Emil von Gödel-Lannoy
Emil von Gödel-Lannoy | |
---|---|
![]() Erb rodu Gödel-Lannoy | |
Rakousko-uherský vyslanec v Portugalsku | |
Ve funkci: 1. dubna 1889 – 10. září 1895 | |
Předchůdce | Arthur Weber von Webenau |
Nástupce | Otto Brandis |
Narození | 1. října 1845 Občina Šmarje pri Jelšah |
Úmrtí | 26. května 1932 (ve věku 86 let) Maribor |
Titul | ![]() |
Rodiče | Rudolf Oskar Freiherr von Gödel-Lannoy |
Profese | diplomat |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Emil svobodný pán von Gödel-Lannoy (německy Emil Bartholomäus Freiherr von Gödel-Lannoy) (1. října 1845 Šmarje pri Jelšah – 26. května 1932 Maribor) byl rakouský šlechtic a rakousko-uherský diplomat. Od mládí působil ve službách ministerstva zahraničí a zastával nižší posty v různých evropských zemích. Naposledy byl v letech 1889–1895 vyslancem v Portugalsku, poté odešel do soukromí.[1][2]
Biografie
Pocházel ze šlechtické rodiny ze Štýrska, byl jediným synem diplomata a prezidenta Vrchního námořního úřadu Rudolfa Gödel-Lannoye (1814–1883).[3] Narodil se na zámku Šmarje pri Jelšah (dříve Erlachstein) v dnešním Slovinsku, který byl v letech 1845–1887 majetkem rodiny.[4] Absolvoval Tereziánskou akademii ve Vídni (1858–1864)[5] a poté pokračoval ve studiu na Orientální akademii (1864–1869). V roce 1869 vstoupil do konzulární služby a začínal jako elév v Ruse, poté byl přidělen jako atašé k ambasádě v Istanbulu (1871), kde působil i jako tlumočník. V letech 1875–1881 byl vyslaneckým tajemníkem v Teheránu,[6] na stejné pozici potom působil v Londýně a Athénách.
V Athénách mu byl v roce 1883 udělen titul legačního rady II. kategorie, poté dva roky pobýval ve Vídni bez služebního zařazení. V roce 1885 byl přidělen k velvyslanectví v Istanbulu,[7] odkud byl v roce 1887 přeložen do Říma již jako legační rada I. kategorie.[8][9] V letech 1889–1895 byl rakousko-uherským vyslancem v Portugalsku. V srpnu 1895 požádal ze zdravotních důvodů o dovolenou, v březnu 1896 odešel do výslužby a od té doby žil v soukromí.
V roce 1889 se oženil s hraběnkou Julianou, rozenou Batthyányovou, ovdovělou baronkou Haanovou (1853–1922).[10]
Tituly a ocenění
Spolu s otcem byl v roce 1871 povýšen do stavu svobodných pánů.[11] Během působení v diplomatických službách získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[12]
komtur Řádu Františka Josefa (Rakousko-Uhersko)
velkokříž Řádu neposkvrněného početí Panny Marie z Vila Viçosa (Portugalsko)
důstojník Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie)
komandér Řádu Spasitele (Řecko)
Řád lva a slunce II. třídy (Persie)
Řád Medžidie III. třídy (Osmanská říše)
Řád Osmanie II. třídy (Osmanská říše)
Odkazy
Reference
- ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 394 dostupné online
- ↑ Personální obsazení diplomatických zastoupení Rakouska a Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online
- ↑ DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 288 (heslo Rudolf von Gödel-Lannoy) ISBN 978-3-205-20493-0
- ↑ Zámek Erlachstein na webu gradovislovenije dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1867; Gotha, 1867; s. 346 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 204 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1886; Vídeň, 1886; s. 7 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1889; Vídeň, 1889; s. 261 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1888; Vídeň, 1888; s. 257 dostupné online
- ↑ Rodokmen Batthyányů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1881; Vídeň, 1881; s. 264–265 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Emila Gödel-Lannoye in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1895; Vídeň, 1895; s. 207 dostupné online
Literatura
- DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 287 (heslo Emil von Gödel-Lannoy) ISBN 978-3-205-20493-0