Epitaf

Epitaf (řec. epitafios, náhrobní nápis) je krátký text, který informuje o zesnulé osobě, shrnuje její život a tematicky se vztahuje k mrtvému.^[1]

V širším slova smyslu – nejčastěji – jde o architektonicky rámovanou reliéfní nebo malovanou desku z kamene či ze dřeva, se jménem zemřelého a datem jeho smrti. Bývá zasazena buď na místě úmrtí, na hřbitově nebo ve stěně kostela na památku zemřelého, který bývá pohřben v podlaze pod touto deskou, před oltářem, nebo v chrámové kryptě.

Na epitafu zesnulý může být portrétován, nebo vyobrazen klečící před křížem, někdy s již zemřelými členy rodiny – dětmi, jednou nebo více manželkami. V tom případě jde rovněž o Ex voto. Jindy je deska rámována symboly smrti, například zhasnutou svící či pochodní, lebkou se skříženými hnáty nebo plačícími anděly. Epitafy šlechticů mají rodový erb. ^[2]

Epitaf může mít kromě vlastního textu také význam památníku, který není náhrobkem, neboť pod ním (či za ním) neleží hrob. Vyskytuje se od doby gotické do 19. století, velmi častý je v období renesance.

• Nejstarší epitafy se dochovaly ze starověkého Egypta. Již v období řecké a římské antiky si básníci připravovali epitafy jako svou přímou řeč v 1. osobě.

• Epitaf Simonidesův:

Poutníče zvěstuj Lakedaimonským,

že my tu mrtvi ležíme,

jakož zákony kázaly nám...

• Epitaf Jiřího Wolkera, který si napsal sám krátce před svou smrtí:

Zde leží Jiří Wolker, básník jenž miloval svět

a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než moh srdce své k boji vytasit,

zemřel, mlád dvacet čtyři let.

Jiří Wolker

• Epitaf Egona Bondyho (vl. jménem Zbyněk Fišer), který napsal ve své knize Invalidní sourozenci (1974):

Na život a smrt se vyser, tady leží Zbyněk Fišer.

• Epitaf Josefa Váchala (Šumava umírající a romantická):

Zde leží J. Váchal pod drnem.
Devět znal řemesel úhrnem…

• BREITENBACHER, Antonín. Epitaf olomouckého biskupa Marka Kuena (1553–1565). Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. 1927, roč. 38, s. 98–101.
• HANÁČKOVÁ, Milada. Komparace obsahových a grafických složek v díle Josefa Váchala. Brno 2013, s. 22–23. Magisterská diplomová práce. Ved. práce prof. PhDr. Jaroslav Střítecký, CSc. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy.
• HANDLEY, Mark A. Death, society, and culture: inscriptions and epitaphs in Gaul and Spain, AD 300-750. Oxford: Archaeopress, 2003. 244 s. BAR. International series, [no.] 1135. ISBN 1-84171-508-5.
• HLOBIL, Ivo. Raněrenesanční epitaf Johanna Eibenstocka v Olomouci. Vlastivědný věstník moravský. 1974, roč. 26, s. 307–311. ISSN 0323-2581.
• JAKUBEC, Ondřej, ed. a kol. Ku věčné památce: malované renesanční epitafy v českých zemích: [Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Olomouc, Galerie, 17. května – 26. srpna 2007: katalog. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2007. 175 s. ISBN 978-80-85227-88-8.
• MÍCHALOVÁ, Zdeňka, ed. Epitaf rodiny Jana Hodějovského z Hodějova v Českém Rudolci. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2021. 125 s. ISBN 978-80-7560-401-9.
• NIMMRICHTER, Johann. Bunte Steine: das Epitaf des Hanns Rechwein von Honigstorf. Wien: Bundesdenkmalamt, 2014. 12 nečísl. s. Wiederhergestellt, [no.] 31.
• Śląska sztuka średniowieczna. XI, Pejzaż niderlandzki w epitafium z Głogowa. Wrocław: Muzeum Narodowe, [1974]. ca 16 s.
• SPRANGER, Bartholomeus. Epitaf pražského zlatníka Mikuláše Müllera = Epitaph of the Prague goldsmith Nicolas Müllera: kolem 1590, olej, plátno [grafika]. Praha: Národní galerie, [2000]. 1 pohlednice.
• ULMAN, Richard. Epitaf – nenápadná ozdoba hřbitova. V Praze: vl. nákl. autora, 2020. 77 s. ISBN 978-80-270-7281-1.
• ŠÁROVCOVÁ Martina. „Wartenberga domus, quare tua lumina manant?“ Pohnutý příběh vartenberského epitafu. Neznámá iluminace s epitafem svatovítského probošta Jana z Vartenberka († 1508). Knihy a dějiny. 2013, roč. 20, s. 6–30. ISSN 1210-8510. Dostupné také z: https://kramerius.lib.cas.cz/search/nimg/IMG_FULL/uuid:ec87b1a8-2ba6-4d40-9538-fa89bfdcb6d9
• VÁCHAL, Josef a MINAŘÍK, Miloš, ed. Šumava umírající a romantická. 2., vyd., samostatného textu 1. vyd. V Českých Budějovicích: Jihočeská vědecká knihovna, 2007, s. 145. 155 s. ISBN 978-80-86964-01-0.
• ZELENKOVÁ, Petra. Alegorický dvojportrét Bartholomea Sprangera a jeho zesnulé choti Christiny Müllerové. In: VOLRÁBOVÁ, Alena, ed. a KUBÍKOVÁ, Blanka, ed. Rudolf II. a mistři grafického umění. V Praze: Národní galerie, 2012, s. 48–49. ISBN 978-80-7035-515-2.

• Alegorický dvojportrét Bartholomea Sprangera a jeho zesnulé choti Christiny
• Epitaf Jindřicha Vachtla z Pantenova
• Epitaf pražského zlatníka Mikuláše Müllera
• Epitaf Rafaela Podmanického

• Brzeg Głogowski, epitafy
• Obrázky, zvuky či videa k tématu epitaf na Wikimedia Commons