel hodnost viceadmirála (1. listopadu 1918) a k datu 31. prosince 1918 byl penzionován.^[29]

Po odchodu do výslužby se usadil v rodném Salcburku, kde dožil v soukromí. Byl dvakrát ženatý, z prvního manželství s učitelkou Paulou Demmelovou (1865–1914) měl tři dcery.

Během služby u námořnictva se stal nositelem řady ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[30]

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenská záslužná medaile (1906)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1909)
• Vojenský záslužný kříž (1911)
• Mobilizační kříž (1913)
• Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1917)
• Karlův vojenský kříž (1917)
• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1918)

• důstojnický kříž Řádu italské koruny (1906, Itálie)
• Řád knížete Danila I. II. třídy (1914, Černá Hora)
• Železný kříž II. třídy (1917, Německo)
• Válečná medaile (1918, Osmanská říše)
• Stříbrná medaile řádu Imtiaz (1918, Osmanská říše)

• JELÍNEK, Milan: Válka na Jadranu 1914–1918; Praha, 2019; 576 s. ISBN 978-80-7497-273-7
• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl III. 1915–1924; Biblio Verlag Osnabrück, 2005; s. 81–86 (heslo Edmund Grassberger) ISBN 3-7648-2520-0