Emanuel Čančík

ppor. Emanuel Čančík
Emanuel Čančík (1949)
Narození	31. července 1916 Temešvár
Úmrtí	5. listopadu 1949 (ve věku 33 let) Věznice Pankrác, Praha Československo
Příčina úmrtí	justiční vražda
Místo pohřbení	Motolský hřbitov
Vzdělání	Chemická průmyslová škola
Povolání	chemik
Znám jako	účastník třetího odboje účastník Prokešova puče oběť akce Zvon
Ocenění	účastník odboje a odporu proti komunismu
Politická strana	ČSSD (1945–1948)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Čančík (31. července 1916 Temešvár – 5. listopadu 1949 Věznice Pankrác) byl český chemik a protikomunistický odbojář, který byl za svou činnost (tzv. Prokešův puč) po vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu a popraven. V době smrti mu bylo pouhých 33 let.^[1][2]

Narodil se 17. července 1916 v Temešváru. Jeho otec byl poštovním úředníkem, matka pracovala v domácnosti. Obecnou a reálnou školu absolvoval v Dejvicích, poté se vyučil automechanikem a vystudoval chemickou průmyslovou školu. V letech 1934 – 1936 sloužil u 1. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova. Získal hodnost podporučíka. Po návratu do civilu pracoval jako chemik. V roce 1941 se oženil, později se v manželství narodily dvě dcery. Od roku 1942 pracoval ve Škodových závodech v pokusném ústavu. Po válce pracoval ve Vojenském technickém ústavu v Praze. Vstoupil do ČSSD, ve které setrval až do jejího násilného sloučení s KSČ. Zároveň ještě stačil studovat na Přírodovědecké fakultě. Do úspěšného zakončení mu zbývaly pouhé dva semestry.

Po komunistickém převratu se angažoval v odbojové činnosti. Dne 17. května 1949 byl zatčen pro údajnou účast na tzv. Prokešově převratu, rozsáhlé akci, která měla vést ke svržení komunistického režimu (převrat měl vést sám Karel Kutlvašr). Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen za velezradu k trestu smrti, Čančík měl dle obžaloby navíc za účelem převratu přechovávat zbraně, shromažďovat a organizovat skauty a sokoly a plánovat obsazení mělnické vysílačky. Spolu s dalšími odbojáři Josefem Charvátem, Jaroslavem Borkovcem, Vratislavem Jandou, Vratislavem Polesným a Květoslavem Prokešem byl 5. listopadu 1949 v pankrácké věznici popraven.^[1][2][3] Zůstaly po něm dvě dcery, kterým bylo v době jeho popravy 3 a 7 let.

V roce 1965 byla urna tajně pohřbena do společného hrobu na Motolském hřbitově. Zde bylo 20. května 2000 slavnostně otevřeno a vysvěceno Čestné pohřebiště politických vězňů.^[4][5] Jméno Emanuela Čančíka je uvedeno na jedné (umístěné vlevo) ze dvou šedých mramorových desek instalovaných v roce 2012.^[5]

Na Čestném pohřebišti III. odboje na Ďáblickém hřbitově se nachází jeho symbolický hrob.^[6] Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení.

• Jeho jméno je uvedeno na Pomníku Miladě Horákové a Obětem komunismu v Praze 4 - Nuslích na Náměstí Hrdinů, u stanice metra Pražského povstání, před Vrchním soudem v Praze a Vrchním státním zastupitelstvím v Praze.^[7]

• 
  Pomník na náměstí Hrdinů v Praze 4 - Nuslích
• 
  Seznam obětí komunismu se jménem E. Čančíka na pomníku na náměstí Hrdinů v Praze 4 - Nuslích
• 
  Čestné pohřebiště popravených a umučených z 50. let (III. odboj) na Ďáblickém hřbitově
• 
  Symbolický hrob E. Čančíka na Čestném pohřebišti popravených a umučených z padesátých let (III. odboj) na Ďáblickém hřbitově
• 
  Památník na Čestném pohřebišti politických vězňů, Motolský hřbitov
• 
  Památník na Čestném pohřebišti politických vězňů, deska vlevo se jménem E. Čančíka, Motolský hřbitov

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emanuel Čančík na Wikimedia Commons

• Československý protinacistický odboj
• Československý protikomunistický odboj
• Prokešův puč
• Akce Zvon
• Seznam osob popravených z politických důvodů v Československu 1948–1989